Songs for Drella

Songs for Drella
InterpretLou Reed a John Cale
Druh albastudiové album
Vydáno11. dubna 1990
Nahráno1989–1990
Žánrart rock
Délka52:54
Jazykangličtina
VydavatelstvíSire Records
ProducentiLou Reed, John Cale
Profesionální kritika
Lou Reed chronologicky
New York
(1989)
Songs for Drella
(1990)
Magic and Loss
(1992)
John Cale chronologicky
Words for the Dying
(1989)
Songs for Drella
(1990)
Wrong Way Up
(1990)
Singly z alba Songs for Drella
  1. „Nobody But You“ / „Style It Takes“
    Vydáno: 1990
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Songs for Drella je společné studiové album dvou dřívějších členů americké hudební skupiny The Velvet Underground, kytaristy a zpěváka Lou Reeda a violisty, zpěváka a klávesisty Johna Calea. Jde o konceptuální album pojednávající o americkém výtvarníkovi a režisérovi Andym Warholovi, který byl v šedesátých letech rovněž manažerem skupiny The Velvet Underground. Oba hudebníci se na albu střídali ve zpěvu, zatímco Reed hrál na kytaru a Cale na klávesové nástroje a violu. Deska byla vydána dne 11. dubna 1990, tedy více než tři roky po Warholově smrti, společností Sire Records.

Před vydáním

Američan Lou Reed a Velšan John Cale se spolu poté, co druhý z nich v roce 1968 opustil kapelu The Velvet Underground, dlouhou dobu vůbec nebavili. V sedmdesátých letech spolu občasně vystupovali (jeden jako host na koncertu druhého), avšak nepracovali spolu na žádných nových písních. Když v únoru 1987 zemřel Andy Warhol, dřívější manažer jejich společné kapely, oba se následně v dubnu téhož roku sešli na jeho mši v newyorské katedrále svatého Patrika.[4][5] Zde Caleovi režisér a výtvarník Julian Schnabel navrhl, aby napsal skladbu jako vzpomínku na Warhola.[6][7] Cale v květnu 1988 rozpracovanou skladbu představil Reedovi a právě tehdy začaly vznikat další písně, na kterých se již podíleli oba.[4][6]

Ještě nedokončené dílo bylo poprvé veřejnosti představeno 7. a 8. ledna 1988 v kostele svaté AnnyBrooklynu.[6][8] Přibližně ve stejné době vydal Reed sólové album New York a v září téhož roku i Cale vydal album Words for the Dying. V listopadu a prosinci 1989 Cale s Reedem několikrát představili, tentokrát již kompletní, dílo Songs for Drella.[9] Při jednom koncertu se k dvojici připojila ještě další členka The Velvet Underground, bubenice Maureen Tuckerová.[8] Spolu s nimi však nezahrála žádné písně z této desky, nýbrž „Pale Blue Eyes“ z repertoáru The Velvet Underground.[10] Jiný koncert, který proběhl před prázdným hledištěm, byl nafilmován.[8][11] Dvojice rovněž několik písní z alba představila v televizním pořadu Late Night with David Letterman.[12] Samotné album bylo nahráno mezi prosincem 1989 a lednem 1990 v newyorském studiu Sigma Sound.

Vydání a následný vývoj

Portrét muže se psem
(c) Jack Mitchell, CC BY-SA 4.0
Andy Warhol

Album vydalo v dubnu roku 1990 vydavatelství Sire Records, s nímž měl Reed v té době nahrávací kontrakt. Publikováno bylo jak na kompaktním disku, tak i na gramofonové desce a audiokazetě. Slovo „Drella“ v názvu byla Warholova přezdívka, vzniklá ze slov „drákula“ (anglicky dracula) a „popelka“ (anglicky cinderella).[13][14]

John Cale v bookletu alba uvedl, že Reed na desce odvedl více práce, než on sám.[15] Později však ve své autobiografické knize What's Welsh for Zen prohlásil, že se Reed snažil jeho podíl zmenšit a z celého projektu vypudit. Uvedl, že měl „přinejmenším stejný podíl jako Lou“.[15][16] Slova v bookletu údajně napsal proto, aby Reeda uklidnil.

Dne 15. června 1990 John Cale s Lou Reedem hráli několik skladeb z alba na výstavě zaměřené na Andyho Warhola pořádané Cartierovou nadací pro současné umění.[17] Při vystoupení se k nim připojili také Maureen Tuckerová a Sterling Morrison, tedy zbylí členové klasické sestavy The Velvet Underground.[8] V červnu a červenci 1993 spolu tato sestava odehrála celé evropské turné.[18] Choreografové Ed Wubbe a Marco Goecke v roce 2011 připravili balet Songs for Drella inspirovaný tímto albem.[19] V roce 2013 se Cale v jednom rozhovoru dozvěděl o zvěstech ohledně toho, že by Reed rád opět album oživil. Cale na to zaraženě odpověděl, že jsou to jen zvěsti, a i kdyby se to mělo stát, stálo by to hodně úsilí celé dílo opět oživit.[20] Reed v říjnu toho roku zemřel, čímž tato možnost zanikla.

Skladby

Album otevírá dvouminutová píseň „Smalltown“, v jejímž textu zpívající Lou Reed komickým způsobem popisuje dospívání Andyho Warhola na „malém městě“. Reed zde pouze zpívá, nehraje na kytaru, a doprovází jej Cale hrající na klavír. Následuje píseň „Open House“, opět zpívaná Reedem. Reed zde již hraje na kytaru, zatímco Cale na klávesy. Text pojednává o Warholově prvních newyorských letech, například o jeho první práci, v níž navrhoval boty.[21] Zmiňuje zde také jeho „československé“ zvyky, které převzal od své matky.[22] Třetí, bezmála tříminutovou, píseň „Style It Takes“ nazpíval John Cale. Text písně se věnuje pozdějšímu období ve Warholově životě, zmiňuje například jeho filmové screentesty, při nichž zapnul kameru a odešel.[21] Další píseň, která nese název „Work“, opět zpívá Reed. Jde o drsnější píseň, které dominuje elektrická kytara.[23] Dále je zde také výrazný klavír. V textu je například to, že Warhol chodil každou neděli do kostela.[21] Dále je zde uvedena historka, podle níž se Warhol Reeda zeptal, kolik písní v ten den napsal. Ten mu odpověděl, že deset, přestože nenapsal žádnou. Warhol odvětil, že jich měl raději napsat patnáct.[23][24] Na pátou pozici byla zařazena „Trouble with Classicists“ zpívaná Calem, jehož hlas je zde doprovázen Reedovou kytarou. Vypráví zde o „problému s klasicisty“, například o tom, že pokud se dívají na strom, vidí strom a namalují strom. Dále zde zmiňuje problémy s impresionisty, surrealisty a „osobnostmi“, načež dodává, že má rád umělce malující graffiti. V tříapůlminutové „Starlight“ Warhol prostřednictvím Reedova hlasu žádá Hollywood, aby otevřel dveře jeho filmům s opravdovými lidmi z ulice. Jmenuje zde také některé herce z Warholových filmů – Ingrid Superstar, Little Joe Dallesandro, Viva, Baby Jane Holzer a Edie Sedgwick.[24] Písni dominuje elektrická kytara, v pozadí je slyšet klavír. V následující „Faces and Names“ vypráví Warhol prostřednictvím Caleova hlasu o tom, že by si přál, aby všichni lidé měli stejné tváře a jména.[25]

