Sojuz 2
| Sojuz 2 (Sojuz 2.1a/b ST-A/B) | |
|---|---|
 Sojuz 2 | |
| Země původu |  Rusko |
| Rodina raket | R-7 (Sojuz) |
| Výrobce | CSKB-Progress |
| Účel | nosná raketa |
| Rozměry | |
| Výška | 2.1a/b: 46,3 m 2.1v: 44 m |
| Průměr | 2.1a/b: 10,3 m 2.1v: 3 m |
| Hmotnost | 2.1a/b: 313 t 2.1v: 157 t |
| Nosnost | |
| na LEO | 8 500 kg |
| na GTO | 3 250 kg |
| Historie startů | |
| Status | aktivní |
| Kosmodrom | |
| Celkem startů | 115 (2.1a: 50, 2.1b: 59, 2.1v: 6) |
| Úspěšné starty | 108 (2.1a: 47, 2.1b: 56, 2.1v: 5) |
| Selhání | 4 (2.1a: 2, 2.1b: 2, 2.1v: 0) |
| Částečná selhání | 3 (2.1a: 1, 2.1b: 1, 2.1v: 1) |
| První start | 2.1a: 8. listopad 2004 2.1b: 27. prosince 2006 2.1v: 28. prosince 2013 |
| Pomocné motory – Bloky B, V, G a D | |
| Počet | 4 / Motor RD-107A |
| Tah | 813 kN |
| Specifický impuls | 2 400 N.s/kg |
| Doba zážehu | 118 s |
| Palivo | LOX / RG-1 |
| První stupeň – Blok A | |
| Motor | 2.1a/b: RD-108A 2.1v: NK-33A / RD-193 |
| Tah | 779 - 977 kN |
| Specifický impuls | 2 400 N.s/kg |
| Doba zážehu | 285 s |
| Palivo | LOX / RG-1 |
| Druhý stupeň – Blok I | |
| Motor | 2.1a: RD-0110 2.1b/v: RD-0124 |
| Tah | RD-0110: 298 kN RD-0124: 294 kN |
| Specifický impuls | RD-0110: 326 s RD-0124: 359 s |
| Doba zážehu | RD-0110: 230 s RD-0124: 270 s |
| Palivo | LOX / RG-1 |
| Třetí stupeň – Fregat MT | |
| Motor | S5.92 |
| Tah | 19,85 kN |
| Specifický impuls | 332 s |
| Doba zážehu | 1 100 s |
| Palivo | N2O4/ Asymetrický dimethylhydrazin |
Sojuz 2 (rusky Союз; „svaz“) je rodina nosných raket, vyvinutých a vyráběných firmou CSKB-Progress v Samaře. Byla vyvinuta z nosiče Sojuz. Tyto nosiče mohou vynést na nízkou oběžnou dráhu až 8500 kg. Jsou určeny spolu s nosičem Angara k nahrazení několika starších nosných raket. Nosné rakety Sojuz 2 mají za sebou 115 vzletů.
Historie
Předchůdce nosiče Sojuz 2, nosič Sojuz, byl vytvořen v programu Sojuz na základě mezikontinentální balistické rakety R-7 v konstrukčních kancelářích S. P. Koroljova a S. A. Kosberga. K raketě R-7 byl přidán další raketový stupeň, byly postupně inovovány motory, řídicí elektronika a tak vznikaly nové modifikace rakety. Vývoj motorů měla na starosti konstrukční skupina V. F. Gluška a A. M. Isajeva.
Použití
Nosná raketa Sojuz 2 může být, stejně jako původní Sojuz, použita pro vynášení širokého spektra nákladů, včetně komunikačních a průzkumných družic. Avšak předtím, než bude moci být označen jako „man-rated“, tedy schopný vynášet kosmické lodě s posádkou, musí potvrdit svoji spolehlivost jako nosič zvětšené verze nákladní lodě Progress M1 se záchranným blokem SZB (11S517A2), s celkovou hmotností 8350 kilogramů a maximální šířkou 3000 milimetrů.[1]
Nosiče Sojuz 2 jsou také používány pro vynášení komerčních nákladů prodávaných operátory Starsem a Arianespace.
9. dubna 2020 se uskutečnil první pilotovaný let rakety Sojuz 2.1a s kosmickou lodi Sojuz MS-16.[2][3]
Verze rakety
Sojuz 2.1a
Kódové označení (14A14.1A)[4] – první let 2004. Tento nosič má namísto původního analogového navigačního a řídícího počítače počítač digitální. Také má nový vstřikovací systém v prvním a druhém stupni. Mimo jiné nahradil nosnou raketu Molnija-M. Od roku 2014 by měl nahradit i varianty Sojuz-U a Sojuz-FG. Díky uskutečněným vylepšením má oproti původnímu Sojuzu zejména větší flexibilitu řízení letu, větší nosnost atd.[5][1]
Nový řídící systém
Práce na novém digitálním systému řízení letu pro nosič Sojuz 2 začaly v NPO Avtomatika v Jekatěrinburgu počátkem roku 1993. Systém se skládá ze tři nezávislých digitálních počítačů a dvou gyroskopů, které spolu drasticky zvyšují spolehlivost systému řízení letu.
