Somerset Gough-Calthorpe

Velkoadmirál Sir Somerset Gough-Calthorpe
První námořní pobočník Jiřího V.
Ve funkci: 31. července 1924 – 8. května 1925
Předchůdce	Sir Charles Madden
Nástupce	Sir Montague Browning
Velitel v Portsmouthu
Ve funkci: 28. dubna 1920 – 28. dubna 1923
Předchůdce	Sir Cecil Burney
Nástupce	Sir Sydney Fremantle
Vrchní velitel RN ve Středozemním moři
Ve funkci: 1917 – 1919
Předchůdce	Sir Archibald Berkeley Milne
Nástupce	Sir John Michael de Robeck
Druhý námořní lord
Ve funkci: 30. června 1916 – 4. prosince 1916
Předchůdce	Sir Frederick Hamilton
Nástupce	Sir Cecil Burney
Vojenská služba
Služba	Spojené království
Složka	Royal Navy
Hodnost	velkoadmirál 1925, admirál 1919, viceadmirál 1917, kontradmirál 1912
Narození	23. prosince 1865 nebo 1865 Londýn
Úmrtí	27. července 1937 Ryde
Titul	Sir 1916
Choť	Annie Euphemia Dunsmuir (od 1900)
Rodiče	Somerset Gough-Calthorpe, 7th Baron Calthorpe a Eliza Maria Chamier
Profese	diplomat a voják
Ocenění	velkokříž Řádu lázně komandér Královského řádu Viktoriina rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
Commons	Somerset Gough-Calthorpe
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Somerset Arthur Gough-Calthorpe (23. prosince 1864 Londýn – 27. července 1937 Wight) byl britský admirál. U královského námořnictva sloužil od roku 1878 a v mládí působil v řadě lokalit britské koloniální říše. Později se uplatnil také jako diplomat a pedagog na námořních školách. Za první světové války byl v hodnosti viceadmirála vrchním velitelem ve Středozemním moři (1917–1919). V říjnu 1918 jako diplomatický zástupce států Dohody podepsal mírovou smlouvu s Osmanskou říší, která ukončila první světovou válku ve Středomoří. V hodnosti admirála (1919) poté zastával vysoké posty v Anglii, uplatnil se také ve Společnosti národů. V roce 1925 obdržel nejvyšší možnou hodnost velkoadmirála (Admiral of the Fleet).

Pocházel ze šlechtické rodiny, narodil se jako mladší syn generála Somerseta Johna Gougha-Calthorpe, 7. barona Calthorpe (1831–1912),^[1] mimo jiné měl příbuzenské vazby na rod vévodů z Marlborough.^[2] K námořnictvu vstoupil jako kadet v roce 1878 a první průpravu získal na výcvikové lodi HMS Britannia. Jako praporčík (1880) pak sloužil na křižníku HMS Northampton u břehů severní Ameriky a v Karibiku. V roce 1886 byl povýšen na poručíka, později si doplnil vzdělání na dělostřelecké výcvikové lodi HMS Vernon, od roku 1891 sloužil v Hongkongu, později u námořní základny na Mysu Dobré naděje a zúčastnil se sedmé anglicko-ašantské války. Jako komandér (1896) byl poté velícím důstojníkem na křižníku HMS Imperieuse, vlajkové lodi britské námořní základny v Tichém oceánu.

V roce 1902 byl jmenován kapitánem a krátce působil jako pedagog na Royal Naval College, v letech 1902–1905 působil jako námořní attaché v Petrohradě (jeho kompetence platily zároveň pro Švédsko a Norsko). Jako diplomatický pozorovatel se zúčastnil rusko-japonské války a poté byl osobně přítomen revoluci v Rusku (1905), jejíž události vnímal velmi citlivě. Po návratu do Anglie velel dalším bitevním lodím a obdržel Viktoriin řád (1906). Jako velitel zcela nové lodi HMS Dreadnought byl v roce 1909 přidělen k loďstvu Home Fleet. V roce 1911 byl povýšen na kontradmirála a v roce 1912 získal Řád lázně. V roce 1912 se jako konzultant podílel na vyšetřování příčin zkázy Titaniku, v prosinci téhož roku převzal velení druhé bitevní eskadry Home Fleet.^[3]

Na začátku první světové války byl v červenci 1914 jmenován velitelem druhé křižníkové eskadry, svou vlajku vztyčil na křižníku HMS Shannon s posádkou 842 mužů a byl přidělen k loďstvu Grand Fleet. V roce 1916 krátce zastával funkci druhého námořního lorda, téhož roku jako rytíř Řádu lázně získal nárok na šlechtický titul Sir. Od prosince 1916 velel námořním zálohám u pobřeží Anglie. V dubnu 1917 dosáhl hodnosti viceadmirála a v červenci téhož roku se stal vrchním velitelem Royal Navy ve Středozemním moři (Commander-in-Chief, Mediterranean Fleet). V této funkci vypracoval systém konvojů britských a spojeneckých lodí, aby byly chráněny před útoky nepřátelských ponorek. Jako diplomatický zástupce států Dohody podepsal 31. října 1918 se zástupci Osmanské říše příměří v Mudrosu, které ukončilo první světovou válku na Blízkém východě. V době nestabilních politických poměrů po zániku Osmanské říše byl pak do července 1919 britským vysokým komisařem v Turecku a zároveň prezidentem mezinárodní kontrolní komise v Istanbulu.^[4] Souběžně byl nadále vrchním velitelem britského královského námořnictva ve Středomoří.

V roce 1919 byl jmenován admirálem a získal velkokříž Řádu sv. Michala a sv. Jiří. V návaznosti na své aktivity v závěru první světové války obdržel také několik vyznamenání v zahraničí. Byl velkodůstojníkem francouzské Čestné legie (1918), nositelem italského Řádu sv. Mořice a Lazara (1918) a velkokříže Řádu italské koruny (1919), v Řecku získal velkokříž Řádu Spasitele (1919) a Medaili za vojenské zásluhy (1919). Po návratu do Anglie byl jmenován vrchním velitelem v Portsmouthu a svou vlajku vztyčil tradičně na slavné řadové lodi HMS Victory (1920–1923). V roce 1922 získal velkokříž Řádu lázně. Působil také v námořních komisích Společnosti národů a v letech 1924–1925 zastával funkci prvního námořního pobočníka krále Jiřího V. (First and Prinicpal Naval Aide-de-Camp). V roce 1925 dosáhl nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála, penzionován byl v roce 1930. Poslední léta života strávil na ostrově Wight, kde rodina vlastnila sídlo od 19. století (novogotická vila Woodlands Vale ve městě Ryde.^[5][6] Na ostrově Wight také od roku 1924 zastával čestnou funkci zástupce lorda-místodržitele (Deputy-Lieutenant).

Jeho manželkou byla od roku 1900 Anne Euphemia Dunsmuir (1868–1952), zvaná Effie, dcera bohatého důlního podnikatele Roberta Dunsmuira. Manželství zůstalo bezdětné.^[7]

• HEATHCOTE, Tony: British Admirals of the Fleet 1734–1995: A Biographical Dictionary, Londýn, 2002; 320 s. ISBN 0-85052-835-6 dostupné online

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Somerset Gough-Calthorpe na Wikimedia Commons
• Životopis admirála Somerseta Gough-Calthorpa na webu dreadnoughtproject