Sol (bůh)
| Sol | |
|---|---|
 (c) I, Sailko, CC BY-SA 3.0 | |
| Původ | římský |
| Význam | bůh Slunce, nejvyšší Bůh |
| Symboly | sluneční kotouč, sluneční vůz |
| Sídlo | nebesa |
| Sourozenci | Luna, Aurora |
| Řecký ekvivalent | Hélios |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sol je starověký římský bůh Slunce, jehož kult v pozdní fázi římského císařství, pod vlivem Mithrova kultu a zejména pod náboženskými reformami císaře Aureliana vykazoval tendence monoteismu a státního náboženství pro celou římskou říši. To se stalo oficiálním až ve 3. století n. l.. V této době je coby nejvyšší Bůh znám jako Sol Invictus („Nepřemožitelné Slunce“), je spjat s císařským kultem a je vyobrazován na římských mincích spolu s podobiznami císařů, které jsou někdy ozdobeny korunou z paprsků. Než došlo k těmto změnám, byl na počátku starší zanedbatelný kult Sola zvaného Sol Indiges („rodícího se Slunce“) na Quirinalu. Oba kulty jsou podobami téhož římského boha Slunce. Bůh zároveň figuroval také ve vlivných Mithrových mystériích.
Pohanské kulty Sola i Mithry tak měly do jisté míry vliv na rodící se křesťanství. S kultem souvisel svátek Dies Natalis Solis Invicti, který se slavil vždy 25. prosince. Posvátným dnem byla neděle zvaná dies Solis (anglicky sunday).
Rozvoj kultu
Řecký původ
_(cropped)_1.jpg)
Etruskové, kteří měli významný vliv na formování římského náboženství, ctili svého boha Slunce, který se jmenoval Usil. V Římě byl kult slunečného boha Sola zaveden údajně již za krále Tita Tatia, tedy krátce po založení samotného města. K významnému posunu v solárním kultu došlo, když se staří Římané octli pod silným vlivem Řeků a jejich Héliova kultu.
Sol Indiges
Nejstarší kult slunečního boha je v Římě doložen na Quirinalu, kde byl uctíván jako Sol Indiges („rodící se Slunce“). Dle nejrozšířenější verze historiků se jednalo o málo významného okrajového boha agrárního typu a jeho kult byl významově zastíněn ostatními. K velkému obratu dochází v pozdním období císařství.
Sol Invictus Elagabal
Promyšlené Aurelianově reformě předcházela zbrklá snaha císaře Heliogabala povýšit jeho vlastního syrského slunečního boha Élá-gabála z Emesy na hlavní říšské božstvo, jehož on sám byl původně vrchním knězem. Každý rok jezdil výstřední Heliogabalus ve voze po Římě spolu s Élá-gábalovou podobou (posvátným meteoritem) a nechal razit mince se svou podobiznou a kamenem boha umístěném v chrámu (Elagabalium) nebo ve vozu, aureus nesl votivní nápis „Svatému slunečnímu bohu Élá-gabálovi“. Také vyhlásil, že Židé, Samaritáni a křesťané mohou v Elagabaliumu provádět své obřady, aby došlo k sjednocení mystérií. Heliogabalus mimo jiné započal synkretické mísení tradičních římských a syrských-semitských božstev. Císařovo počínaní vyvolalo mezi konzervativními Římany vlnu nevole a výstřelek nakonec ztroskotalo se smrtí svého autora. Přestože si Heliogabalův orientální kult nenašel mezi Římany dostatek ctitelů, splynul po jeho smrti se Solem a ovlivnil tak další rozvoj římského slunečního kultu.
