Sonderkommando

Členové sonderkommanda před drtičkou kostí (Janowska, 1943)

Sonderkommando (něm., česky zvláštní jednotka / komando) je časté obecné označení užívané v literatuře pro nebojové oddíly jednotek Waffen SS a příslušníků SD Heinricha Himmlera, které prováděly masakry civilistů a zajatých vojáků v týlu německých vojsk zpočátku v Polsku a později po celé Evropě. Ve vyhlazovacích táborech nacistického Německa se tímto termínem označovaly dočasné skupiny speciálních kommand – vězňů, tzv. „nositelů tajemství“, kteří žili odděleně v jiných lepších podmínkách a vykonávali nejdrastičtější manipulaci s lidmi. Měli na starost práci v plynových komorách jak při zplyňování, tak i spalování a pohřbívání mrtvol. Tvořili jej pouze vězňové, kteří měli dozor strážců a čas jejich života byl vyměřen zpravidla na tři až čtyři měsíce. Byli obvykle fyzicky a zejména psychicky silní, neboť manipulovali i se svými příbuznými.[1] Celkově byli zdatní, dobře živení a téměř jen židovského původu (Sověti, Poláci, Češi i další národy). K tomu účelu byli vybíráni vedením tábora, popř. k tomuto trestnímu oddílu byli přeloženi za přestupky.

Činnost Sonderkommand ve vyhlazovacích táborech

Práce členů sonderkommanda byla tou nejhroznější v táboře – museli vytahovat mrtvá těla z plynových komor, dopravovat je do pecí, popř. na hranice a pálit je, rovněž se starat o plynové komory, čistit je od krve a výkalů, odstraňovat z kremačních pecí popel, někdy ho dávat i do uren, ale také například vytrhávat mrtvým lidem zlaté zuby, skládat jejich ošacení a boty na hromady či také pomáhat lidem s vysvlékáním před smrtí. Ostatním vězňům v táboře byl kontakt s členy sonderkommand přísně zakázán, jejich členové byli od ostatních vždy izolováni. Stávalo se rovněž, že museli v pecích pálit i členy vlastní rodiny. Odmítnout však tuto práci udělat znamenalo téměř vždy být zastřelen či hozen živý do hořící pece.

Tyto oddíly byly vytvářeny ve všech německých vyhlazovacích táborech – Auschwitz-Birkenau, Chełmno, Belzec, Treblinka, Sobibór, Lublin-Majdanek. Další sonderkommanda vznikala v rámci tzv. Akce 1005 (Aktion 1005), jejíž cílem bylo zahlazení stop po masových vraždách napáchaných nacisty ve východní Evropě. Tato sonderkommanda operovala na území Polska a okupovaných územích Sovětského svazu, později i v někdejší Jugoslávii.[2] Nacisté ve snaze o zametení stop členy sonderkommand postupně zabíjeli, aby nemohli vynášet informace dál. Mnohým se však hrozná svědectví podařilo i přesto vynést z tábora pryč a někteří členové sonderkommand i konec války přežili.

Sonderkommando při pálení těl (Auschwitz-Birkenau, 1944)

Vězeň Erich Kulka, který věznění v několika táborech přežil a s některými členy sonderkommanda se osobně znal, vzpomíná:

„Sonderkommando bylo od ostatních vězňů vždy isolováno a všem ostatním vězňům bylo zakázáno se s nimi stýkat. … Povaha práce měla na duševní stav lidí zhoubný vliv. Otupěli, stali se bezcitnými a dokonce jejich fysiognomie se změnila tak, že jeden podobal se surovým výrazem druhému. Každé Sonderkommando bylo automaticky odsouzeno k smrti.“

Odraz v umění

Literatura

Velmi podrobně je vylíčena úloha sonderkommanda v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau v knize Svědkové z továrny na smrt, která se soustředí na osudy jejich členů, vznik a vývoj jednotlivých bloků tábora, řešení otázky „zvláštního zacházení“ (Sonderbehandlung) včetně podrobných popisů náplně práce jejich jednotlivých členů, rovněž popisuje vzpouru jejich členů a následnou porážku. Kniha má výpovědní hodnotu na úrovni vzpomínek očitých svědků i členů sonderkommanda, kteří se dožili osvobození, a obsahuje také několik málo fotografií pořízených vězni.

  • Friedler E.,Siebert B., Kilian A.: Svědkové z továrny na smrt, Praha, 2007
  • Kulka, Erich: My mrtví žalujeme! – Svědectví dvou bývalých vězňů o zločinu v Osvěnčíně-Birkenau, Vsetín, 1945
  • Venezia, Shlomo: V pekle plynových komor, 2010

Kinematografie

Maďarský snímek Saulův syn (Saul fia, 2015) zobrazuje příběh příslušníka sonderkommanda.

Reference

  1. ↑ Obsluha plynových komor: Nejhorší práce v Osvětimi. Než tohle, bylo lepší zemřít. Dotyk [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. (česky) 
  2. ↑ The Final Solution: Sonderkommando 1005 [online]. American-Israeli Cooperative Enterprise [cit. 2016-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Auschwitz Resistance 280 cropped.jpg
Cropped from one of four photographs taken inside the Auschwitz concentration camp in German-occupied Poland, part of a series known as the Sonderkommando photographs. This photograph, number 280, shows bodies waiting to be burned in an outdoor fire pit near crematorium V in Auschwitz II-Birkenau.
Jewish prisoners forced to work for a Sonderkommando 1005 unit pose next to a bone crushing machine in the Janowska concentration camp.jpg
Jewish prisoners forced to work for a Sonderkommando 1005 unit pose next to a bone crushing machine in the Janowska concentration camp in a photo taken by the Soviet war crimes investigation team called officially the "Extraordinary State Commission for ascertaining and investigating crimes perpetrated by the German–Fascist invaders and their accomplices", August 1944.

Pictured from left to right are: unknown, David Manusevitz, and Moses Korn.

This photograph was taken soon after liberation for the Extraordinary Commission or the Red Army.