Socha Panny Marie Karlovské (Praha)

Socha Panny Marie Karlovské
Základní údaje
AutorMatěj Václav Jäckel
Rok vznikukolem 1720
Umělecký směrbaroko
Kód památky86877/1-1211 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Popis
Výška210 cm
Materiálpískovec
Umístění
Umístěníkostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého
StátČeskoČesko Česko
AdresaHorská, Ke Karlovu, Praha 2 - Nové Město
Zeměpisné souřadnice50°4′7,3″ s. š., 14°25′42,27″ v. d.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Socha Panny Marie Karlovské je barokní pískovcová socha, která se nachází v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Karlově na Novém Městě v Praze. Je chráněna jako kulturní památka České republiky.[1][2]

Historie

Sochu pro tehdejšího místodržitele hraběte Černína zhotovil v roce 1720 sochař Matěj Václav Jäckel ze Saska podle obrazu Karlovského[3] za 28 zlatých. Byla umístěna u domu v Ječné[p. 1] proti ústí ulice Ke Karlovu, aby ukazovala poutníkům cestu. V roce 1884 byla přenesena do ulice Salmovská,[4] kde byla pravděpodobně umístěna v nice ve zdi východně od č.p. 1563 (na styku parcel č. 1891 a 2497).[1]

V roce 1982 byl předložen ke schválení projekt budovy na zahradním pozemku v Salmovské, ohradní zeď bývalé jezuitské koleje byla zbořena a socha Panny Marie Karlovské byla přenesena na dvůr domu čp. 505 v sousedství kostela svatého Ignáce.[5] Na žádost Galerie hl. m Prahy byla roku 1990 přemístěna do mariánského chrámu na Karlově.[1]

Popis

Pískovcová socha zhotovená v roce 1720 (až 1725?) byla polychromována pravděpodobně roku 1884 a restaurována v roce 1988. Její výška je 210 cm.[1]

Další informace

  • Zmiňovaný karlovský obraz pochází od barokního malíře Jana Jiřího Heinsche. Po zrušení kláštera s kostelem při Josefínských reformách byl roku 1785 přenesen do nedalekého kostela svatého Apolináře, kde je umístěn na postranním oltáři. V roce 1871 zhotovil pro Karlovský chrám Josef Vojtěch Hellich jeho věrnou kopii.[6]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V Ječné ulici stála tato socha u domu č.p. 530, ve kterém byl původně hostinec U Apolla, v roce 1862 spolkové místnosti Sokola a od roku 1863 sídlo školských sester s nejstarší dívčí školou v Praze a ústavem pro vzdělávání učitelek.

Reference

  1. ↑ a b c d Socha P. Marie Karlovské. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1457909385, rejstříkové číslo ÚSKP 86877/1-1211. [cit. 2025-01-10]. Dostupné online
  2. ↑ Panna Marie Karlovská. Jäckel Matěj Václav. In: Katalog veřejné plastiky. © 2020 Umění pro město. Galerie hlavního města Prahy. Katalogové číslo: SVP-CP-0022. [cit. 2025-01-14]. Dostupné online.
  3. ↑ BLAŽÍČEK, Oldřich Jakub. Sochařství baroku v Čechách: Plastika 17. a 18. věku. 1. vydání. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958. 682 stran. České dějiny; svazek 26. S. 40. Dostupné online. (po registraci)
  4. ↑ RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl I. Anenská-Karlov. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Ječná, s. 373. 
  5. ↑ BAŤKOVÁ, Růžena, ed. a kol. Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). Vyd. 1. Praha: Academia, 1998. 839 s. ISBN 80-200-0627-3. S. 257. Dostupné online (po registraci)
  6. ↑ Jiří I. Laňka. Dějiny karlovského chrámu. Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého v Praze na Karlově. Historie. [cit. 2025-01-11]. Dostupné online.

Literatura

  • NAVRÁTIL, Karel. Paměti kostela Panny Marie na nebe vzaté a sv. Karla Velikého a bývalého královského kláštera řeholních kanovníků Lateranských sv. Augustina, nyní městské chorobnice, na hoře Karlově v Novém městě Pražském. V Praze: Hynek Militký a Novák, 1877. xii, 259 stran, 15 nečíslovaných listů obrazových příloh. Kapitola: Socha Panny Marie Karlovské, s. 168. Dostupné online.
  • POCHE, Emanuel a JANÁČEK, Josef. Prahou krok za krokem: [uměleckohistorický průvodce městem]. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Panorama, 1985. 469 s. Pragensia. S. 218. Dostupné online (po registraci)
  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl III. Purkyňova ulice - Žofín. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Salmovská, s. 938. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Socha P.Marie Karlovské.jpg
Autor: J.Broukal, Licence: CC BY-SA 4.0
Socha P.Marie Karlovské (Q38036771)