Solandra

Jak číst taxoboxSolandra
alternativní popis obrázku chybí
Květ Solandra maxima
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádlilkotvaré (Solanales)
Čeleďlilkovité (Solanaceae)
Rodsolandra (Solandra)
Sw., 1787
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ilustrace Solandra longiflora z roku 1848

Solandra (Solandra) je rod rostlin z čeledi lilkovité. Jsou to šplhavé keře, hemiepifyty a vzrůstné liány s jednoduchými kožovitými listy a velkými pohárovitými květy, které jsou opylovány netopýry. Plodem je kožovitá bobule. Rod je rozšířen v počtu 10 druhů v tropické Americe, kde roste nejčastěji v horských mlžných lesích. Solandry obsahují podobné tropanové alkaloidy jako durmany a brugmansie (atropin, skopolamin aj.) a jsou to jedovaté rostliny. Pro halucinogenní účinky je využívali již Aztékové. V tropech a sklenících botanických zahrad jsou pěstovány jako okrasné dřeviny s nápadně velkými květy.

Popis

Solandry jsou stálezelené šplhavé hemiepifytické keře, vzrůstné dřevnaté liány nebo i malé stromy. Hemiepifytická Solandra brachycalyx dosahuje délky až 30 metrů. Listy jsou jednoduché, střídavé, lesklé, kožovité nebo poněkud dužnaté, se zpeřenou žilnatinou. Květy jsou velké, pětičetné, lehce dvoustranně souměrné, s krátkou a tlustou stopkou. Vyrůstají jednotlivě na konci větévek. Kalich je trubkovitě zvonkovitý, rozdělující se při rozkvětu na 2 až 5 nepravidelných laloků. Koruna je bílá, žlutá nebo nafialovělá, stářím tmavnoucí, zvonkovitá až pohárovitá nebo nálevkovitá, 10 až 37 cm dlouhá, dužnatá, s dlouhou korunní trubkou a celokrajnými, třásnitými nebo brvitými laloky. Na každém korunním plátku je tmavý středový pruh. Tyčinky jsou zhruba stejně dlouhé, přirostlé v dolní polovině korunní trubky. Semeník je polospodní, srostlý ze 2 plodolistů, a obsahuje 4 komůrky. Čnělka je štíhlá a dlouhá, někdy i vyčnívající z květů, zakončená terčovitě hlavatou bliznou. Plodem je jednosemenná, kožovitá bobule kuželovitého tvaru, volně podepřená vytrvalým kalichem. Obsahuje mnoho ploše okrouhlých až ledvinovitých semen.[1][2][3][4]

  • Větévka Solandra maxima

  • Solandra maxima s květy

  • Plod solandry velkokvěté

Rozšíření

Rod solandra zahrnuje 10 druhů a je rozšířen v tropické Americe. Areál sahá od Mexika a Karibských ostrovů po Bolívii a jižní Brazílii.[5] Centrum druhové diverzity je v Mexiku, odkud je udáváno 6 druhů, z toho 3 endemické.[6][5] Rostliny se vyskytují v nadmořských výškách od 500 do 3000 metrů.[6] Většina druhů roste v horských mlžných lesích, některé se vyskytují i v tropických deštných lesích nižších poloh.[3]

Ekologické interakce

Bledě zbarvené, rozměrné květy uvolňují v noci silnou vůni a jsou specializovány na opylování netopýry. Barva koruny se při odkvětu mění podobně jako u květů některých jiných rostlin opylovaných netopýry (vilec, brugmansie aj.).[7]

Obsahové látky a jedovatost

Všechny části rostliny s výjimkou dužniny plodů některých druhů jsou jedovaté. Hlavními obsahovými látkami jsou tropanové alkaloidy podobného typu jako u durmanů, brugmansií a jedovatic (Duboisia), tedy zejména atropin a skopolamin, dále noratropin a jiné. Alkaloidy jsou obsaženy i v nektaru květů. Jejich celkový obsah v listech činí asi 0,15 %.[8][6][9]

  • Strukturní vzorec noratropinu

  • Skopolamin

K otravě nejčastěji dochází z důvodu experimentování s psychotropními účinky a může mít i smrtelný průběh. Domácí zvířata rostliny nekonzumují.[4][10] Průběh otravy je podobný jako u durmanu. Po požití nastupuje sucho v ústech s obtížným polykáním a mluvením, rozšířené zornice, rozostřené vidění, neklid a zmatenost, bolesti hlavy, rychlý a zkrácený dech. Srdce tluče rychleji a zpomaluje se pohyb střev, což vede k zácpě. Kůže může být vlivem zvýšené tělesné teploty suchá a začervenalá. Při silné otravě nastupují halucinace, křeče a záchvaty. Smrt nastává u otrav tohoto typu zástavou dechu.[4][9] Léčba většinou postačuje symptomatická, ve vážných případech provázených horečkou a deliriem se podává fysostigmin, který působí jako inhibitor cholinesterázy a snižuje účinek tropanových alkaloidů.[9][4][11]

