Sokolík zakrslý

Jak číst taxoboxSokolík zakrslý
alternativní popis obrázku chybí
Sokolík zakrslý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádsokoli (Falconiformes)
Čeleďsokolovití (Falconidae)
Rodsokolík (Microhierax)
Binomické jméno
Microhierax fringillarius
(Drapiez, 1824)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sokolík zakrslý (Microhierax fringillarius) je velmi malý druh sokolovitého ptáka, který se vyskytuje v jihovýchodní Asii (Myanmar, Thajsko, Indonésie, Brunej, Malajsie, Singapur).

Systematika

Druh popsal belgický přírodovědec Auguste Drapiez v roce 1824 jako Falco fringillarius.[2][3] Taxon byl později přeřazen do nepočetného rodu sokolů Microhierax.[4] Je úzce příbuzný se sokolíkem obojkovým (Microhierax caerulescens).[5]

  • Vybraná dobová vyobrazení
  • Auguste Drapiez, 1824

    Auguste Drapiez, 1824

  • A. Pelletier, 1822

    A. Pelletier, 1822

  • 1893

    1893

Popis

Jedná se o velmi malého dravce o délce 14–17 cm a váze 28–55 g.[5][6] U samce je křídlo dlouhé 87–103 mm, ocas 49–55 mm, běhák 18–22 mm. Křídlo samice je dlouhé 93–105 mm, ocas 52–62 mm, běhák 18–22 mm.[5] Tyto rozměry z druhu činí jednoho z nejmenších sokolů na světě,[7] resp. i jednoho z nejmenších dravých ptáků na světě.[8]

Sokolík zakrslý je obrysem těla podobný ťuhýkům.[5] Korunka je černá, na čele se nachází malá bílá příčná skvrna. Přes oko se táhne černý pruh, obočí je bílé a směřuje za okem dolů k týlu, kde se rozšiřuje. Svrchní strana těla je černá. Horní část hrudi je bílá, dolní část hrudi a břicha jsou červenohnědé. Spodní část ocasu je černá s 3–4 bílými příčnými pruhy. Spodní část křídel je bílá s občasným černým pruhováním. Stehna a boky jsou černé. Duhovky jsou černohnědé. Zobák, ozobí a nohy jsou černé.[9] Pohlavní dimorfismus je jen nevýrazný; samice bývají o 3–18 % větší než samci a jejich ocas je v průměru o 10 % delší.[5]

Biologie

Jedinec na hnízdě

Typické stanoviště druhu tvoří otevřené lesní porosty, paseky, okraje primárního i sekundárního lesa, pole i vesnice. Druh se poměrně dobře adaptoval na krajinu změněnou člověkem a má poměrně vysokou toleranci na rušivé vlivy lidských aktivit. Často se vyskytuje v blízkosti řek a potoků. Sokolík obývá nadmořské výšky od hladiny moře do 1500 m n. m. Hlasově se projevuje vysoce položeným, výrazným šjeu a rychle se opakujícím kli-kli-kli-kli.[5]

Živí se hmyzem (rovnokřídlí, brouci, motýli, noční motýli do rozpětí křídel 20 cm, vážky, termiti, cikády), občasně sežere i malé ptáky, netopýry nebo ještěrky.[5][8] K zaznamenaným ptákům, které sokolík zakrslý lovil, patří panenka černohlavá (Lonchura atricapilla), panenka bělohlavá (Lonchura maja), vlaštovka obecná (Hirundo rustica), salangana sundská (Collocalia linchi) nebo timálie černotemenná (Pellorneum capistratum).[8]

Sokolík zakrslý je hostem celé řady druhů roztočů jako jsou Hieracolichus nisi, Dubininia microhieracis nebo roztoči z rodu Szeptyckiana.[7]

Hnízdění

Severně od rovníku dochází k zahnízdění mezi únorem a červnem, jižně od rovníku mezi listopadem a prosincem. Většinou zahnízdí ve stromové dutině po vousácích nebo datlech ve výšce 6–20 m. Hnízdo si nestaví, samice klade 4–5 vajec přímo na dno dutiny. V těchto dutinách dochází i ke hřadování.[5]

