Sojuz 31
| Znak | |
 | |
| Údaje o lodi | |
| COSPAR | 1978-081A |
| Hmotnost | 6 800 kg |
| Údaje o letu | |
| Volací znak | Ястреб ("Jestřáb") |
| Členů posádky | 2 |
| Datum startu | 26. srpna 1978 14:51:30 UTC |
| Kosmodrom | Bajkonur, Kazachstán |
| Vzletová rampa | LC1 |
| Nosná raketa | Sojuz |
| Délka letu | 67 d 20 h 12 m 47 s |
| Datum přistání | 2. listopadu 1978 11:04:17 UTC |
| Apogeum | 260 km |
| Perigeum | 197 km |
| Sklon dráhy | 51,6° |
| Doba oběhu | 88,8 min |
| Počet oběhů | 1 069 |
| Fotografie posádky | |
 (c) Bundesarchiv, Bild 183-T0905-107 / CC-BY-SA 3.0 | |
| Navigace | |
| Předchozí | Následující |
|---|---|
| Sojuz 30 | Sojuz 32 |
Sojuz 31 byla kosmická loď SSSR z roku 1978, která se svou mezinárodní posádkou absolvovala let k sovětské orbitální stanici Saljut 6. Podle katalogu COSPAR dostala označení 1978-081A a byl to 66. registrovaný let kosmické lodě s lidmi na palubě ze Země. Jejím volacím znakem byl JESTŘÁB. Jednalo se o třetí let v rámci programu Interkosmos.[1]
Posádka
Dvoučlennou posádku tvořili tito kosmonauti:
Valerij Bykovskij, 44 roků, velitel lodě, třetí let do vesmíru
Sigmund Jähn, 41 roků, kosmonaut-výzkumník, nováček
Průběh letu
Start
Loď odstartovala 26. srpna 1978 odpoledne z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Sojuz U. Start se vydařil, loď se dostala na orbitu 193 – 243 km, bez problémů fungoval i zapnutý systém automatického přibližování. K pevnému připojení ke stanici došlo 27. srpna 1978 a tentýž den oba kosmonauti přešli do Saljutu.
Práce na stanici
Na stanici přiletěli jako pracovní návštěva, protože zde v době jejich příletu byla druhá stálá posádka Vladimir Kovaljonok a Alexandr Ivančenkov. U stanice byla připojena nyní formace stanice a dvou Sojuzů. Stanice Saljut 6 v té době kroužila nad Zemí ve výšce 338 – 368 km a periodou 91 minut. Celé kvarteto kosmonautů plnilo zadaný pracovní sedmidenní program, který zahrnoval nejen řadu televizních reportáží, ale hlavně 37 vědeckotechnických experimentů. Sedm z nich bylo lékařského charakteru (změny sluchu, řeči, chuti, vnímání času), 3 biologické, další technologické a nezbytné snímkování různými druhy kamer a analyzátorů.
Protože bylo rozhodnuto, že svou loď ponechají u stanice pro základní posádku a odletí v jejich dříve připojené, museli provést výměnu anatomicky tvarovaných osobních křesel mezi loděmi a prohodit i osobní vybavení. Naložili i výsledky provedených experimentů a v lodi Sojuz 29 oba odletěli na Zem. Přistáli s pomocí padáků v kabině na území Kazachstánu (tehdy součást SSSR).
Loď s jinou posádkou
Kosmická loď Sojuz 31 zůstala připojená u stanice Saljut 6 až do 2. listopadu 1978, kdy s ní základní posádka odletěla domů. Kabina lodi přistála na území Kazachstánu. [2][3]
Konstrukce lodě
Udaná startovací hmotnost byla 6800 kg vč.200 kg paliva pro manévrování a brzdění. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Měla namontováno spojovací zařízení a padákový systém.
Odkazy
Reference
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 306.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Valerij Fjodorovič Bykovskij, s. 51.
- ↑ Malá encyklopedie kosmonautiky, s. 308
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sojuz 31 na Wikimedia Commons - Mise na webu MEK
- Web Space
Média použitá na této stránce
Soyuz 31 patch
(c) Bundesarchiv, Bild 183-T0905-107 / CC-BY-SA 3.0
Landung der Astornauten Bykowski und Jähn
ADN-ZB/Franke/5.9.78/UdSSR: Kosmos/ Sojus 29/Salut 6/ Sojus 31