Smrkovník plazivý

Smrkovník plazivý
Smrkovník plazivý (Goodyera repens)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	jednoděložné (Liliopsida)
Řád	chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď	vstavačovité (Orchidaceae)
Rod	smrkovník (Goodyera)
Binomické jméno
Goodyera repens (L.) R.Br., 1813
Synonyma
Epipactis repens Neottia repens Peramium repens Satyrium repens
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Smrkovník plazivý (Goodyera repens) je nenápadná orchidej s drobnými květy, která obvykle roste ve skupinkách. Je jediným druhem rodu smrkovník, který v české přírodě roste. Patří mezi orchideje, jejichž na podzim vyrostlé listové růžice přečkají bez úhony zimu a na jaře pokračují v růstu.

Na přelomu 19. a 20. století se na území dnešní České republiky objevoval roztroušeně s hlavním výskytem ve středních polohách, ale ke konci 20. století značně ustoupil a nyní je rostlinou ohroženou vyhynutím.^[1][2]

Rozšíření

Druh je rozšířen sice po velkém cirkumboreálním území, kde však roste jen roztříštěně. Vyskytuje se, mimo blízkosti Středozemního moře a Atlantského oceánu, téměř v celé Evropě až po Ural, dále východním směrem se objevuje ve většině zemí Kavkazu a přes Afghánistán, Kazachstán, Kyrgyzstán a Altajskou republiku až na Dálný východ, kde má arelu na poloostrově Kamčatka. Ve vyšších nadmořských výškách proniká dále na jih než v nižších. Na západní polokouli je rozšířen od Aljašky a Yukonu na severu přes celou Kanada až po Arizona a Nové Mexiko na jihu Spojených států.^[1][2][3][4]

Ekologie

Stanoviště smrkovníku plazivého jsou nejčastěji polostinné, mechové, jehličnaté či smíšené lesy nebo jejích okraje. Bylinám nejlépe vyhovují mírně zásadité, poměrně suché a hodně humózní půdy. Vyskytují se do nadmořské výšky až 3000 m. Rostou v lesích starších, obvykle mezi stromy ve věku nejméně 70 let a více.^[1][3][5]

Popis

Vytrvalá, drobná, světle zelená rostlina, vysoká od 5 do 25 cm, vyskytující se nejčastěji ve skupinkách. Lodyha je obvykle nevětvená, vystoupavá až přímá, roste z husté listové růžice a výše je žláznatě chlupatá a šupinatá. Z pupenu dlouze plazivého oddenku vyrůstá na podzim listová růžice, přezimuje a na jaře z ní vyraší květná lodyha, v době kvetení již růžice usychá. Listy v růžici s krátkými, pochvatými řapíky jsou podlouhle vejčité až široce eliptické, na konci zašpičatělé, mají nápadně síťnatou žilnatinu a bývají dlouhé 2 až 4 cm a široké 1 až 2 cm.

Koncové květenství bývá vytvořeno z 10 až 15 drobných, odstálých, bělavých, nicích a slabě vonných květů s čárkovitými listeny. Vytvářejí hustý, jednostranný, zpravidla slabě šroubovitě stočený klas dlouhý 3 až 4 cm. Kališní lístky jsou zevně jemně žláznaté, vejčité, nazelenalé nebo bílé. K sobě skloněné korunní lístky jsou úzce kopinaté, špičaté, bílé a dlouhé okolo 4 mm. Dvoudílný pysk bez ostruhy mívá asi 3 mm, jeho zadní část je bradavičnatá a polokulovitě vydutá a přední trojhranná je plochá. Stopkatý, válcovitý semeník je vřetenovitě stočený. Protandrické květy rozkvétají od začátku července do konce srpna a jsou opylovány hmyzem, hlavně čmeláky. Opylovačům poskytují nektar.

Plod je vejčitá tobolka až 12 mm dlouhá s mnoha malými a lehkými semeny. Ta si podržují klíčivost jen po krátkou dobu, lépe klíčí na světle.^{[1][2][3][5][6][7]}

Rozmnožování

Tato orchidej se rozmnožuje jak oddenky, tak i semeny rozptýlenými větrem. V prvém případě, který je mnohem častější, se jedná o rozmnožování vegetativní, kdy skupina rostlin vyskytujících se v bezprostřední blízkosti vyrůstá z nehluboko rozprostřeného oddenku původní rostliny, proto se často vyskytují ve skupinách.

Semena jsou velmi lehká a slabý vítr je odnáší na velké vzdálenosti, ale jen velmi těžko najdou vhodná prostředí k zakořenění. Obdobně jako ostatní terestrické orchideje potřebuje i tato při klíčení mykorhizního symbionta. V tomto případě to je nejčastěji houba kořenomorka Rhizoctonia goodyerae-repentis, která se propojí myceliem s bezlistým zárodkem orchideje a vyživuje jej. Pokud semeno úspěšně vyklíčí trvá nejméně pět let, než vytvoří listovou růžici a další tři roky než vyroste květná lodyha.^[1][3][5]

Ohrožení

Smrkovník plazivý na mnoha původních lokalitách vyhynul; stalo se to pravděpodobně z důvodu nešetrného lesního hospodaření. Pro plytce kořenící oddenek je velmi škodlivé kácení stromů za pomoci těžké mechanizace a hlavně skrývka vrchní lesní půdy, stejně tak jako odstranění stromů zajišťující stín a bránící před větrem. Protože se vyskytuje jen na několika roztroušených lokalitách, počty kvetoucích jedinců stále klesají a navíc se nedá očekávat brzký zvrat, byl v "Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin dle vyhlášky Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.", stejně jako v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky: třetí vydání", zařazen mezi nejpřísněji chráněné rostliny (§1) a (C1), mezi druhy kriticky ohrožené.^[1][3][8][9]

Galerie

• 

  Listové růžice

• 

  Květy

• 

  Květenství

• 

  Zrající tobolky

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu smrkovník plazivý na Wikimedia Commons
• Taxon Goodyera repens ve Wikidruzích
• Botanický ústav AV ČR – rozšíření smrkovníku plazivého v ČR