Sonay Kartalová
| Sonay Kartalová | |
|---|---|
 Sonay Kartalová v kvalifikaci French Open 2023 | |
| Stát |  Spojené království |
| Datum narození | 28. října 2001 (21 let) |
| Místo narození | Londýn, Spojené království |
| Bydliště | Brighton, Spojené království |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 189 666 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 58–20 |
| Tituly | 0 WTA, 7 ITF |
| Nejvyšší umístění | 195. místo (30. ledna 2023) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo kvalifikace (2023) |
| French Open | 1. kolo kvalifikace (2023) |
| Wimbledon | 1. kolo (2022, 2023) |
| US Open | 1. kolo kvalifikace (2022) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 8–8 |
| Nejvyšší umístění | 559. místo (30. ledna 2023) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Wimbledon | 1. kolo (2022) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 8. července 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sonay Kartalová (* 28. října 2001 Londýn) je britská profesionální tenistka, po otci tureckého původu.[1] Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala sedm titulů ve dvouhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v lednu 2023 na 195. místě a ve čtyřhře v témže datu na 559. místě.[3]
Do britského týmu Billie Jean King Cupu byla poprvé nominována na pražské kvalifikační kolo 2022 proti Česku.[4][5]
Tenisová kariéra
V juniorské kategorii se mezi čtrnáctým až sedmnáctým rokem dlouhodobě potýkala se zraněným zápěstím a opakovaným natržením břišního svalstva.[6]
V rámci okruhu ITF debutovala v září 2019, když na turnaji v Roehamptonu dotovaném 25 tisíci dolary postoupila z kvalifikace. V úvodním kole dvouhry podlehla krajance Grace Piperové. Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během října 2021 na antalyjské události s rozpočtem 15 tisíc dolarů. Ve finále přehrála Maďarku Amarissu Kiaru Tóthovou. Před turnajem nebyla na žebříčku WTA vůbec klasifikována. V dalších osmi měsících, do červnového Wimbledonu 2022, zaznamenala výkonnostní růst, když v tomto období vyhrála dalších pět turnajů ITF s celkovou bilancí zápasů 46–6, a posunem až na 228. příčku, v červnovém týdnu 2022 po těsné prohře s Jodie Burrageovou v prvním semifinále 100tisícového turnaje v Ilkley.[6][7]
Na okruhu WTA Tour se poprvé představila po obdržení divoké karty na červnovém Rothesay Open Nottingham 2022.[6] V úvodním kole nestačila na italskou světovou šestadvacítku Camilu Giorgiovou.[7] O čtrnáct dní později premiérově zasáhla i do grandslamové dvouhry ve Wimbledonu 2022, a znovu na divokou kartu.[6] Časnou třísetovou porážku ji však přivodila šťastná poražená z kvalifikace, Nizozemka Lesley Pattinama Kerkhoveová. Jako kvalifikantka nezvládla ani první duel dvouhry Rothesay Open Nottingham 2023 proti Polce Magdaleně Fręchové z osmé desítky klasifikace. Rovněž ve Wimbledonu 2023 nepřekročila hranici úvodního kola, když ji americká světová osmnáctka Madison Keysová dovolila uhrát jen tři gamy.[8][7][2]
Tituly na okruhu ITF
| Dotace turnajů okruhu ITF | |
|---|---|
| 100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
| 60 000 $ tournaments | 40 000 $ tournaments |
| 25 000 $ tournaments | 15 000 $ tournaments |
Dvouhra (7 titulů)
| Č. | datum | turnaj | povrch | poražená finalistka | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | říjen 2021 | Antalya, Turecko | antuka |  Amarissa Kiara Tóthová | 7–5, 7–5 |
| 2. | listopad 2021 | Monastir, Tunisko | tvrdý |  Ajumi Moritová | 6–1, 6–2 |
| 3. | únor 2022 | Birmingham, Velká Británie | tvrdý (h) | Talia Neilson Gatenbyová | 5–7, 6–3, 6–2 |
| 4. | únor 2022 | Glasgow, Velká Británie | tvrdý (h) |  Barbora Palicová | 7–6(7–5), 7–5 |
| 5. | květen 2022 | Nottingham, Velká Británie | tvrdý |  Danielle Laová | 6–1, 6–0 |
| 6. | květen 2022 | Nottingham, Velká Británie | tvrdý |  Joanna Garlandová | 6–3, 6–1 |
| 7. | duben 2023 | Santa Margherita di Pula, Itálie | antuka |  Jekatěrina Makarovová | 3–6, 6–2, 6–1 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sonay Kartal na anglické Wikipedii.
- ↑ SUZANNE, Nuri-Nixon. Wimbledon never stops surprising. T-vine.com [online]. 2018-07-12 [cit. 2023-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-28. (anglicky)
- ↑ a b Sonay Kartalová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 8. července 2023
- ↑ Sonay Kartalová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 8. července 2023
- ↑ Billie Jean King Cup: GB squad confirmed to face Czech Republic in qualifiers [online]. LTA, 2022-03-18 [cit. 2023-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sonay Kartalová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 8. července 2023
- ↑ a b c d MACPHERSON, Alex. Wimbledon 2022's Grand Slam debuts: Hontama, Chwalinska, Kartal and more. Women's Tennis Association [online]. 2022-06-25 [cit. 2023-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-25. (anglicky)
- ↑ a b c Sonay Kartal Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2023-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tennis, WTA – Wimbledon 2023: Keys sees off Kartal. Tennis Majors [online]. 2023-07-05 [cit. 2023-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sonay Kartalová na Wikimedia Commons - Sonay Kartalová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Sonay Kartalová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Sonay Kartalová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Sonay Kartalová na Instagramu
Média použitá na této stránce
.svg)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.