V roce 2006, Lef Belskij, náměstek ředitele NPO Avtomatika pro nosné rakety a kosmické systémy, řekl tiskové agentuře ITAR-TASS že práce na systému řízení letu pro Sojuz 2 se pro tento podnik staly záchranou. V současné době bylo do výroby zapojeno 400 inženýrů NPO Avtomatika. Skromné federální financování pro tento projekt bylo započato během let 1994–1995 a peněžní tok se výrazně zvýšil na začátku následující dekády.[1]
Sojuz 2.1b
Kódové označení (14A14.1B)[4] – první let 2006. Představuje vylepšení rakety Sojuz 2.1a. Oproti svému předchůdci má Sojuz 2.1b nový, úspornější motor ve druhém stupni (Blok I). Jde o typ RD-0124, příbuzný motoru použitém i na třetím stupni nosiče Angara (v modulech URM-2). Tento nový motor umožňuje nosiči Sojuz 2.1b vynášet na oběžnou dráhu až o 500 kg těžší náklady.[1]
4. ledna 2005 Arianespace uvedla, že nosič Sojuz 2.1b s novým motorem RD-0124, poletí první testovací misi z rampy 31/6 v Bajkonuru, a při té příležitosti vypustí na polární dráhu o výšce 850-kilometerů 630-kilogramů těžkou astronomickou družici Corot.
Podle zástupce ředitele Roskosmosu Viktora Ramiševského, otázaného agenturou RIA Novosti, to byl poslední testovací let motoru RD-0124, který tak otevřel cestu pro první vypuštění nosiče Sojuz 2.1b, které bylo naplánováno na 21. prosince 2006.
V roce 2012, konstrukční kancelář KBKhA slíbila vyvinout ovládání vektoru (směru) tahu 14D23 speciálně pro nosič Sojuz 2.1b.
Sojuz 2.1v
Označení (14A15) – první let 29. 12. 2013[6], „lehká“ varianta bez postranních boosterů, s jedním motorem NK-33A v prvním stupni, případně nově vyvinutým RD-193. Motor RD-193 je odvozen od typu RD-191 nosiče Angara.[7]
Sojuz ST
Jedná se o modifikované verze raket Sojuz 2.1a (Sojuz ST-A) a Sojuz 2.1b (Sojuz ST-B), určené pro starty z evropského kosmodromu v Kourou ve Francouzské Guyaně. Mezi hlavní rozdíly patří například upravený řídící systém, zdokonalení telemetrie nebo přizpůsobení nosiče tropickému klimatu na Guyanském kosmickém centru. Urychlovací bloky a centrální stupeň jsou opatřeny pyrotechnickým zařízením, které otevře ventily palivových nádrží. Tím se zajistí jejich potopení po dopadnutí na hladinu oceánu. 21. října 2011 proběhl první start nosiče v modifikaci Sojuz ST-B se dvěma satelity Galileo z kosmického střediska v Kourou.[8]
Galerie
Sojuz 2 s meteoriologickým satelitem
(c) Mil.ru, CC BY 4.0Sojuz 2.1b s družicí Glonass-M
Start rakety Sojuz 2.1b
(c) kremlin.ru, CC BY 4.0Sojuz 2.1a
(c) Mil.ru, CC BY 4.0Sojuz 2.1v
Sojuz-2.1v, Sojuz-2.1a, Sojuz-2.1b a Sojuz-5
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d ZAK, Anatolyj. Soyuz-2 launch vehicle (14A14) [online]. Dostupné online.
- ↑ Первый пилотируемый запуск на "Союзе-2.1а" состоится 9 апреля [online]. TASS, 2020-02-03 [cit. 2020-02-03]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ «Союз МС-16» стартовал к МКС [online]. Roskosmos, 2020-04-09 [cit. 2020-04-09]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b LARDIER, Christian; BARENSKY, Stefan. The Soyuz Launch Vehicle: The Two Lives of an Engineering Triumph. eKniha Google. vyd. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 2013. 512 s. Dostupné online. ISBN 146145459X, ISBN 9781461454595. S. 387.
- ↑ PACNER, Karel. Ruské kosmické plány v naději [online]. 2015-01-17 [cit. 2015-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-23.
- ↑ Soyuz-2.1v rocket successfully puts Aist satellite into orbit
- ↑ ŽAK, Anatolyj. RD-193 project [online]. 2015-01-16. Dostupné online.
- ↑ Ракета-носитель «Союз-СТ» [online]. РКЦ Прогресс [cit. 2019-04-19]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
(c) Mil.ru, CC BY 4.0
Воздушно-космические силы провели успешный пуск ракеты-носителя «Союз-2» с космодрома Плесецк
Autor: Главкосмос Пусковые Услуги - Glavkosmos Launch Services, Licence: CC BY-SA 4.0
Tên lửa Soyuz-2.1b phóng vệ tinh Meteor-M 2-2 từ bãi phóng Vostochny, Nga
Autor: Kirill Borisenko, Licence: CC BY-SA 4.0
Soyuz rocket model range (from left to right: Soyuz-2.1v, Soyuz-2.1b, Soyuz-2.1a (crewed variant) and Soyuz-5) at the Roscosmos stand at the 2021 MAKS air show.
(c) kremlin.ru, CC BY 4.0
Launch of the Soyuz-2.1a from Vostochny 2016-04-28. There is also Yuri Gagarin's face and slogan "Raise your head!" to commemorate the 55th anniversary of Gagarin's flight visible on the photo.
A Metop spacecraft ready for the launch atop a Soyuz-2.1a rocket.