Sofia Okunevska
| Sofia Okunevská | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Софія Атанасівна Окуневська |
| Jiná jména |
|
| Narození | 12. května 1865 Dovzhanka, Ternopilská oblast  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 24. února 1926 (ve věku 60 let) Lvov  Polsko[p. 1] |
| Příčina úmrtí | apendicitida |
| Místo pohřbení | Lyčakivský hřbitov |
| Alma mater | Curyšská univerzita |
| Povolání | lékařka, učitelka, aktivistka za práva žen, spisovatelka a fyzička |
| Choť | Václav Moračevskij (Wacław Moraczewskij) |
| Děti |
|
| Rodiče |
|
| Příbuzní |
|
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Sofia Okunevska–Moračevska (ukrajinsky: Софія Окуневська-Морачевська; německy: Sofia Okunewska-Moraczewska) (12. května 1865 Dovzhanka, Ternopilská oblast – 24. února 1926 Lvov) byla lékařka a spisovatelka.[1]
Byla první ženou, která vystudovala medicínu na univerzitě a stala se lékařkou v Rakousku-Uhersku.[2] (Měřeno pozdějším vymezením hranic byla Okunevska nejspíše i první ženou–lékařkou na Ukrajině.) Její lékařskou odborností byla gynekologie a porodnictví. Jako první použila v boji proti rakovině radioterapii v Haliči a v Rakousku-Uhersku.[3]
Byla zároveň i veřejnou aktivistkou a významnou osobností feministického hnutí v oblasti Haliče v tehdejším Rakousku-Uhersku.[4][5]
Život
Okunevska se narodila 12. května 1865 v Haliči,[p. 2] která byla tehdy součástí habsburské říše Rakouska-Uherska, jako dcera Atanase Daniloviče Okunevského a Karoliny Lučakovské. Její matka zemřela v roce 1870 a Sofii Okunevskou od té doby vychovávala její teta Teofilie Okunevská-Ozarkevičová.[6]
Okunevska mohla navštěvovat střední školu, což bylo v její době pro dívky neobvyklé,[p. 3] a v roce 1886 složila maturitu s velmi dobrým prospěchem. Poté odešla do Curychu, kde na curyšské univerzitě vystudovala medicínu (1894).[1] V roce 1890 se provdala za polského studenta Václava Moračevského. V roce 1896 se jim narodil syn Jurij. V témže roce (1896) Okunevska předložila doktorskou práci a získala doktorát z medicíny. V roce 1897 si otevřela soukromou praxi ve Lvově.[1] Po narození dcery Evy v roce 1898 žila rodina ve Švýcarsku a v dnešní České republice, než Sofie Okunevska začala pracovat v nemocnici ve Lvově. Specializovala se na gynekologii a vedla kurzy porodnictví. Během první světové války se Okunevska starala o zraněné Ukrajince a ukrajinské ženy. Po první světové válce se rozvedla a otevřela si vlastní malou lékařskou praxi. Poslední léta svého života strávila ve Lvově. Okunevska zemřela v roce 1926[p. 4] v nemocnici na hnisavý zánět slepého střeva. Pohřbena je na Lyčakivském hřbitově ve Lvově.
Literární tvorba
Okunevska byla sestřenicí ukrajinské spisovatelky Natalije Kobrynske, která v roce 1887 vydala první feministický almanach. Tato sbírka děl ukrajinských autorek se nazývala Pershy vinok (česky: První věnec; anglicky: The First Garland) a Kobrynska ji publikovala spolu s ukrajinskou nakladatelkou, spisovatelkou, etnografkou, tlumočnicí a občanskou aktivistkou Olenou Pčilka (1849–1930).[8][p. 5] Almanach byl prvním dílem v Haliči a na Ukrajině, které se zabývalo tzv. „ženskou otázkou“ - kromě beletristických děl a etnografických výzkumů obsahoval řadu feministických článků, zejména o postavení žen na Ukrajině a ve světě.[7] Sestavovatelkami a autorkami almanachu Peršij vinok byly výhradně ženy jak z Haliče, tak i z Dněprské Ukrajiny.[7] V tomto almanachu publikovala Okunevska povídku pojednávající o městském životě s názvem „Písek. Písek!“ (publikovala zde pod pseudonymem "Yeryna")[1] a je také autorkou díla „Rodinné pouto v písních a svatebních obřadech“.
