Sojuz 1
| Sojuz 1 | |
|---|---|
| Údaje o lodi | |
| COSPAR | 1967-037A |
| Hmotnost | 6450 kg |
| Údaje o letu | |
| Volací znak | Рубин (Rubin) |
| Členů posádky | 1 |
| Datum startu | 23. dubna 1967 00:35:00 UTC |
| Kosmodrom | Kosmodrom Bajkonur SSSR |
| Vzletová rampa | 1/5 |
| Nosná raketa | Sojuz |
| Délka letu | 1 den 2 h 47 min 52 s |
| Datum přistání | 24. dubna 1967 03:22:52 UTC 51,13° s.š., 57,24° v.d. |
| Spojení se stanicí | |
| Počet oběhů | 18 |
| Fotografie posádky | |
%2c_a_Soviet_test_pilot%2c_aerospace_engineer%2c_and_cosmonaut).jpg) | |
| Sovětská poštovní známka z roku 1964 s portrétem Komarova | |
| Navigace | |
Předchozí Voschod 2 Následující Sojuz 2 | |
Sojuz 1 (rusky Союз 1) byl první let v rámci sovětského kosmického programu Sojuz. Loď odstartovala 23. dubna 1967 s jedním kosmonautem na palubě, plukovníkem Vladimírem Komarovem. Ten zahynul při návratu přistávacího pouzdra kosmické lodi na Zemi.[1] Jednalo se o první smrtelnou nehodu v historii kosmických letů s lidskou posádkou. Byl to 23. let pilotované kosmické lodě z naší planety.
Před letem
Na rozdíl od jiných tehdejších letů s lidskou posádkou, nebyl Sojuz nikdy úspěšně otestovaný při nepilotovaném letu. Na všech předcházejících letech se vyskytly problémy. Záložním kosmonautem pro Sojuz 1 byl Jurij Gagarin. Protože si byl vědom konstrukčních problémů a velkého politického tlaku Politbyra, snažil se „vyřadit“ Komarova z mise, věda, že sovětští lídři nebudou riskovat národního hrdinu pro tento let.
Původní plány počítaly se startem druhého Sojuzu s třemi kosmonauty (Valerij Bykovskij, Jevgenij Chrunov a Alexej Jelisejev) hned druhý den a pro dva z nich byl naplánovaný výstup do otevřeného vesmíru a přechod na Sojuz 1.
Posádka
Vladimir Komarov (2)
(v závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise)
Záložní posádka
- Jurij Gagarin (1)
Průběh letu
Krátce po startu začaly problémy, když se neotevřel jeden sluneční panel. To vedlo ke snížení dodávek elektrické energie pro systémy kosmické lodě. Manévrování lodě zároveň komplikovaly problémy s detektory orientace. Při třináctém obletu Komarov hlásil: „Mám opět těžkosti s ovládáním kabiny,“ ... „Je to ďábelský stroj! Na co sáhnu to nefunguje!“[2][3][4] Při čtrnáctém oběhu selhala i palubní klimatizace. Posádka druhého Sojuzu se připravovala na opravu solárního panelu Sojuzu 1, ale silný déšť na kosmodromu Bajkonur znemožnil start kosmické lodě. Výsledkem bylo, že Sojuz 1 byl při dalším přeletu nad Sovětským svazem naveden na sestupnou dráhu. Hlavní padák se však kvůli problému s tlakovým senzorem neotevřel a záložní se při manuálním otevření zamotal, což vedlo k nekontrolovatelnému nebrzděnému pádu. Komarov zemřel při dopadu na povrch v oblasti Orenburské stepi na východ od města Orsk, 500 km severozápadně od Bajkonuru. Kabina po dopadu shořela[5].
Závěrem
Pozdější inspekce kosmické lodi Sojuz 2 ukázala, že i ta měla stejný problém s padákem. To by vedlo, pokud by se let přece jen uskutečnil, ke smrti dalších tří kosmonautů. Původní cíle mise Sojuzu 1 a 2 byly později uskutečněny Sojuzem 4 a 5.
Konstruktéři odhalili 200 konstrukčních chyb na kosmické lodi již před startem, ale vládní představitelé si start vynutili, aby Sovětský svaz udržoval vedení před Spojenými státy v závodech o vesmír a dostal se jako první na Měsíc. Problémy Sojuzu 1 oddálily start Sojuzu 2 a 3 až do 25. října 1968. Toto osmnáctiměsíční zdržení a následná exploze nepilotované nosné rakety N-1 3. července 1969 definitivně pochovala sovětské plány dovést kosmonauta na Měsíc.
Odkazy
Reference
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 286.
- ↑ Kosmonautika [online]. [cit. 2009-10-05]. Kapitola Sojuz 1. Dostupné online.
- ↑ Jan Novák, Magazín Hospodářkých novin, 29.9.2009 - část dostupná online
- ↑ Časopis SCIENCE, číslo 11/2005, str. 22-26, ISSN 1214-4754 - dostupné oinline Archivováno 17. 11. 2007 na Wayback Machine.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vladimír Michajlovič Komarov, s. 122.
Literatura
- TOUFAR, Pavel. Touha po hvězdách. Praha: Orbis, 1976. 184 s. 11-029-76.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sojuz 1 na Wikimedia Commons - (česky) Let Sojuz 1 na webu Space
- (česky) Popis letu v MEK
- (česky) [1],[2],[3] třídílný článek Pavla Toufara na technet.idnes.cz
Média použitá na této stránce
3-men Space Flight of Komarov, Yegorov and Feoktistov. Vladimir Komarov (1927-1967), a Soviet test pilot, aerospace engineer, and cosmonaut.
A mock-up of the USSR Soyuz spacecraft on display at the Cosmonaut Training Center (Star City) near Moscow. The Soyuz, mounted horizontally, was exhibited at the Paris air show in May- June 1973 in a docked configuration with an Apollo spacecraft. The spherical-shaped section of the Soyuz is called the orbital module. The middle section with the lettering "CCCP" (USSR) on it is called the descent vehicle. Two solar panels extend out from the instrument-assembly module. The joint US-USSR Apollo-Soyuz Test Project docking in Earth orbit mission took place in July 1975. A docking module mock-up is atop the Soyuz training mock-up on the left.