Sokolík obojkový

Jak číst taxoboxSokolík obojkový
alternativní popis obrázku chybí
Sokolík obojkový
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádsokoli (Falconiformes)
Čeleďsokolovití (Falconidae)
Rodsokolík (Microhierax)
Binomické jméno
Microhierax caerulescens
(Linnaeus, 1758)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sokolík obojkový (Microhierax caerulescens), též sokolík bělokrký, je malý druh sokolovitého ptáka, který se přirozeně vyskytuje na Indickém subkontinentu a v jihovýchodní Asii.

Systematika

První Evropan, který se o druhu zmiňoval, byl „otec britské ornitologie“ George Edwards. Edwards v roce 1750 o druhu psal jako o „malém černě a oranžově zbarveném indickém jestřábu“ a pořídil i barevnou ilustraci druhu. Edwards svůj popis založil na exempláři z Bengálska, který byl zaslán tehdejšímu královskému lékaři, Dr. Meadovi.[2] První formální popis se nicméně přisuzuje až švédskému přírodovědci Carlu Linnému, který publikoval popis druhu ve svém přelomovém 10. vydání Systema Naturae z roku 1758. Linné druh popsal na základě Edwardsovy ilustrace a druh pojmenoval jako Falco cærulescens.[3][4] Když v roce 1874 anglický přírodovědec Richard Bowdler Sharpe vytvořil rod Microhierax (z řeckého μικρόσ ἱεραξ = „drobný jestřáb“), zařadil do tohoto rodu i sokolíka obojkového, čímž vzniklo nynější vědecké pojmenování Microhierax caerulescens.[5] Nejbližším příbuzným (sesterským taxonem) druhu je sokolík zakrslý (Microhierax fringillarius).[6]

Rozlišují se dva poddruhy:[7]

  • M. c. caerulescens (Linnaeus, 1758) – rozšířen v Nepálu a severní Indii
  • M. c. burmanicus Swann, 1920 – rozsáhlý areál výskytu sahá od Myanmaru po Indočínu
  • Vybraná dobová vyobrazení
  • George Edwards, 1750
    George Edwards, 1750
  • Jean-Baptiste Huet (18. či 19. století)
    Jean-Baptiste Huet (18. či 19. století)
  • Heinrich von Kittlitz, 1832
    Heinrich von Kittlitz, 1832
  • Paul Louis Oudart (mezi 1825–1834)
    Paul Louis Oudart (mezi 1825–1834)

Popis

Sokolík obojkový s výraznými červenohnědými stehny

Sokolík obojkový je velmi malý dravý pták, který obrysem těla velmi připomíná ťuhýkovité ptáky. Zobák je krátký a hákovitě zahnutý, křídla relativně krátká, nohy s pařáty jsou vzhledem k velikosti sokolíka dosti mohutné. Sokolík dosahuje délky 14–17 cm.[8]

Čelo, obočí a límec jsou jasně bílé, což kontrastuje s černým pruhem přes oko, který začíná před okem a za okem se stáčí dolů směrem k bočním stranám krku. Svrchní část těla je jinak černá s jemným odleskem u dospělých jedinců. Hrdlo, stehna a břicho jsou červenohnědé. Hruď, kde zasahuje bílý límec, je spíše do bíla. Ocas je na svrchní i spodní straně černý, spodní strana má ve střední části ocasu 4 bílé příčné pruhy. Spodní strana křídel je převážně bílá, avšak po spodní hraně se táhne černá linka, které předchází několik podélných tmavých přerušovaných proužků. Nohy jsou černé.[9] Podobně jako u ostatních druhů z rodu Microhierax, pohlavní dimorfismus v opeření i velikosti je nevýrazný.[6] Samice jsou v průměru o 8 % (maximálně o 20 %) větší než samci.[9]

Biologie

Skupinka sokolíků obojkových

Živí se hlavně hmyzem jako jsou denní a noční motýli, vážky, brouci a rovnokřídlí. Občas uloví i malého ptáka, výjimečně i malé plazy nebo savce. Loví za letu; kořist si vyhlédne ze svého bidla umístěného typicky ve střední části stromového baldachýnu, někdy i níže jen 1–2 m nad zemí. Jakmile spatří kořist, vydá se za ni rychlým letem, a po jejím ulovení se vrátí na to samé či jiné bidlo, odkud pokračuje v bedlivém pozorování okolí. Někdy kořist sbírá za letu přímo z vegetace, spíše vzácněji i ze země.[9]

