Soko G-4 Super Galeb
| G-4 Super Galeb | |
|---|---|
.jpg) | |
| Určení | cvičný a lehký bojový letoun |
| Výrobce | SOKO |
| První let | 17. července 1978 |
| Zařazeno | 1983 |
| Charakter | Ve službě |
| Uživatel | Srbské letectvo |
| Výroba | 1984–1991 |
| Vyrobeno kusů | 85[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Soko G-4 Super Galeb (Super Racek), také značený jako N-62, je jugoslávský jednomotorový, pokročilý proudový cvičný a lehký bojový letoun. Byl navržen Leteckým technickým institutem ve městě Žarkovo a vyráběn továrnou SOKO ve městě Mostar jako náhrada za stroje Soko G-2 Galeb v rámci jugoslávského letectva. Výroba se rozeběhla v roce 1984 a pokračovala až do rozpadu Jugoslávie v roce 1991. Celkem bylo postaveno 85 letounů, z nichž bylo šest vyvezeno do Barmy.
Během války v Jugoslávii prováděly letouny G-4 útoky na pozemní cíle, přičemž čtyři padly za oběť protivzdušné obraně. V roce 1992 byly zbývající stroje přesunuty do Srbska a Černé Hory, kde vstoupily do služby v letectvu nástupnické SR Jugoslávie. Jeden G-4 byl přenechán letectvu Republiky srbské.
Uživatelé
Myanmar (Barma): Letectvo používá 4 stroje G-4.[2]
Srbsko: Srbské letectvo a protivzdušná obrana využívá 20 letounů G-4
Bývalí
Bosna a Hercegovina: letectvo zdědilo 1 letoun G-4 z Republiky srbské.[2]
Černá Hora: černohorské letectvo zdědilo 17 letadel. 4 z nich byly zavedeny do služby, ale následně uvedeny na prodej. 6 letadel přešlo do Srbska, zatímco 7 bylo prodáno do soukromého vlastnictví.[3][4]
Jugoslávie: Jugoslávské letectvo používalo 77 letadel G-4.
Specifikace (G-4M)
Technické údaje
- Posádka: 2
- Délka: 12,25 m
- Rozpětí: 9,88 m
- Výška: 4,30 m
- Nosná plocha: 19,5 m²
- Hmotnost prázdného letadla: 3 250 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 6 330 kg
- Kapacita paliva: 1 882 kg
- Pohonná jednotka: 1 × proudový motor Rolls-Royce Viper 632-46 o tahu 17,8 kN
Výkony
- Maximální rychlost: 920 km/h
- Cestovní rychlost: 550 km/h
- Pádová rychlost: 180 km/h
- Dolet: 1 900 km
- Přeletový dolet: 2 500 km s maximální zásobou paliva, vč. přídavných nádrží
- Dostup: 12 850 m
- Počáteční stoupavost: 31 m/s
Výzbroj
- 1× 23mm kanon GŠ-23
- 2 × vnitřní závěs s kapacitou 350 kg
- 2 × vnější závěs s kapacitou 250 kg
- 2 × centrální závěs s kapacitou 400 kg (G-4M)
- 2 × kolejnice pro rakety na koncích křídel (G-4M)
Odkazy
Reference
- ↑ Muzej vazduhoplovstva. N-62 Super Galeb G-4 [online]. Muzej vazduhoplovstva. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b World Air Forces 2013 [online]. Flightglobal Insight, 2013 [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Na prodaju posljednja četiri borbena aviona [online]. Vijesti, 27 October 2012 [cit. 2012-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (anglicky)
- ↑ http://tangosix.rs/2016/26/04/istorija-modernizacije-aviona-g-4-super-galeb/
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Soko G-4 Super Galeb na Wikimedia Commons - Soko G-4 Super Galeb na www.valka.cz
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
A SFR Yugoslav Air Force G-4 Super Galeb light attack and training aircraft sits on display at the 1991 Paris Air Show in France.
Autor: Rob Schleiffert from Holland, Licence: CC BY-SA 2.0
Kecskemet airshow (Hungary) in 2010.
Something you don't see in western Europe. This G-4 is from 252.shtae at Batajnica.Autor: