Smlouva z Poděbrad

Smlouva z Poděbrad byla sepsána 4. prosince 1268 mezi korutanským vévodou Oldřichem III. a českým králem Přemyslem Otakarem II. Oldřich, který v době sepsání smlouvy byl bez legitimního dědice, ustanovil svého bratrance Přemysla univerzálním dědicem svých zemí, krom příjmů své choti a zbožných donací.[1] Učinil tak bez vědomí svého mladšího bratra Filipa, který se jej pokoušel podvrženými listinami přesvědčit o tom, že po otcově smrti mají dědit Korutany oba a v případě Oldřichovy smrti bez potomstva, má dědit Filip, aniž by to ohrozilo jeho arcibiskupský titul.[2]

Mezi svědky smlouvy se objevil Albrecht Tyrolsko-Gorický, štýrský hrabě Oldřich z Heunburgu, vyšehradský probošt a kancléř Petr, brněnský probošt Konrád a řada dalších. Významná je absence souhlasu římského krále a také Filipa Sponheimského, který jí byl vyděděn.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar II. : král na rozhraní věků. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-118-7. S. 139. 
  2. ↑ OGRIS, Alfred. Vztah Přemysla Otakara II. ke korutanskému vévodství na pozadí politického vývoje ve 13. století. In: BLÁHOVÁ, Marie; HLAVÁČEK, Ivan. Česko-rakouské vztahy ve 13. století : Rakousko (včetně Štýrska, Korutan a Kraňska) v projektu velké říše Přemysla Otakara II. : sborník příspěvků ze symposia konaného 26.-27. září 1996 ve Znojmě. Praha: Rakouský kulturní institut ; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1998. ISBN 80-85899-41-8. S. 64.
  3. ↑ Žemlička, str. 139-140