Taxonomie

Rod Solandra je v rámci čeledi Solanaceae řazen do podčeledi Solanoideae a tribu Solandreae. Tribus zahrnuje celkem 9 rodů, které jsou všechny rozšířeny výhradně v tropické Americe. Solandra představuje bazální větev daného tribu. Ostatní rody jsou někdy oddělovány do samostatného tribu Juanulloeae.[12] Příbuzný rod Markea (21 druhů v tropické Střední a Jižní Americe) se odlišuje zejména dvoukomůrkovým semeníkem a tečkovaným rubem listů. Občas bývá solandra zaměňována s durmanem, s nímž ale není bezprostředně příbuzná. Vedle charakteristického tvaru květů se odlišuje i polospodním semeníkem.[3]

Zástupci

  • solandra velkokvětá (Solandra grandiflora)[13]

Význam

Panašovaný kultivar Solandra maxima 'Variegata'

Solandra velkokvětá a druhy Solandra longiflora a S. maxima jsou v tropech a subtropech pěstovány jako okrasné dřeviny. Poměrně často jsou vysazovány např. v Kalifornii, a to zejména v blízkosti Pacifiku, kde jim mlhy jdoucí od oceánu zajišťují potřebnou vlhkost vzduchu. S oblibou jsou zaváděny na pergolu na západní straně domu, kde poskytují odpolední stín.[14] Jsou to vzrůstné liány, které je nutno vyvázat k silné opoře. Po odkvětu je vhodné prořezat výhony až na dřevnaté větve. Vyžadují plné slunce a výživnou, dobře odvodněnou půdu. Při snížení teplot je vhodné omezit zálivku. Množí se v létě polovyzrálými řízky.[14][6][15] Solandra velkokvětá je občas pěstována i ve sklenících českých botanických zahrad.[13]

Solandry mají v Mexiku dlouhou tradici využití jako halucinogenní prostředek. Rostlinu takto užívali již Aztékové, kteří ji nazývali tecomaxochitl. Huicholové a zřejmě i další kmeny ji v rituálech a čarodějnictví využívají dodnes.[16][17][6] Dužnina plodů některých druhů včetně solandry velkokvěté je jedlá.[18][3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 14. Berlin: Springer, 2016. ISBN 978-3-319-28532-0. (anglicky) 
  2. ↑ BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IX). Missouri: Timber Press, 2005. ISBN 978-1930723474. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d D'ARCY, W.G. Flora of Panama: Solanaceae. Annals of Missouri Botanical Garden. 1973, čís. 60(3). 
  4. ↑ a b c d KNIGHT, Anthony P. A guide to poisonous house and garden plants. [s.l.]: CRC Press, 2006. (anglicky) 
  5. ↑ a b Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e BERNARDELLO, Luis M.; HUNZIKER, Armando T. A synoptical revision of Solandra (Solanaceae). Nord. J. Bot.. 1987, čís. 7. 
  7. ↑ WEISS, Martha R. Floral color change. American Journal of Botany. 1995, čís. 82(2). 
  8. ↑ EVANS, W.C.; GHANI, A.; WOOLEY, Valerie A. Alkaloids of Solandra species. Phatochemistry. 1972, čís. 11. 
  9. ↑ a b c NELSON, L.S. et al. Handbook of Poisonous and Injurious Plants. New York: Springer, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0387-31268-2. (anglicky) 
  10. ↑ QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  11. ↑ TURKINGTON, Carol; MITCHELL, Deborah. Poisons and antidotes. Third edition. [s.l.]: Facts On File, 2010. ISBN 978-0-8160-6401-4. (anglicky) 
  12. ↑ OREJUELA, Andrés et al. Phylogeny of the tribes Juanulloeae and Solandreae (Solanaceae). Taxon. Apr. 2017, čís. 66(2). 
  13. ↑ a b Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky) 
  15. ↑ BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky) 
  16. ↑ SCHULTES, Richard Evans; HOFMANN, Albert; RÄTSCH, Christian. Plants of the Gods. Vermont: Healing Arts Press, 1957. ISBN 0-89281-979-0. (anglicky) 
  17. ↑ UJVÁRY, István Ujváry. Psychoactive natural products: overview of recent developments. Annali dell'Istituto Superiore di Sanità. 2014, čís. 50(1). 
  18. ↑ MARTIN, Franklin W.; CAMPBELL, Carl W.; RUBERTE, Ruth M. Perennial edible fruits of the tropics. An Inventory. Agriculture handbook. 1987, čís. 642. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
金杯藤20190325202625 05.jpg
Autor: Ping an Chang, Licence: CC BY-SA 4.0
Red petiole of young leaf. Taichung, Taiwan.
Solandra maxima 'Variegata'.jpg
Autor: KATHERINE WAGNER-REISS, Licence: CC BY-SA 4.0
Solandra maxima 'Variegata' in Mounts Botanical Garden, West Palm Beach, Florida, USA
Solandra maxima 001.JPG
Autor: H. Zell, Licence: CC BY-SA 3.0
Cup of Gold Vine; Museo Agrícola el Patio, Tiagua, Municipio de Teguise, Lanzarote, Canary Islands, Spain
Solandra grandiflora fruit (Scott Zona) 001.jpg
Autor: Scott Zona, Licence: CC BY 2.0
private garden, South Miami, Florida, USA
金杯藤20190325202625 01.jpg
Autor: Ping an Chang, Licence: CC BY-SA 4.0
Solandra. Taichung, Taiwan.
Scopolamine.svg
2D structure of scopolamine
Noratropine.svg
Chemical structure of noratropine