Sol Invictus Mithras
.jpg)
V pozdním období císařství dochází k obratu v postavení boha Slunce. Pod silným vlivem solárních kultů z východních provincií nabývá významu také římský Sol. V té době splývá s kultem jiného slunečním boha přijatým nedávno Římany a tím byl původem perský Mithra (resp. latinsky Mithras), po ovládnutí Kilíkie a Arménie byla víra v Mithru ve značně zhelénizované podobě přijata arménskými legiemi. Poté se mithraismus rychle rozšířil prostřednictvím římských legionářů po celé říši a Sol byl včleněn do legendy o životě a skutcích perského boha Slunce. Mithrův kult se stal populární zejména u římských vojáků a úředníků, ale své ctitele si našel také v nejvyšších kruzích včetně císařů. Byl však vojenského charakteru (zasvěcenci museli během tajných zdolávat různé překážky či nástrahy) a přístupný pouze mužům, takže v okolí Mithrových svatyní rostly chrámy zasvěcené jiným kultům, různým bohyním apod. Z tohoto důvodu se Mithrův kult nemohl stát většinovým státním náboženstvím a z pohledu většinové římské společnosti zůstával kvůli své uzavřenosti a východní exotičnosti kultem mystérijním a orientálním. Navíc v dobách římských válek s Persií vyvolával uzavřený kult s bohem perského původu určitou nedůvěru.
Aurelianova reforma
Po dobytí Palmýry císař Aurelianus, aby posílil náboženskou jednotu říše, povýšil dosavadní kult boha Slunce na úroveň státního náboženstvít, čímž povýšil boha zvaného Sol Invictus („Nepřemožitelné Slunce“) na nejvyššího boha římského pantheonu. Rozhodnutí císaře Aureliana bylo oznámeno všem obyvatelům říše, civilistům i vojákům, na východě i na západě. Všichni lidé měli od nynějška věřit v jediného Boha, aniž by přitom zavrhli svá vlastní božstva.
Střediskem kultu byl nový, bohatě vyzdobený chrám, postavený v Římě z finančních prostředků získaných z kořisti z války proti Palmýře. Ačkoliv se Aurelianus vyhýbal pronásledování stoupenců jiných náboženství, během svého krátkého panování se přesto snažil prosazovat princip „jeden bůh, jedna říše“, který si o několik desetiletí později přivlastnil Konstantin I. Filozof Lactantius dokonce tvrdil, že kdyby bylo Aurelianovi dáno více času, zřejmě by postavil mimo zákon všechny ostatní bohy. Na některých mincích se objevuje Aurelianův titul deus et dominus natus („bůh a přirozený pán“), který jen v nepatrně pozměněné formě přejal Diocletianus. Sluneční bůh je stále tradičně vyobrazován na mincích dalších císařů včetně Konstantina I., císaře, kterému již křesťanské legendy přisuzují konverzi ke křesťanství.
Vliv kultu na křesťanství
Solův kult vykazoval známky monoteismu a později částečně ovlivnil i rodící se křesťanství. Jak již bylo zmíněno výše, svátek slavený vždy 25. prosince měl v určitém směru vliv na křesťanské Vánoce.
Jako Sol se označuje sluneční den na Marsu a řada dalších pojmů.
Reference
Odkazy
Související články
Autoritní data  |
|
|---|
Média použitá na této stránce
*Ceiling Mosaic - Christus helios, the mosaic of Sol in Mausoleum M, which is interpreted as Christ-Sol (Christ as the Sun).
Detail of vault mosaic in the Mausoleum of the Julii. From the necropolis under St. Peter's Mid-3rd century Grotte Vaticane, Rome.
Mosaic of the Vatican grottoes under St. Peter's Basilica, on the ceiling of the tomb of the Julii. Representation of Christ as the sun-god Helios or Sol Invictus riding in his chariot. Dated to the 3rd century AD.
"Early Christian and pagan beliefs are combined in this third century mosaic of Christ as a sun-god. The triumphant Christ/god, with rays shooting from his head, is pulled aloft by two rearing horses in his chariot. The Dionysian vines in the background become the vines of Christ."
