Smolnice (Chodov)

Smolnice
Budova školy
Lokalita
Charakter	zaniklá vesnice
Obec	Chodov
Okres	Sokolov
Kraj	Karlovarský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°16′3″ s. š., 12°44′23″ v. d.
Základní informace
Katastrální území	Dolní Chodov
Nadmořská výška	460 m n. m.
Počet domů	0 (1980)
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Smolnice
Další údaje
Zaniklé obce.cz	339
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Smolnice (německy Pechgrün) je zaniklá vesnice, část města Chodov v okrese Sokolov. Nacházela se v nadmořské výšce okolo 460 m v údolí Černého potoka asi 3 km severně od Chodova.^[1] Není zde evidována žádná adresa, v roce 1980 zde již nikdo nežil. V roce 1925 se stala částí obce Smolnice dříve samostatná obec Nové Chalupy, o níž je první písemná zmínka z roku 1356.

Název

Odborník na toponomastiku Antonín Profous spojuje německé jméno vesnice Pechgrün se sběrem a zpracováním smůly. Německé „Pech“ = česky „smůla“ se používala jako surovina pro např. bednáře či ševce. Pálením borovicových polen se získávala kolomaz pro jircháře. České pojmenování Smolnice tedy respektuje smysl původního německého názvu. V loketském šlikovském urbáři z roku 1525 se objevují podoby jména vesnice jako Bechgruen, Bechgrun, Pechgrun a Bechegrun.^[2] Nakonec se ustálil název Pechgrün a používal se až do roku 1948, kdy byla obec přejmenována na Smolnici.^[3]

Historie

Vznik vesnice se dává do souvislosti s kolonizací regionu německým obyvatelstvem v průběhu 13. století. V okolí Chodova, kde se nacházela Smolnice, prováděl klášter ve Waldsassenu systematické osídlování kraje při úpatí Krušných hor. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1356, kdy klášter ve Waldsassenu prodal do té doby jednotné chodovské panství. To si rozdělilo několik nových majitelů. Podle církevních dokumentů se v tomto roce objevuje jistý Heinrich von Pechgrün. V roce 1525 byl pánem Horního Chodova man loketského hradu Mattheus Unruhr. Na počátku třicetileté války se stala Smolnice součástí panství pánů z Plankenheimu. V berní rule z roku 1654 je již uváděn jako majitel panství Markus Maxmilianus von Plankenheim. Za vlády pánů z Plankenheimu došlo k prudkému rozvoji Smolnice i Nových Chalup. Po smrti Franzce von Plankenkeima vymřel rod po meči a chodovské panství koupilo město Loket. Od roku 1875 sídlila ve Smolnici škola, která sloužila až do 60. let 20. století. V období první republiky byly ve Smolnici tři hostince, jeden v Nových Chalupách. Po druhé světové válce došlo k nuceném vysídlení německého obyvatelstva. Množství německých antifašistů a potřeba nepostradatelných profesí bylo důvodem, proč nebyla odsunuta asi třetina německých obyvatel Smolnice.^[4] Až do roku 1960 byla Smolnice samostatnou obcí, která však v letech 1949–1960 spadala do okresu Karlovy Vary. V roce 1960 ztratila statut obce a stala se součástí obce Stará Chodovská, v roce 1964 byla připojena k Chodovu. Poté byl zahájen výkup smolnických domů a ves se začala vylidňovat. Ve školním roce 1965/1966 chodilo do smolnické školy jen osm žáků a škola byla zrušena. Při sčítání obyvatel a domů v roce 1970 stál ve Smolnici jediný dům se čtyřmi obyvateli.^[2] Území se stalo výsypným prostorem skrývky dolu Jiří. V místech zaniklé Smolnice se rozkládá rozlehlá Smolnická výsypka. Tisíce kubických metrů nadložních jílů z dolu Jiří překryly území Smolnice více než sto metrů vysokou vrstvou skrývkových jílů. Zanikly i rybníky, které po staletí patřily k vesnici.^[4]

Zachovala se alej dubů podél staré cesty ze Smolnice do Chodova. Po staré cestě chodili obyvatelé Smolnice do Chodova, mimo jiné i na mše do kostela svatého Vavřince.^[5]

Přírodní poměry

Území Smolnice se nacházelo na rozhraní Krušný hor a Sokolovské pánve, větší částí v Sokolovské pánvi.^[6] Smolnicí protékal Černý potok. Okolo se nacházelo patnáct rybníků, část z nich chovných.^[4]

Obyvatelstvo

Obyvatelé nacházeli obživu v zemědělství, pastevectví a chovu ryb. Výrazný rozvoj v polovině 19. století znamenala těžba uhlí a kaolínu. Do provozu byl uveden minerální závod, v Chodově začala pracovat porcelánka, kde nacházeli obživu i obyvatelé Smolnice.^[2]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 552 obyvatel, z nichž bylo 550 Němců a dva cizinci. K římskokatolické církvi se hlásilo 507 obyvatel, k evangelické 45 obyvatel.^[7]

Pamětihodnosti

Ve vesnici stála barokní kaplička s nápadnou sanktusovou věžičkou. Původní zasvěcení není známé, v nice nad vchodem lze z fotografií identifikovat sošku Pannu Marii s Ježíškem.^[9]

V roce 2017 byl nalezen původní zvon ze smolnické kapličky, odlitý v roce 1827 v Chebu, který v kapličce visel až do roku 1968. Nalezený zvon byl zavěšen do nově zřízené zvoničky u přírodního rekreačního koupaliště Bílá Voda, aby si kolemjdoucí zazvoněním připomněl zaniklou vesnici. Po slavnostním znovuvysvěcení byl nahrazen kopií. Originál je uschovaný v síni tradic v Chodově.^[10] Informace o zaniklé vesnici je možné si přečíst na několika panelech při staré cestě z Chodova do zaniklé Smolnice, dnešní ulice Poděbradova, která vede ke koupališti. Zde je možné se seznámit s historií zaniklé osady díky dvaceti informačním panelům, instalovaných na sloupech veřejného osvětlení.^[11]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Smolnice na Wikimedia Commons
• Smolnice na stránkách Zaniklé obce a objekty po roce 1945
• Smolnice na stránce turistického informačního centra města Chodov