Sofonisba Anguissola

Sofonisba Anguissola
Narození1532
Cremona
Úmrtí16. listopadu 1625 (ve věku 92–93 let)
Palermo
Povolánímalířka, umělkyně a výtvarnice
RodičeAmilcare Anguissola
Manžel(ka)Fabrizio Moncada (1571–1579)
Orazio Lomellino (1584–1625)
PříbuzníMinerva Anguissola, Europa Anguissola[1], Lucia Anguissola[1], Anna Maria Anguissola a Elena Anguissola (sourozenci)
Významná dílaAutoportrét
Rodinný portrét
Portrait of the Artist's Sisters Playing Chess
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sofonisba Anguissola (1532 nebo 1540? – 1625 nebo 1632?) byla italská renesanční malířka. Narodila se v Cremoně a čtyři její sestry se také staly malířkami. Pracovala na španělském dvoře, kde se stala úspěšnou portrétistkou Filipa II. a jeho dvořanů. Často malovala svoje autoportréty – dochovalo se jich dvanáct. Zobrazila se na nich jako malířka, hráčka na hudební nástroje i jako literátka.

Doba studií

Sofonisba byla nejstarším dítětem šlechtice Amilcara Anguissola z Cremony. Otec poskytl svým šesti dcerám a synovi vzdělání – děti studovaly latinu, literaturu, dějiny, filozofii, matematiku, ale také hudbu, kreslení a malbu. V dobách, kdy bylo studium vyhrazeno výhradně mužům, se vzdělané sestry staly v širokém okolí senzací, a tak je navštívil i malíř a životopisec Giorgio Vasari, který se později ve svém díle Životy nejvýznamnějších architektů, malířů a sochařů Itálie zmiňuje i o Sofonisbě a jejím mimořádném malířském talentu. Sofonisba svůj talent dále rozvíjela pod vedením cremonských malířů Bernardina Campiho a Bernardina Gattiho.[2] V letech 1547–1553 se věnovala portrétní malbě a později se snažila na svých obrazech zachytit výrazy lidské tváře, kterým se do té doby v malířství příliš pozornosti nevěnovalo – např. výraz nevinné radosti, zlomyslnosti, hravé zábavy a potlačovaného smíchu. Často malovala svoje autoportréty - dochovalo se jich dvanáct. Zobrazila se na nich jako malířka, hráčka na hudební nástroje i jako literátka. Na obraze Autoportrét u malířského stojanu se ztvárnila při malování obrazu Panny Marie.

Ve svých dílech odvrhla klasickou obřadnost a vážnost a často je nahradila hravostí s prvkem legrace. Mistrovským dílem tohoto období se stal obraz Hra v šachy (1555). V roce 1554 navštívila Sofonisba v Římě Michelangela, který ji povzbudil do další práce a v následujících letech si s ní dopisoval a uděloval jí rady, jak má dále zlepšovat svá díla.[2] Od roku 1555 začal být její talent uznáván i v širším okruhu italské aristokracie a u Sofonisby si objednávaly obrazy i takové rody jako Este, Medici nebo Borghesové. Jednalo se většinou o portréty. Pracovala také pro katolickou církev a když přijímala zakázky od duchovních osob, podepisovala své obrazy Virgo (Panna).

Pobyt na španělském královském dvoře

V roce 1559 byla Sofonisba pozvána na španělský královský dvůr Filipa II., kde pracovala až do roku 1578 jako dvorní malířka. Zastávala také funkci dvorní dámy dvou královen, Alžběty z Valois a Anny Habsburské. Alžbětu z Valois učila malbě a hudbě. Mezi královnou a její dvorní dámou se postupně vytvořil velmi přátelský vztah, který skončil až úmrtím královny v roce 1568. Sofonisba zůstala i nadále u dvora a stala se dvorní dámou nové královny Anny Rakouské. Ve svých zhruba 38 letech (neznáme přesné datum jejího narození)začala Sofonisba uvažovat o sňatku a jako králova schovanka se obrátila na Filipa II. s tím, aby jí vybral manžela. Tím se stal don Fabrizio de Moncada a Sofonisba obdržela od krále ke svatbě roku 1571 značné věno. Manželé žili dalších osm let u španělského dvora a poté v Palermu. Po smrti manžela, v roce 1579, se Sofonisba rozhodla vrátit do Itálie. Během plavby domů se blíže seznámila s kapitánem lodi Oraziem Lomellinem, za něhož se v roce 1580 v Janově provdala. S manželem žila dalších 45 let, pokračovala v malování a malbu vyučovala. V roce 1624 ji navštívil v Palermu mladý Anthonis van Dyck a své setkání s více než devadesátiletou vitální malířkou zachytil na kresbě a v psané zprávě.

Reference

  1. ↑ a b Union List of Artist Names. 13. prosince 2019. Dostupné online. [cit. 2021-05-21]
  2. ↑ a b HODGEOVÁ, Susie. Stručný příběh žen v umění. Praha: Grada Publishing, 2021. ISBN 978-80-271-1255-5. S. 43, 173, 198. 

Literatura

  • Lynn Santa Lucia, Ženy, které změnily svět, nakladatelství Alpress, s.r.o., Frýdek-Místek, 2011, ISBN 978-80-7362-873-4, str. 110–125.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce