Smlouva (teologie)

Smlouva je v biblické teologii termín pro slova a vztah Boží k jeho vyvolenému lidu. Přeneseně se tak nazývají i svaté texty, obvykle tradované v Bibli jako Starý zákon a Nový zákon či pod názvy Stará smlouva a Nová smlouva (tyto termíny běžnější v evangelikálním prostředí).

Smlouva ve Starém zákoně

V SZ je slovo smlouva překladem hebrejského výrazu berît, závažné ujednání. Smlouvu mohou mezi sebou dále uzavřít jednotlivci či národy. Při uzavření smlouvy byly pořádány oběti a jiné smluvní rituály. Obětované zvíře třeba sloužilo později jako společný pokrm.

V řeckém překladu SZ (Septuaginta) se slovo berít zpravidla překládá výrazem diathéké, což spíše znamená poslední vůli.

Smlouva v Novém zákoně

V NZ se slova diathéké – smlouva užívá při popisu zjevení Božího, dále při ustanovení večeře Páně. U apoštola Pavla je smlouva symbolem pro Zákon, Starou smlouvu. Tu naplnil Ježíš Kristus a dále je tu Nová smlouva, kterou představuje příchod Ježíše reformujícího Zákon. Skrze Ježíše Bůh jedná novým způsobem.

Externí odkazy

• NOVOTNÝ, Adolf: Biblický slovník, vyd. Kalich v ÚCN, Praha 1956. Dostupné online
• DOUGLAS, J. D. a kol.: Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996, 1243 str. ISBN 80-85495-65-1