Osmé písni v pořadí, jež nese název „Images“, dominuje výrazná viola a kytara.[10][25] Reed v ní zpívá o reprodukci obrazů pomocí sítotisku.[25] Mnohem něžnější je následující píseň – „Slip Away (A Warning)“, opět zpívaná Reedem. Vypráví o Warholově životě poté, co se jej pokusila Valerie Solanasová zastřelit. Reed zpívá i v následující, tříminutové „It Wasn't Me“.[26] Warhol se zde Reedovým hlasem obhajuje, že nemůže za smrt svých spolupracovníků.[27] Téma atentátu provází i následující píseň „I Believe“, v níž se zpěvu opět ujal Reed. Zpíval i ve dvanácté „Nobody But You“, která se opět zabývá Warholovým životem po postřelení.[26] Zmiňuje například, že tu pro něj již není nikdo kromě „tebe“, čímž myslí „nikdo“.[26] Délky šest a půl minuty dosahuje skladba „A Dream“, v níž John Cale předčítá dlouhý text. Jeho autorem je Lou Reed a byl inspirován Warholovými deníky. Jde o sen odehrávající se v nemocnici, kam odvezli Warhola po postřelení.[28] V textu například zmiňuje, že Warhol vytvořil obal pro jeho album Honi Soit z roku 1981.[29] Jeho hlas doprovází různé elektronické zvuky. Předposlední píseň „Forever Changed“ dosahuje bezmála pěti minut a je poslední písní, v níž zpívá Cale. Warhol zde prostřednictvím Calea vypráví o své cestě kolem světa a následné kompletní změně svého života. Cale zde opět hraje na klávesy a Reed na kytaru (včetně kytarového sóla).[28] Poslední písní na desce je „Hello It's Me“, kterou provází Caleova viola, stejně jako Reedova kytara. Reed v textu adresovaném Warholovi zmiňuje například to, že jej poslední dobou příliš často nevídal a že mu chybí. Na konci písně se s Warholem loučí.[15]

Kritika

Publicista Mark Deming, který album ohodnotil čtyřmi a půl z pěti možných hvězdiček, jej ve své recenzi pro server Allmusic označil za „dojemný a hluboce procítěný hold nepochopenému člověku“ a „potěšení slyšet tyto dva kamarády znovu pracovat společně, přestože jejich spolupráce byla předurčena ke krátkému trvání.“[1] Novinář Paul Evans desku pro časopis Rolling Stone ohodnotil čtyřmi z pěti hvězd.[2] Časopis Spin ji zařadil na devatenáctou příčku v žebříčku dvaceti nejlepších alb devadesátých let.[30] Spisovatel Jeremy Reed ve své knize Lou Reed: Waiting for the Man uvedl, že „projekt Songs for Drella zůstává Reedovým nejvýznamnějším textařským počinem, který Cale podpořil až na samotnou hranici únosnosti.“[22] John Cale prohlásil, že byl nadšen veškerou energií, kterou byli dva lidé schopni dát do jedné nahrávky, a to bez použití bicích.[31]

Seznam skladeb

Autory všech skladeb jsou Lou Reed a John Cale.

PořadíNázevHlavní zpěvákDélka
1.Smalltown  Reed2:04
2.Open House  Reed4:18
3.Style It Takes  Cale2:54
4.Work  Reed2:38
5.Trouble with Classicists  Cale3:42
6.Starlight  Reed3:28
7.Faces and Names  Cale4:12
8.Images  Reed3:31
9.Slip Away (A Warning)  Reed3:05
10.It Wasn't Me  Reed3:30
11.I Believe  Reed3:18
12.Nobody But You  Reed3:46
13.A Dream  Cale6:33
14.Forever Changed  Cale4:52
15.Hello It's Me  Reed3:13

Obsazení

Muž v černém tričku hrající na elektrickou kytaru
Muž v košili hrající na elektrickou violu
Hudebníci Lou Reed (nahoře) a John Cale

Hudebníci:

Technická podpora:

  • Lou Reed – produkce, mixing
  • John Cale – produkce, mixing
  • Jeremy Darby – nahrávání, mixing
  • Michael Rathke – mixing, asistent producenta
  • Andy Green – klávesový technik
  • Mike Scalcione – asistent zvukového technika
  • Greg Wong – asistent zvukového technika
  • Victor Deyglio – asistent zvukového technika
  • Tom Recchion – design
  • Sylvia Reed – design
  • Billy Name – fotografie Andyho Warhola
  • James Hamilton – fotografie Calea a Reeda
  • Jerome Sirlin – fotografie
  • Risé Cale – fotografie
  • Bob Ludwig – mastering

