Socioekonomická geografie

Hustota zalidnění (obyvatel/km²) podle států, 2007:
     0–10
     10–25
     25–50
     50–75
     75–100
     100–150
     150–300
     300–1000
     nad 1000

Socioekonomická geografie je označení pro podobor geografie v post-komunistických zemích (rusky: социально-экономическая география). V anglosaském světě známá jako humánní geografie (anglicky: human geography), v německy mluvících zemích jako antropogeografie (německy: Anthropogeographie), někdy též kulturní geografie.[pozn 1] V českém prostředí je postupně označována termínem sociální geografie.

Zabývá se studiem aktivit lidské společnosti v územním průmětu a studiem vzájemné interakce společnosti s přírodním prostředím. Věnuje se systematickému zkoumání vzorců a procesů, které tyto interakce utváří. Obzvláště klade důraz na zkoumání příčin a důsledků rozmístění lidských aktivit na zemském povrchu, které studuje sociální, kulturní, politickou a ekonomickou perspektivou.

Socioekonomická geografie se nezabývá přímo přírodní složkou krajinné sféry, ale přesto ji ve svém výzkumu zohledňuje s předpokladem, že není možné hodnotit socioekonomickou sféru bez přihlédnutí k přírodnímu prostředí, v němž lidská činnost probíhá.


Zaměření

Podle Otakara Čerby ze Západočeské univerzity se socioekonomická geografie věnuje pěti základním druhům problémů. Jde o:[1]

  1. Antropologické problémy, které se především týkají člověka samotného, např. populační vývoj.
  2. Sociální problémy, které se zaměřují především na interakci člověka a společnosti, např. osídlení, rozmístění volebních obvodů.
  3. Ekonomické problémy, např. lokalizační problémy průmyslu, zemědělství, služeb, cestovního ruchu atp.
  4. Komunikační problémy, např. dopravní obslužnost.
  5. Komplexní problémy, které studují determinaci člověka prostředím a naopak, např. problémy trvale udržitelného rozvoje, ochrany životního prostředí, konflikt Severu a Jihu, globalizace.

Disciplíny

Mezi hlavní disciplíny socioekonomické geografie patří:

Studuje cestovní ruch jako průmysl a společensko-kulturní aktivitu. Zabývá se obecnými zákonitostmi, lokalizací cestovního ruchu, vlivem cestovního ruchu na životní prostředí atd.

Zabývá se lokalizací, distribucí a prostorovou organizací ekonomických aktivit. Zkoumá problémy jako jsou lokalizace průmyslu, zemědělství či služeb. Zabývá se také dopravou, světovým obchodem či prostorovou organizací obchodních aktivit.

Studuje proměny geografického prostoru v čase. Stojí na pomezí geografie a historie, případně archeologie osídlení.

  • Geografie obyvatelstva

Zkoumá základní znaky a zákonitosti vývoje velikosti, rozmístění, složení (struktury) a dynamiky obyvatelstva a migrace.

„Analyzuje politické fenomény (jevy) v prostorovém kontextu“.[2] Zkoumá, jak moc modeluje prostor a jak geografické faktory ovlivňují míru a podobu politické moci. Na rozdíl od geopolitiky pracuje na více analytických úrovních (od globální až k jedinci).

  • Geografie rozvoje

Se zabývá geografií v souvislosti s ekonomickým (hlavně regionálními) rozvojem, strukturálními změnami v jednotlivém regioně. Úzce souvisí s ekonomickou geografií. Studuje zejména rozdělení zdrojů, spotřebu, demografii, kvalitu půdy, topografii, podnebí a přírodní katastrofy.

Se zabývá studiem historie městského osídlení, vývojem měst, prostorovou strukturou měst či problémy měst. Studuje rovněž polohu měst, jejich funkce, hierarchii (urbánní a sídelní systém).

  • Geografie zdraví

Je aplikací geografických informací, perspektiv a metod na studium zdraví, nemocí a zdravotnictví.

Sleduje dopady činností člověka a jím vyvolaných aktivit na přírodní prostředí a interakci přírodního a antropogenního prostředí.

Zkoumá základní otázky existence a vývoje světové společnosti jako celku. Studuje např. zachování světového míru a otázky odzbrojení, ekologickou problematiku, využívání přírodního bohatství, otázky populace a zabezpečení obyvatelstva potravinami, problém energie ap.

Zabývá se studiem prostorových jevů, procesů a vztahů.

Analyzují a vysvětlují vnitřní struktury různě velkých i různě pojatých teritorií formou různě kombinovaných vnitřních tematických průřezů, postihujících dynamiku teritoria v různě rozsáhlém časovém rozmezí.[3]

Se zabývá administrativním členěním a veřejnou správou.

Jsou aplikované disciplíny, využívající výsledky vědeckých výzkumů pro tvorbu a plnění strategií rozvoje konkrétních oblastí.

Existují však i další disciplíny socioekonomické geografie.

Filosofické přístupy

V rámci každé geografické disciplíny existují různé filosofické přístupy, které mohou být použity při výzkumu. Geograf specializující se na geografii sídel tak může být feministický nebo marxistický geograf atd.

Mezi tyto přístupy patří:

Metody výzkumu

Sociální geografie je metodologicky rozmanitá. Využívá kvantitativních i kvalitativních metod. Oproti fyzické geografii využívá sociální také kvalitativní výzkumné metody, které jsou více vhodné pro studium nehmotných a abstraktních vzorců lidských aktivit.

Příklady používaných metod:

  • Pozorování – předpokládá přípravu a zjištění si základních informací o subjektu zkoumání.
  • Rozhovor – vyžaduje přípravu tazatele. Výhodou je možnost dovysvětlit otázku v případě nepochopení ze strany respondenta.
  • Dotazníkové šetření – kladem je možnost zeptat se hodně lidí na mnoho věcí, negativem je nízká návratnost.
  • Statistická metoda – Zahrnuje statistické operace a výsledky; porovnává období a oblasti.
  • Srovnávací metoda – Porovnává srovnatelné ukazatele (HDP na obyvatele/rok, HDI apod.).
  • Historická metoda – zkoumá, kde se co nacházelo.
  • Morfologické analýza – zkoumá členění geografických objektů v prostoru (např. poloha sídel).
  • Interpretace leteckých snímků.
  • Modelování – na základě originálu se vytvoří model, na němž se následně zkoumají vlastnosti originálu.
  • Terénní výzkum – vyžaduje výzkumníka spojeného s krajinou.
  • Případová studie.

Odkazy

Poznámky

  1. Kulturní geografie někdy bývá vyčleněna jako samostatná poddisciplína socioekonomické geografie, viz kulturní geografie.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Human geography na anglické Wikipedii.

  1. ČERBA, Otakar. Databázové systémy GIS [online]. Západočeská univerzita v Plzni, 2003 [cit. 2009-07-26]. Kapitola Úvod do socioekonomické geografie. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-26. 
  2. ČERBA, Otakar. Databázové systémy GIS [online]. Západočeská univerzita v Plzni, 2003 [cit. 2009-07-26]. Kapitola Politická geografie. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-26. 
  3. Martin Plesný: Kam směřují teritoriální studia? Sociál – Časopis studentů FSV UK, 26. leden 2008. URL: http://social.ukmedia.cz/kam-smeruji-teritorialni-studia

Literatura

  • DEBIE, Franck. Géographie économique et humaine. Paříž: Presses Universitaires de France, 1995. 816 s. ISBN 978-2130496670. (francouzsky) 
  • HAMPL, Martin. Realita, společnost a geografická organizace: hledání integrálního řádu. Praha: DemoArt, 1998. 110 s. ISBN 80-902154-7-5. (česky) 
  • ŠOTKOVSKÝ, Ivan. Socioekonomická geografie (prostředí lidské činnosti). Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, 2012. 206 s. ISBN 978-80-248-2624-0. 
  • WERLEN, Benno. Sozialgeographie. Eine Einführung. Stuttgart: UTB, 2004. 400 s. ISBN 978-3825219116. (německy) 
  • TOUŠEK, Václav; KUNC, Josef; VYSTOUPIL, Jiří a kol. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-80-7380-114-4.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Countries by population density.svg
A map of the world, with colours to highlight the population density of each country or territory. Numbers on the legend are in people per km2, and all countries smaller than 20,000 km2 are represented by a dot. The information was taken from en:Countries by population density.It is intended as a vector replacement for Image:World population density map.PNG. It is derived from Image:BlankMap-World6.svg, so thanks to everyone who has contributed to that. If you have any comments, suggestions, corrections, or requests for other maps, please contact me at my English Wikipedia talk page.