Rozšíření a populace

Sokolík zakrslý se přirozeně vyskytuje v Malajsii, Myanmaru, Indonésii, Bruneji a Singapuru.[10] Populace druhu nebyla kvantifikována, odhaduje se na desítky tisíc jedinců.[5] Mezinárodní svaz ochrany přírody populaci druhu považuje za stabilní a druh proto hodnotí jako málo dotčený.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ DRAPIEZ, Auguste. Dictionnaire classique d'histoire naturelle, vol. 6. Redakce Bory de Saint-Vincent. Paris: Rey & Gravier, 1824. Kapitola Faucon. (francouzsky)  Beagle Library BHL
  3. ↑ SHARPE, R. Bowdler. Volume I: Catalogue of the Accipitres or Diurnal Birds of Prey in the Collection of the British Museum. London: Trustees of the British Museum, 1874. (Catalogue of the Birds in the British Museum). Kapitola Microhierax, s. 366–369. (anglicky) 
  4. ↑ Seriemas, falcons – IOC World Bird List v12.2 [online]. [cit. 2022-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f g h i FERGUSON-LEES, James. Raptors of the world. Boston: Houghton Mifflin, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-618-12762-7. S. 828–829. (anglicky) 
  6. ↑ CLARK, William S.; KIRWAN, Guy M. Black-thighed Falconet (Microhierax fringillarius), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2022-11-09]. DOI 10.2173/bow.bltfal1.01. (anglicky) 
  7. ↑ a b DABERT, Jacek; MIRONOV, Sergei V. A new species of the feather mite genus Dubininia Vassilev, 1958 (Acari: Xolalgidae) from the Black-thighed Falconet Microhierax fringillarius (Falconiformes: Falconidae). Acta Parasitologica. 2015-01-01, roč. 60, čís. 2. Dostupné online [cit. 2022-11-09]. ISSN 1896-1851. DOI 10.1515/ap-2015-0035. (anglicky) 
  8. ↑ a b c SETIYONO, Joko; DINIARSIH, Siti; NOSKE, Richard A. Large prey for a small predator: Black-thighed Falconet Microhierax fringillarius preying on Black-capped Babbler Pellorneum capistratum. KUKILA. 2014, roč. 18, čís. 1, s. 32–36. Dostupné online [cit. 2022-11-09]. ISSN 0216-9223. (anglicky) 
  9. ↑ MYERS, Susan. Birds of Borneo: Sabah, Sarawak, Brunei and Kalimantan. London: Christopher Helm, 2016. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4729-2446-9, ISBN 1-4729-2446-0. OCLC 942588612 S. 88. (anglicky) 
  10. ↑ a b Microhierax fringillarius [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22696327A93555387, 2016 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. DOI https://www.iucnredlist.org/species/22696327/93555387. (anglicky) 

Literatura

  • FERGUSON-LEES, James. Raptors of the world. Boston: Houghton Mifflin, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-618-12762-7. (anglicky) 
  • MYERS, Susan. Birds of Borneo: Sabah, Sarawak, Brunei and Kalimantan. London: Christopher Helm, 2016. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4729-2446-9, ISBN 1-4729-2446-0. OCLC 942588612 (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Falco fringillarius Dictionnaire Naturelle 1824 cropped.jpg
The black-thighed falconet, Falco fringillarius Drapiez (Microhierax fringillarius Sharpe).
The royal natural history (1893) (14781687101).jpg
Autor: Internet Archive Book Images, Licence: No restrictions

Identifier: royalnaturalhist47lyde (find matches)
Title: The royal natural history
Year: 1893 (1890s)
Authors: Lydekker, Richard, 1849-1915 Sclater, Philip Lutley, 1829-1913 Frostick, W. B., former owner. DSI Brooks, W. T., former owner. DSI
Subjects: Zoology Natural history
Publisher: London and New York : Frederick Warne & Co.
Contributing Library: Smithsonian Libraries
Digitizing Sponsor: Smithsonian Libraries

View Book Page: Book Viewer
About This Book: Catalog Entry
View All Images: All Images From Book
Click here to view book online to see this illustration in context in a browseable online version of this book.

Text Appearing Before Image:
om all the others by its white legs, and derives its name from its rufousthighs. All the falconets are cjuick and active in their movements, making theirway with a rapid and direct flight, during which the wings are constantly flapped.They are generally to be seen hawking insects with swallow-like speed, and whentired are said invariably to select a dead brancli upon wliich to rest. Tlieir chieffood appears to consist of dragon-flies, beetles, and l)utterflics; although they un-doubtedly at times attack and kill binls, wliicli may exceed themselves in size.Davison writes that he has seen a Ijlack - legged falconet swoop at a rock- 1 92 DIURNAL BIRDS OF PREY. thrush, and he onc«j sliot a male witli a living and pai-tially plucked swallow inits talons. All the species nest in hollow trees, inakinj^ at the bottom of the cavitya pad of the wings of dragon-flies and butterflies, upon which to lay their eggs.The latter are white; but the number in a clutch does not appear to be ascertained
Text Appearing After Image:
15Lack-legcji;d ialcu.vict and its prey (J nat. size). It is said that the Malays train the falconets for hawking, throwing them from theha)id at the ((uarry. Mississippi The three remaining genera of falcons are distinguished from the Falcon. foregoing by their oval nostiils being provided with an overhangingilaj) (jf skin. In this group the oval nostrils have the long axis parallel or obli((ueto the bill, whereas in the pigmy falcons it is at right angles to it. Of these genera,the one to which the Mississippi falcon belongs is characterised by the bill liavingbut one notch, and by the wings reaching to the tip of the tail; whereas in tlieoth(!r two (Baza and Harpagu-n) the beak has two notches, and the wing does notreach the end of the tail. The Mississippi falcon (Tctlnui, mi>islssl/>pienfiis) is oneof the two American species which ara the solo repi-(!scntatives of the genus, and a)-echaractei-ised by the leaden-black pluniage of tlu; uj)))()--));iits, ami the giey head,nec

Note About Images

Please note that these images are extracted from scanned page images that may have been digitally enhanced for readability - coloration and appearance of these illustrations may not perfectly resemble the original work.
Falco fringillarius Pelettier Hullmandel 1822.jpg
Two falconets from Java. Labelled Falco caerulescens, these birds are now classified as Microhierax fringillarius.
Microhierax fringillarius 112598890.jpg
Autor: anukma, Licence: CC BY 4.0
Black-thighed Falconet (Microhierax fringillarius)
Microhierax fringillarius.JPG
Autor: Marc Kery, Licence: CC BY-SA 3.0
Black-thighed falconet (Microhierax fringillarius) on Breeding place on karst rock in the city of Ipoh in the state of Perak in Malaysia.