- Title: Christ as Sol Invictus
- Late 3rd century
"The First Apology" by St. Justin Martyr, an early Christian, quotes Psalm 19:5-6, a verse that was very popular with early Christians. It was associated with the ancient Christian custom of praying toward the East, the direction of Christ's Ascension and second coming, instead of toward Jerusalem as Jews did:
"And hear how it was foretold concerning those who published His doctrine and proclaimed His appearance, the above-mentioned prophet and king [David] speaking thus by the Spirit of prophecy. "....In the sun has He set His tabernacle, and he as a bridegroom going out of his chamber shall rejoice as a giant to run his course."
Christ was also associated with "the Sun of justice with its healing rays", a Messianic image from Malachi 3:20.
From "THE BONES OF ST. PETER : The First Full Account of the Search for the Apostle's Body (Doubleday, 1982) by John Evangelist Walsh"; plate 7 shows a larger black-and-white image; p.26 says that three other mosaics in the tomb on the walls show (a) Jonah falling from a ship and being swallowed by the whale, (b) a fisherman standing on rocks fishing (c) the good shepherd with a sheep across his shoulders. The mosaic on the dome comes half-way down the walls. The rays of light "strongly suggest the form of a cross." The tomb was decorated about 250 with these motifs. The damage to the mosaic on the left is in fact a hole in the centre of the ceiling. The tomb was accessed from the street of pagan Roman tombs, and the access covered by a slab. When this was lifted, the hole in the middle of the dome was accessible. The tomb is described, not as a papal tomb, but as the "tomb of the golden mosaic." Originally it contained a pagan burial of a child and no adornment. Around 250 the family had converted to Christianity, and redecorated it. Three Christian burials were located under the floor. A story from 1574 relates how workmen had opened "a tomb with golden mosaics and two white horses", and found a body on a slab on the floor covered with quicklime; the body was not present when the tomb was located again during the 1941 excavations.(c) Classical Numismatic Group, Inc. http://www.cngcoins.com, CC BY-SA 3.0
Constantine I. 307-337 AD. Æ en:Follis (5.10 gm). Struck circa 309-310 AD. en:Lugdunum mint.
- IMP CONSTANTINVS P F AVG, laureate, draped and cuirassed bust right
- SOLI INVIC-TO COMITI, Sol standing facing, head left, right hand raised and holding globe in left; F-T/PLG.
RIC VI 309.
Coin from Wildwinds. Used with permission.
Follis 310 Constantine 1Autor: Carole Raddato from FRANKFURT, Germany, Licence: CC BY-SA 2.0
Polychrome reproduction of the Mithraic banquet scene featuring Mithras and the Sun god banqueting on the hide of the slaughtered bull, dating to 130 AD, Lobdengau-Museum, Ladenburg, Germany
Autor: Neoclassicism Enthusiast, Licence: CC BY-SA 4.0
Architrave with sculpted metope showing sun god Helios in a quadriga; from temple of Athena at Troy, ca 300-280 BCE; Altes Museum, Berlin
Autor: Gaius Cornelius, Licence: CC BY-SA 3.0
Mithras relief, Vatican Museum
(c) I, Sailko, CC BY-SA 3.0
Roman art, disco with the sun invitto, 2nd century
Dedication slab representing the Sun god crowned by solar rays, the Moon goddess bearing a crescent on her hair, and an old man, perhaps Jupiter Dolichenus. From the area of the barracks of the Equites Singulares, via Tasso, Rome.
(c) Classical Numismatic Group, Inc. http://www.cngcoins.com, CC BY-SA 3.0
Elagabalus
- AV Aureus. Struck 218-219 AD. Antioch mint.
- IMP C M AVR ANTONINVS P F AVG, laureate, draped & cuirassed bust left, seen from behind;
- SANCT DEO SOLI, ELAGABAL in exergue, quadriga right bearing stone of Emesa upon which is an eagle; four parasols around.