Reference

  1. a b DEMING, Mark. Songs for Drella [online]. Allmusic [cit. 2016-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b EVANS, Paul. Songs for Drella [online]. Rolling Stone, 1990-05-17 [cit. 2016-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  3. CHRISTGAU, Robert. Lou Reed/John Cale [online]. RobertChristgau.com [cit. 2013-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b UNTERBERGER, Richie. White Light/White Heat: Velvet Underground den po dni. Překlad Petr Ferenc. Praha: Volvox Globator, 2011. 364 s. ISBN 978-80-7207-821-9. S. 339. Dále jen „Unterberger“. 
  5. CALE, John; BOCKRIS, Victor. What's Welsh for Zen. Ilustrace Dave McKean. London: Bloomsbury, 1999. 272 s. ISBN 0-7475-3668-6. S. 216. (anglicky) 
  6. a b c REED, Jeremy. Waiting for the Man – Lou Reed: Život & Hudba. Překlad Sylva Ficová. 1. vyd. Praha: 65. pole, 2015. 279 s. ISBN 978-80-87506-70-7. S. 180. Dále jen „Jeremy Reed“. 
  7. MITCHELL, Tim. Sedition and Alchemy: A Biography of John Cale. Ilustrace Dave McKean. London: Peter Owen, 2003. 239 s. ISBN 0-7206-1132-6. S. 168. (anglicky) Dále jen „Mitchell“. 
  8. a b c d Unterberger, s. 340.
  9. Jeremy Reed, s. 181.
  10. a b Mitchell, s. 178.
  11. ANDERSON, Kyle. Lou Reed and John Cale's 'Songs For Drella': Art's beating heart [online]. Entertainment Weekly, 2013-10-28 [cit. 2015-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Mitchell, s. 177.
  13. Picks and Pans Review: Songs for Drella [online]. People, 1990-06-25 [cit. 2015-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-08. (anglicky) 
  14. COHEN, Scott. Velvet Madman. Spin. Květen 1990, s. 29. (anglicky) 
  15. a b c BLUM, Bruno. Lou Reed: Electric Dandy. Překlad Marie Přibylová. Praha: Volvox Globator, 2014. 778 s. ISBN 978-80-7511-070-1. S. 538. Dále jen „Blum“. 
  16. Jeremy Reed, s. 191.
  17. Mitchell, s. 184.
  18. Unterberger, s. 341.
  19. WERKSMAN, Hans. Songs for Drella [online]. Fear is a man's best friend [cit. 2013-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. JACOBSON, Mark. Sniping About Lou Reed With John Cale, Experimental Rock’s Eternal Almost-Star [online]. Vulture, 2013-01-20 [cit. 2013-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. a b c Blum, s. 533.
  22. a b Jeremy Reed, s. 183.
  23. a b Jeremy Reed, s. 184.
  24. a b Blum, s. 534.
  25. a b c Blum, s. 535.
  26. a b c Blum, s. 536.
  27. Jeremy Reed, s. 187.
  28. a b Blum, s. 537.
  29. Jeremy Reed, s. 189.
  30. GREER, Jim. Lou Reed/John Cale, Songs for Drella (SIRE) [online]. Spin, 2014-02-13 [cit. 2016-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-05. (anglicky) 
  31. SWANSON, Dave. 25 Years Ago: Lou Reed and John Cale Pay Tribute to Andy Warhol on ‘Songs for Drella’ [online]. Classic Rock, 2015-04-11 [cit. 2015-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Star full.svg
Star symbol; full star.
Star half.svg
Star symbol; half star.
Star empty.svg
Star symbol; full star.
Lou reed.jpg
Autor: .dannynorton, Licence: CC BY 2.0
Hudebník Lou Reed při koncertu v Portlandu
John Cale, Archa Praha, 9 March 2006 (1).JPG
Autor: Jakub Gall, Licence: CC BY 3.0
John Cale (viola) a Michael Jerome (bicí) při koncertě v divadle Archa v Praze, 9. březen 2006
Andy Warhol by Jack Mitchell.jpg
(c) Jack Mitchell, CC BY-SA 4.0
Výtvarník a režisér Andy Warhol