Smicha

Davidova hvězda Lukhot Habrit.svg Menora.svg
Židé a judaismus
ŽidéJudaismusKdo je Žid
OrtodoxníKonzervativní (Masorti)
Progresivní (Reformní - Liberální)Ultraortodoxní
SamaritániFalašovéKaraité
Etnické skupiny a jazyky
AškenázovéSefardovéMizrachim
HebrejštinaJidišLadinoGe'ezBuchori
Populace (vývoj)
EvropaAmerikaAsieAfrikaAustrálie
Náboženství
BůhPrincipy víryBoží jména
613 micvotHalachaNoachidské zákony
MesiášEschatologie
Židovské myšlení, filosofie a etika
Židovská filosofie
CdakaMusarVyvolenost
ChasidismusKabalaHaskala
Náboženské texty
TóraTanachMišnaTalmudMidraš
ToseftaMišne ToraŠulchan aruch
SidurMachzorPijutZohar
Životní cyklus, tradice a zvyky
ObřízkaPidjon ha-benSimchat batBar micva
ŠiduchSvatbaKetubaRozvod (Get)Pohřeb
KašrutŽidovský kalendářŽidovské svátky
TalitTfilinCicitKipa
MezuzaMenoraŠofarSefer Tora
Významné postavy židovství
AbrahámIzákJákobMojžíš
ŠalomounDavidElijášÁron
MaimonidesNachmanidesRaši
Ba'al Šem TovGa'on z VilnaMaharal
Náboženské budovy a instituce
ChrámSynagogaJešivaBejt midraš
RabínChazanDajanGa'on
Kohen (kněz)MašgiachGabajŠochet
MohelBejt dinRoš ješiva
Židovská liturgie
ŠemaAmidaKadiš
MinhagMinjanNosach
ŠacharitMinchaMa'arivMusaf
Dějiny Židů
starověkstředověknovověk
Blízká témata
AntisemitismusGójHolocaustIzrael
FilosemitismusSionismus
Abrahámovská náboženství

Rabínská smicha nebo též semicha (hebrejsky סְמִיכָה לְרַבָּנוּת‎, smicha le-rabanut) v judaismu označuje formální jmenování (ordinaci) rabína. Nazývá se tak i listina vystavená takto jmenovanému rabínovi jako potvrzení jeho titulu. Smicha opravňuje činit platná rozhodnutí v otázkách náboženských zákonů, halachy.

Původ

Tradiční způsob udělení smichy má podobu vložení rukou. Odvozuje se od verše Tóry, který popisuje, jak Mojžíš dle božího příkazu přenesl svou autoritu na Jozueho[1].

Postupné přenášení autority z učitele na žáka je součástí tradice „řetězového“ přenosu („šalšelet ha-dorot“, řetězec pokolení), která začíná u Mojžíše a 70 starších kmene izraelského[2] a kterou ortodoxní judaismus považuje za garanci pravosti psané, ale především ústní Tóry. Jedná se o následující pasáž ze Starého zákona:

Potom řekl Hospodin Mojžíšovi: Shromáždi přede mnou sedmdesát mužů z izraelských starších, o nichž víš že jsou staršími a správci v lidu. Vezmi je ke stanu zjevení! […] Sestoupím a budu tam s tebou mluvit. A odeberu z ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně. Ponesou pak břímě lidu s tebou, neponeseš je už sám.

Nm 11, 16–17 (Kral, ČEP)

Podle názoru některých židovských autorit tento řetěz přenosu, který začal s Mojžíšem, vyhasl někdy v době panování Hilela ha-Nasiho ve 4. století.

Podle prohlášení Maimonida, jež dává na základě jednomyslného potvrzení všemi mudrci Izraele plnou moc původní smichy, tím vznikla možnost obnovení řetěz přenosu (Hilchot sanhedrin 4:11) a v průběhu času došlo k několika pokusům jejího obnovení.

Ve středověku (pravděpodobně pod vlivem křesťanských univerzit) vznikla praxe udělování smichy nejen vložením rukou, ale také prostřednictvím písemného dokumentu odpovídajícího diplomu. Tato praxe byla dříve běžná u ge'onim, vůdců babylonského judaismu.

Smicha vrchního rabinátu Izraele

Vrchní rabinát Státu Izrael vydává tři typy smichy pro osoby, které složily příslušné zkoušky:

jore jore
zkoušky z halachot (zákonů) rituálů šabatu, eruvu, nidy, mikve, kašrutu a zákonů truchlení
rav ha-ir (městský rabín)
zkoušky z dalších v dnešní době relevantních zákonů Šulchan aruchu z částí Orach chajim a Jore de'a,
jadin jadin
zkoušky z oblasti financí (halacha obsažená v Šulchan aruchu v části Chošen mišpat) a také z manželského a rozvodového práva (část Even ha-ezer). Úspěšné sloužení zkoušky jadin jadin je zakončeno udělením titulu dajan (soudce).

Smicha u žen

Smicha je umožněna ženám pouze v liberálním (nebo progresivním) a konzervativním judaismu. U ortodoxních a ultra-ortodoxních židů je ženská smicha zapovězena.

Literatura

  • Eduard Baneth: Snímek ve sbírce Johann Wolfgang Goethe-Universität Frankfurt am Main
  • Isaac Levitats / Aaron Rothkoff / Pamela Nadell: Semikhah. In: Encyclopaedia Judaica. 2. Aufl. Bd. 18: San–Sol. Macmillan Reference, Detroit 2007, ISBN 978-0-02-865946-6, S. 274–279.
  • Julius Newman: Semikhah (ordination). A study of its origin, history, and function in Rabbinic literature. Manchester University Press. Manchester 1950.
  • Elliot Stevens: Rabbinic Authority / Papers Presented Before the Ninety-first Annual Convention of the Central Conference of American Rabbis. Central Conference of American Rabbis (CCAR), New York, 1982, S. 67–71.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Semicha na německé Wikipedii.

  1. Nm 27, 18–23 (Kral, ČEP)
  2. Aharon Ziegler: Halakhic Positions of Rabbi Joseph B. Soloveitchik, Band III, Rowman & Littlefield Publishers, 2005, Seite 170

Média použitá na této stránce

Lukhot Habrit.svg
Autor: Oren neu dag, Licence: CC BY-SA 3.0
The Ten Commandments, In SVG