Hnízdění

K hnízdění dochází mezi únorem a květnem. Zahnizďuje většinou ve opuštěných dutinových hnízdech datlů a vousáků ve výšce 6 a více metrů na zemí. Hnízda bývají v uschlých, výjimečněji v živých stromech. Hnízdo si nestaví a samice klade 4–5 vajec přímo na dno dutiny.[9] Sokolíci obojkoví patrně mají kooperativní skupinovou mateřskou péči, kdy více jedinců (samců i samic) poskytuje ptáčatům na hnízdě potřebnou mateřskou péči.[6]

Rozšíření a populace

Sokolík obojkový se přirozeně vyskytuje v himálajském předhůří (severní Indie, jižní Nepál, Bhútán) a pak dále ve velkém areálu zahrnující oblast Barmy, Thajska (jen severní část, nevyskytuje se na poloostrovní části), Laosu (střední a jižní části), Kambodži (hlavně sever) a Vietnamu. Jedná se převážně o stálý druh, i když patrně část himálajské populace se stahuje na zimu do nižších poloh. Obývá hlavně otevřené opadavé lesy, paseky a okraje stálezelných lesů, nejčastěji v polohách mezi 200–800 m n. m., zaznamenán však byl i ve 2000 m n. m.[10][8]

Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje populaci druhu za stabilní a druh proto hodnotí jako málo dotčený. Celková populace se odhaduje v desítkách tisíc jedinců.[11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ EDWARDS, George. A Natural History of (Uncommon) Birds. London: [s.n.], 1750. Dostupné online. Kapitola The little Black and Orange colour'd Indian Hawk, s. Plate 108. (anglicky) 
  3. ↑ LINNAEUS, C. Systema Naturæ per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis, Volume 1. 10th. vyd. [s.l.]: Holmiae:Laurentii Salvii, 1758. Dostupné online. S. 88. (latinsky) 
  4. ↑ Check-list of Birds of the World. Volume 1. Redakce Mayr Ernst. 2nd. vyd. Cambridge, Massachusetts: Museum of Comparative Zoology, 1979. Dostupné online. S. 399. (anglicky) 
  5. ↑ SHARPE, R. Bowdler. Volume I: Catalogue of the Accipitres or Diurnal Birds of Prey in the Collection of the British Museum. London: Trustees of the British Museum, 1874. (Catalogue of the Birds in the British Museum). Kapitola Microhierax, s. 366–369. (anglicky) 
  6. ↑ a b c KEMP, A.; VAN ZYL, A. Co-operative breeding by collared falconets Microhierax caerulescens. Forktail. 1998-08-28, roč. 1, čís. 3, s. 131–132. Dostupné online [cit. 2022-11-10]. ISSN 0950-1746. (anglicky) 
  7. ↑ Seriemas, falcons – IOC World Bird List v12.2 [online]. [cit. 2022-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b Ferguson-Lees 2001, s. 262.
  9. ↑ a b c d Ferguson-Lees 2001, s. 827.
  10. ↑ Ferguson-Lees 2001, s. 826–827.
  11. ↑ Microhierax caerulescens [online]. Microhierax caerulescens. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22696324A93555153, 2016 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. DOI https://www.iucnredlist.org/species/22696324/93555153. (anglicky) 

Literatura

  • FERGUSON-LEES, James, 2001. Raptors of the world. Boston: Houghton Mifflin. Dostupné online. ISBN 978-0-618-12762-7. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Microhierax caerulescens distribution map.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Range map for Microhierax caerulescens based on IUCN data.
Microhierax caerulescens 1832.jpg
« Falco caerulescens » = Microhierax caerulescens (Collared Falconet)
Edwards 1750 little black and orange coloured Indian hawk cropped.jpg
Coloured engraving of "The little Black and Orange colour'd Indian Hawk". Although the illustration shows no collar, R. Bowler Sharpe was convinced that it represents Microhierax caerulescens, the collared falconet.
Collared Falconet - Nikhil Fuge.jpg
Autor: Nikhil.fuge, Licence: CC BY-SA 4.0
Collared Falconet Microhierax caerulescens, Jim Corbett National Park, Uttarakhand, India
Collared Falconet Microhierax caerulescens by Dr. Raju Kasambe DSCN2045 (3).jpg
Autor: Dr. Raju Kasambe, Licence: CC BY-SA 4.0
Photographed by Dr. Raju Kasambe in Nainital district, Uttarakhand, India.
Collared Falconet (50900154158).jpg
Autor: Mike Prince from Bangalore, India, Licence: CC BY 2.0
Collared Falconet