Sojuz 37
| Znak | |
 | |
| Údaje o lodi | |
| COSPAR | 1980-064A |
| Hmotnost | 6 800 kg |
| Údaje o letu | |
| Volací znak | Терек ("Těrek") |
| Členů posádky | 2 |
| Datum startu | 23. července 1980 18:33:03 UTC |
| Kosmodrom | Bajkonur, Kazachstán |
| Vzletová rampa | LC1 |
| Nosná raketa | Sojuz |
| Délka letu | 79 d 15 h 16 m 54 s |
| Datum přistání | 11. října 1980 09:49:57 UTC |
| Apogeum | 293,1 km |
| Perigeum | 197,8 km |
| Sklon dráhy | 51,64° |
| Doba oběhu | 89,12 min |
| Počet oběhů | 1 256 |
| Fotografie posádky | |
.jpg) Posádka: Viktor Gorbatko a Phạm Tuân. | |
| Navigace | |
| Předchozí | Následující |
|---|---|
| Sojuz T-2 | Sojuz 38 |
Sojuz 37 byla kosmická loď SSSR z roku 1980, která dopravila na sovětskou orbitální stanici Saljut 6 mezinárodní rusko/vietnamskou posádku. Podle katalogu COSPAR dostala označení 1980-064A. Byl to 73. registrovaný let kosmické lodě s lidmi na palubě ze Země. Jejím volacím znakem byl TEREK.[1]
Posádka
Dvoučlennou posádku, šestou mezinárodní v rámci programu Interkosmos tvořili tito kosmonauti:
Viktor Gorbatko, Rus, 45 roků, velitel lodě, třetí let
Pham Tuan z Vietnamu, 33 roků, první, zároveň poslední let
Průběh letu
Start
Loď odstartovala 23. července 1980 večer z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Sojuz U. Start se vydařil, loď se dostala na orbitu 190 – 272 km, bez problémů fungoval i zapnutý systém automatického přibližování. K pevnému připojení na zadní spojovací uzel stanice došlo večer 24. července 1980 a krátce po půlnocí SEČ oba kosmonauti přešli do Saljutu 6.
Zde se setkali se čtvrtou základní posádkou stanice, kosmonauty Leonidem Popovem a Valerijem Rjuminem, kteří zde sloužili již 3,5 měsíce.
V době jejich příletu měla za sebou stanice téměř 3 roky existence na oběžné dráze Země. U jejího předního uzlu byla připojena loď Sojuz 36, se kterou přiletěla předchozí návštěva s kosmonauty Kubasovem a Farkasem. Ta odletěla v lodi jiné svých předchůdců.
Práce na stanici
Mezinárodní návštěva na stanici strávila sedm pracovních dní a během nich provedla celá čtveřice 17 sovětsko-vietnamských experimentů. Názvy některých z nich: Azolla, Halong, Imitator, Kristall, Biosfera. Mnohé se týkaly Vietnamu.
Potom si posádka Sojuzu 37 přenesla ze své lodě do staršího Sojuzu 36 anatomická sedadla, osobní věci i výsledky experimentů.
Odlet domů
Gorbatko s Pham Tuanem nastoupili 31. července 1980 do lodě Sojuz 36, po několika hodinách se od stanice odpojili a zahájili sestupný manévr. Oddělená kabina s pomocí padákového systému přistála téhož dne asi 180 km od Džezkazganu na území Kazachstánu.
Osudy Sojuzu 37
Členové stálé posádky novou loď přeparkovali 1. srpna 1980 ze zadního na přední spojovací uzel a zde zůstala další dva měsíce. Pak ji využila ke svému návratu na Zem základní posádka Popov s Rjuminem. S kabinou lodě přistáli 11. října 1980 také v Kazachstánu.[2][3] Po tak dlouhém letu se zapsali mezi světové rekordmany kosmonautiky.
Stanice Saljut 6 zůstala na oběžné dráze Země a později byla znovu několikrát navštívena.
Konstrukce Sojuzu
Udaná startovací hmotnost byla 6800 kg vč.200 kg paliva pro manévrování a brzdění. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Měla namontováno spojovací zařízení a padákový systém.
Odkazy
Reference
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 314.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Viktor Vasiljevič Gorbatko, s. 79.
- ↑ Malá encyklopedie kosmonautiky, s. 316
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sojuz 37 na Wikimedia Commons - Na webu Kosmo
- Na webu Space
