Soběnovská vrchovina
| Soběnovská vrchovina | |
|---|---|
 (c) Anaj7, CC BY-SA 3.0 Slepičí hory | |
| Nejvyšší bod | 871 m n. m. (Kohout) |
| Rozloha | 161 km² |
| Nadřazená jednotka | Novohradské podhůří |
| Sousední jednotky | Kaplická brázda, Stropnická pahorkatina, Pohořská hornatina |
| Podřazené jednotky | Kohoutská vrchovina, Malontská vrchovina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Horniny | rula, svor, žula |
| Povodí | Malše |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | IB-4C |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Soběnovská vrchovina je geomorfologický podcelek v Novohradském podhůří. Jedná se o členité kerné pohoří složené z hrástí a prolomů. Malše a její přítoky vytvářejí hluboce zaříznutá, místy až kaňonovitá údolí.
Geologie
Největší část Soběnovské vrchoviny (střední a jižní) tvoří žuly moldanubického plutonu a cordieritické ruly jeho pláště. V severní části se nacházejí svorové ruly a svory.
Geomorfologie
Podle staršího geomorfologického členění Česka se Soběnovská vrchovina členila na 6 geomorfologických okrsků: Pořešínská pahorkatina, Slepičí hory, Ličovská kotlina, Hodonický hřbet, Malontská sníženina a Bukovský hřbet.[1] Novější členění považuje tyto jednotky za podokrsky a řadí je do okrsků Kohoutská vrchovina (podokrsky Pořešínská pahorkatina, Slepičí hory, Dluhošťská kotlina) a Malontská vrchovina (podokrsky Hodonická vrchovina, Malontská sníženina, Bukovská vrchovina).[2]
Hory a kopce
- Kohout (871 metrů)
- Vysoký kámen (869 metrů)
- Hradišťský vrch (780 metrů)
- Besednická hora (753 metrů)
Odkazy
Reference
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987.
- ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie, 2006. ISBN 80-7011-913-6.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Soběnovská vrchovina na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“