Sojka obecná

Jak číst taxoboxSojka obecná
Sojka obecná
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďkrkavcovití (Corvidae)
Rodsojka (Garrulus)
Binomické jméno
Garrulus glandarius
Linné, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sojka obecná (Garrulus glandarius) je pták velikosti holuba z čeledi krkavcovití. Vyskytuje se v různých regionálních poddruzích, sameček a samička se od sebe příliš neliší.

Taxonomie

Sojka obecná středoevropská

Rozeznává se přibližně 42 poddruhů sojky obecné (kompletní přehled na Biolibu), ve střední Evropě žije poddruh sojka obecná středoevropská (G. g. glandarius). Poddruhy se od sebe mírně liší zbarvením a někdy i velikostí. Např. sojky ze Sibiře (G. g. brandti) jsou velké a nápadně světlé, poddruh z Japonska má tmavé zbarvení, severoafrické sojky (G. g. cervicalis) jsou rezavé s černou čepičkou na hlavě a sojky z Kavkazu, Turecka a Íránu mají světlé zbarvení s černou čepičkou ostře kontrastující s bílými lícemi.

Popis

  • Délka těla: 32–35 cm
  • Rozpětí křídel: 52–58 cm
  • Hmotnost: 150–180 g

Jedná se o středně velkého ptáka a je to nejpestřejší evropský zástupce čeledi krkavcovitých. Je celkově oranžovohnědá s černým ocasem a zobákem, růžovooranžovými končetinami, hnědýma očima a bílým kostřecem, který je zvlášť nápadný při letu. Na černobílých křídlech má sojka známá modrá pírka s černými příčnými proužky, která sloužila jako častá ozdoba mysliveckých klobouků. Na hlavě má malou chocholku, jejíž pera zpravidla mají černé špičky. Vztyčuje ji při rozčílení. Pod okem směrem k zobáku má černou oválnou skvrnu, připomínající vous. Zbarvení je proměnlivé na základě poddruhů.

Sojka létá těžce, vlnovitě a třepotavě, na zemi poskakuje. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší, mladí ptáci jsou tmavší a mají méně výrazná modrá pírka na křídlech.

Hlas

Varovný pokřik sojky

Jako varování užívá chraptivý pokřik „kšréé“, dále se ozývá mňoukavým „pijé“, které je pro laika k nerozeznání od volání káně lesní nebo svižným „kuit“, podobným hlasu puštíka obecného. Zpěv je tišší, často nečekané zvuky, vrzání, praskání, mečení. Zjara v hejnech zpívají současně.

Rozšíření

Sojka obecná v letu

Je to pták rozšířený v celé Evropě, Asii a v severozápadní Africe. Vyskytuje se celoročně ve smíšených, listnatýchjehličnatých lesích, parcích, zahradách, sadech a v poslední době řidčeji i ve městech. Ztrácí svou přirozenou plachost a navštěvuje městské parky a zahrady. Hnízdí do 1400 m n. m, obvykle v korunách stromu.[2]

Výskyt v Česku

České republice se sojka obecná vyskytuje v poměrně hojném počtu. V posledních desetiletích se počet volně žijících jedinců mírně zvýšil. V letech 20012003 v Česku hnízdilo 170–340 tisíc párů.[3]

Hnízdění

Vejce sojky obecné

Hnízdí od konce května do počátku června. V případě ztráty první snůšky hnízdí obvykle během června ještě jednou. Hnízdo z větviček a vystlané mechem nebo trávou si staví na větvích stromů nebo vysokých keřích poměrně nízko nad zemí. V jednodenních intervalech klade samice 5–7 žlutošedých 34×24 mm velkých vajec;[4] druhá snůška párů, které přišly o první, čítá obvykle 3–4 vejce. Inkubační doba trvá zhruba 16–17 dní.

Krmení mláďat se zúčastňují oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo zhruba ve 21–22 dnech života, ale ještě po dobu 3 týdnů jsou svými rodiči přikrmována. V přírodě se může sojka obecná dožít i více než 15 let.

Potrava

Sojka žeroucí vlašský ořech

Potravu si vyhledává jak na stromech, tak na zemi. Živí se především rostlinnou stravou, zvláště pak žaludy a bukvicemi, které si uschovává do svých skrýší na zimní období, ale též lískovými ořechy, obilím, různými bobulemi a semeny, ostružinami, jeřabinami aj. Živočišnou stravu tvoří především větší bezobratlí (hmyz, jeho larvy, červi, plži, slimáci), částečně i malí obratlovci jako ptačí mláďata a vejce, myši, různí plazi, např. ještěrky nebo malí nejedovatí hadi a také mršiny. Role sojky při plenění hnízd jiných ptáků bývá většinou zveličována.[5] Nevyhledává je instinktivně.[6]

Predátoři

Stává se častou kořistí větších dravých ptáků např. jestřábů lesních, sokolů stěhovavých a puštíků obecných. Její hnízdo mohou vyloupit například kuny a kočky.[6].

Lov sojek jako škodné

Sojčí pírko

V minulosti byla na českém území běžně lovena jako údajný škůdce drobného ptactva a někdy i pojídána, jak o tom svědčí i lidová písnička Chytil táta sojku.[7] Z této doby pochází i zvyk zdobení mysliveckých klobouků sojčím pírkem. Nyní je celoročně hájená.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Eurasian Jay na anglické Wikipedii a Sójka na polské Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. Mladá fronta Dnes, 24. července 2008.
  3. Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, Praha, Aventinum.
  4. Dungel - Hudec, Atlas ptáků, str. 214.
  5. Bezzel
  6. a b http://animaldiversity.ummz.umich.edu/accounts/Garrulus_glandarius/
  7. Komárek, S., 2007: Ptáci v Čechách v letech 1360–1890 aneb tajemství rytíře von Sacher-Masocha. Praha, Academia; s. 136.

Literatura

  • Bezzel, E. (2007): Ptáci. Rebo Productions. ISBN 978-80-7234-292-1
  • Dungel - Hudec, Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Academia 2001.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Garrulus glandarius distribution.jpg
Autor: Donkey shot, Licence: CC BY-SA 3.0
Distribution of the Eurasian Jay (Garrulus glandarius)
Jay Feeding.webm
(c) Peter Trimming, CC BY 2.0
Tackling a walnut. At one point, I thought that he was going to join me in the house!
Garrulus glandarius B Luc Viatour.jpg
(c) I, Luc Viatour, CC-BY-SA-3.0
Eurasian Jay (Garrulus glandarius)
Eichelhäher Ei.jpg
Autor: User:XRiffRaffx, Licence: CC BY-SA 3.0
Garrulus glandarius's egg
Garrulus glandarius iphigenia.ogg
Autor: Vladimir Yu. Arkhipov, Arkhivov, Licence: CC BY-SA 3.0
Calls of Eurasian Jay, Crimea, Ukraine
Garrulus glandarius 1 Luc Viatour.jpg
(c) I, Luc Viatour, CC-BY-SA-3.0
Eurasian Jay (Garrulus glandarius)
Koniec listopada 2006 r. 072.jpg
Autor: Monika Korzeniec, Licence: CC-BY-SA-3.0
Feather of Eurasian Jay
075 Wild Eurasian jay in flight at the Parc naturel régional Jura vaudois Photo by Giles Laurent.jpg
Autor: Giles Laurent, Licence: CC BY-SA 4.0
Wild Eurasian jay flying in the middle of flowers at the Parc naturel régional Jura vaudois