Společenské styky
Okunevska se přátelila s ukrajinskou spisovatelkou, publicistkou a překladatelkou Olhou Kobylianskou; ukrajinskou spisovatelkou, socialistickou feministkou a aktivistkou Natalií Kobrynskou a s ukrajinským spisovatelem a politikem ukrajinské národnosti z Haliče Vasylem Semenovyčem Stefanykem.[1]
- Přátelé
Odkazy
Poznámky
- ↑ Od roku 1991 je město Lvov součástí nezávislé Ukrajiny
- ↑ Pramen[1] uvádí, že se narodila 12. května 1865 v městě Storožynec (ukrajinsky Сторожинець, Storožiněc; rumunsky Storojineţ; rusky Сторожинец) v ukrajinské části Bukoviny.
- ↑ Ve druhé polovině 19. století nebylo v Rakousku-Uhersku mladým ženám běžně umožňováno další studium na gymnáziích a univerzitách.[7]
- ↑ Zemřela 25. února 1926 nebo 25. února 1926[1]
- ↑ Olena Pčilka (ukrajinsky: Олена Пчілка; Olha Drahomanová-Kosachová; Olena Pčilková; Olena Ptschilka; Olena Pechilková; 1849–1930) byla matkou známé ukrajinské spisovatelky, básnířky, dramatičky a literární kritičky Lesji Ukrajinky (1871–1913) a též byla sestrou Mychajla Petrovyče Drahomanova (1841–1895).
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sofia Okunevska na anglické Wikipedii a Sofia Okunewska na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g STRUK, Danylo Husar. Záznam o: Sofiia Okunevska-Moraczewska v Encyklopedii Ukrajiny [online]. web: Internetová encyklopedie Ukrajiny com [cit. 2022-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ГАВРИШКО, Марта. "Переконувала мене писати не по-німецьки, а для свого народу – по-українськи" (česky: „Přesvědčila mě, abych pro svůj národ nepsala německy, ale ukrajinsky.“) [online]. web: Gazeta ua, 2015-06-10 [cit. 2022-03-22]. Софія Окуневська стала першою жінкою – доктором медицини в Австро-Угорщині (česky: Sofie Okuniewská byla první lékařkou v Rakousku-Uhersku). Dostupné online. (ukrajinsky; rusky)
- ↑ SOFIA OKUNEVSKA: DIE ERSTE UKRAINISCHE Ärztin und Gynäkologin (česky: Sofia Okunevska: první ukrajinská lékařka a gynekoložka) [online]. web: Українки com [cit. 2022-03-22]. Ukrajinsky. Dostupné online.
- ↑ ОКУНЕВСЬКА-МОРАЧЕВСЬКА Софія [online]. Kiev, Ukraine: НАН України, Інститут історії України (National Academy of Sciences of Ukraine, Institute of History of Ukraine), 2010 [cit. 2016-11-01]. S. 728. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 October 2016. (Ukrainian)
- ↑ КІЦЕРА, О.Ом.; КІЦЕРА, О.Ол.; КІЦЕРА, Н.І. Софія Атанасівна Окуневська-Морачевська – перша жінка-лікар Буковини і Галичини (1865–1926). журнала "Жіночий лікар" (Woman Doctor Magazine). Kiev, Ukraine: 2011, s. 48–49. Dostupné online [cit. 1 November 2016]. (Ukrainian)
- ↑ Okunevskaya-Morachevskaya Sofia (Окуневська-Морачевська Софія) [online]. [cit. 2022-03-12]. Dostupné online.
- ↑ Women's Voices in Ukrainian Literature; Nataliya Kobrynska (1855-1920) [online]. Language Lanterns Publications [cit. 2022-03-18]. Biografická skica. Dostupné online. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sofia Okunevska na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary
(1867-1918)House colours of the House of Habsburg
.svg)
Flag of Second Polish Republic and later People's Republic of Poland in period from March 29, 1928 to March 10, 1980. Red shade used here is HTML "vermilion" #E34234. Proportion 5:8.
Ольга Кобилянська
Софія Окуневська-Морачевська
Наталия Ивановна Кобринская (1855 — 1920) — галицко-русская писательница.
Autor: Aeou, Licence: CC BY-SA 3.0
Надгробок Морачевських на Личаківському цвинтарі у Львові.
Titulní strana ukrajinského feministického almanachu „Pershy vinok“ resp. „Peršij vinok“ (česky: První věnec; anglicky: The First Garland). Almanach sestavily Natalija Kobrynska (1855–1920) a Olena Pčilka (1849–1930), byl publikován v roce 1887 a autorkami příspěvků do almanachu byly výhradně ženy jak z Haliče, tak i z Dněperské Ukrajiny.
Василь Стефаник