Sociální klima školní třídy

Sociální klima školní třídy označuje jevy dlouhodobé, typické pro danou třídu a daného učitele po několik měsíců či let. Sociální klima ovlivňují širší sociální jevy, jako jsou sociální klima školy a sociální klima učitelského sboru. Nepůsobí ovšem globálně, ale výběrově.

Sociální klima definovali ve své práci Mareš a Ježek: je to skupinový, nikoli individuální jev; určitý názor na klima ve třídě má každý její aktér. Dále je sociálně konstruované, vzniká zde osobní zkušenost jedinců (žáků, učitelů), ale též debatováním mezi sebou (žák – žák, učitel – učitel, žák – učitel, žák – rodič). Je také současně ovlivňováno širším sociálním kontextem.[1]

Související pojmy

Prostředí má nejširší význam. Lze ho brát z hlediska umístění v regionu (př. venkov), z hlediska ergonomického (př. nábytek, vzhled třídy, uspořádání), hygienického (př. osvětlení) či podle typu školy (př. základní škola). Nezahrnují pouze sociální rozměr.[2]

Atmosféra je krátkodobé, situačně podmíněné sociální a emoční naladění ve třídě. Krátkodobost spočívá nejčastěji v rámci jedné vyučovací hodiny. Jevy trvají řádově minuty až hodiny, výjimečně déle.[3]

Třída zde není chápána jako místnost, tedy prostorová jednotka, ale jako základní sociální a organizační jednotku školního vzdělávání. Školní třída je skupina žáků stejného věku, kteří jsou společně vyučováni ve škole. Vyhláška MŠMT uvádí nejmenší a největší počet žáků na třídu, u základních škol se jedná o nejméně 17 žáků v průměru na jednu třídu (výjimkou jsou malotřídní školy) a 30 jako nejvyšší počet.[4]

Vznik a vlivy

Sociální klima nevzniká samo od sebe, je spíše utvářeno. Společně jej vytvářejí: všichni žáci navštěvující danou školní třídu,[5] dále skupiny žáků, na něž se třída zpravidla člení, a jedinci stojící mimo tyto skupiny, jednotliví žáci, učitelé vyučující třídu. Tvůrci sociálního klimatu třídy jsou tedy tři aktéři – učitel, žák a rodič. Učitel a žák je samozřejmostí. Rodič se nedá považovat za přímého tvůrce, ale velice často do klimatu zasahuje svými požadavky, protože v ideálním případě školu pozoruje a dozoruje, vznáší své názory a připomínky.[6]

Vliv na utváření sociálního klimatu třídy má jak uspořádání konkrétní třídy, tak autorita učitele.

Uspořádání třídy

Uspořádáním třídy se zde má na mysli zasedací pořádek dané školní třídy. Existuje zóna dominantní aktivity v sálově uspořádaných třídách, označuje prostředí třídy, ve kterém se slučují žáci, kteří mají o vyučování zájem a mají odhodlání na hodinách vynikat a dosahovat výborných studijních výsledků. Zóna předních a středních lavic ve tvaru obráceného T je typická pro výraznější komunikační aktivitu mezi učitelem a žáky, takže žáci, kteří tu sedí, se jeví jako komunikačně angažovanější než jejich spolužáci z okrajových a zadních lavic. Žákům sedícím v T-zóně je zároveň věnována intenzivnější komunikační pozornost ze strany učitele ve formě otázek a iniciačních replik.

Periferní část třídy je naopak prostor, kde se shromažďují naopak žáci s negativními postoji ke škole a se sklony k digresivním projevům. Snaží se sedět ideálně co nejdál od učitele, což má za následek jejich horší studijní prospěch a nedostatek pozornosti a participace na dění ve vyučovací hodině.

Přístupy a metody zkoumání

Veškeré zkoumání začalo u pozorování. S vývojem postoupily také přístupy a metody zkoumání. Jako reakce na observační přístup a pozorování vzniklo specifické dotazování samotných účastníků života třídy na kvalitu klimatu. Tento přístup se označuje jako percepční. Jedná se o mezinárodně uznávaný přístup, a je také používán ve výzkumech na českých školách. Oproti observačním technikám je percepční přístup úspornější, protože není potřeba vyškolených pozorovatelů. Další výhodou je zachycení dlouhodobějších prožitků aktérů v jejich daném klimatu a neomezuje se na pozorování vymezeného počtu vyučovacích hodin. Další výhoda se skrývá v tom, že máme informace získané nejen od třetí osoby, ale také od žáků a učitelů.[7]

Dnes je nejrozšířenější sociálně-psychologický a environmentalistický přístup, zvaný percepční. Zakládá na výpovědích žáků a učitelů, jak na ně působí aktuální klima třídy, jaká mají očekávání.[8] Další přístupy: sociometrický, organizačně sociologický, interakční, pedagogicko-psychologický, školně-etnografický, vývojově psychologický a sociálně psychologický a environmentalistický přístup.[5]

Nejznámější používané metody zkoumání: dotazník MCI (měření klimatu 3. – 6. tříd základní školy), dotazník CES (měření klimatu 8. a 9. tříd základní školy a středních škol), dotazník CCQ (dotazník komunikačního klimatu třídy), dotazník OCDQ – RS (měření klimatu školy a učitelského sboru) a dotazník RSA (měření stupně odpovědnosti učitele za žákovy úspěchy a neúspěchy).[2]

Reference

  1. ↑ Mareš, J., Ježek, S. (2012). Klima školní třídy. Praha: Národní ústav pro vzdělávání. Dostupné z: http://www.nuov.cz/uploads/AE/evaluacni_nastroje/15_klima_skolni_tridy.pdf
  2. ↑ a b Lašek, J. (2007). Sociálně psychologické klima školních tříd a školy. (2. vyd.) Hradec Králové: Gaudeamus.
  3. ↑ Mareš, J. (1998a). Sociální klima školní třídy. Přehledová studie. AŠR ČR a SR, IPPP. Dostupné z: http://www.klima.pedagogika.cz/trida/doc/Mares_Klima_tridy.pdf
  4. ↑ Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. (2009). Pedagogický slovník. Praha: Portál.
  5. ↑ a b Čáp, J., MAREŠ, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál.
  6. ↑ Čapek, R. (2010). Třídní klima a školní klima. Praha: Grada.
  7. ↑ Průcha, J. (2002). Sociální klima ve třídách českých škol: porovnávání nálezů z empirických šetření. Brno: Masarykova univerzita. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/article/view/375/531
  8. ↑ Průchu, J. (2009). Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál.