Sonja Henie

Sonja Henie
Sonja Henie v roce 1942
Sonja Henie v roce 1942
Narození8. dubna 1912
Christiania
Úmrtí12. října 1969 (ve věku 57 let)
Oslo
Příčina úmrtíchronická lymfocytární leukémie
Místo pohřbeníHøvikodden
Povoláníherečka, krasobruslařka, filmová herečka a sběratelka umění
Oceněnírytíř I. třídy Řádu svatého Olafa (1936)
Hvězda na Hollywoodském chodníku slávy
ChoťDan Topping (1940–1946)[1]
Niels Onstad (1956–1969)[1]
Partner(ka)Jack Dunn
RodičeWilhelm Henie
Selma Lochmann-Nielsenová
PříbuzníMarit Henie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sonja Henie (8. dubna 1912, Oslo – 12. října 1969) byla norská krasobruslařka a filmová herečka. Třikrát vyhrála olympijské hry, desetkrát světový šampionát a šestkrát mistrovství Evropy.

Kromě úspěšné sportovní kariéry se později uplatnila jako americká filmová herečka v Hollywoodu, později též působila jako majitelka a provozovatelka bruslařského souboru v oboru lední revue. Dodnes je mnohými příznivci krasobruslení považována za nejpůvabnější a nejelegantnější krasobruslařku všech dob vůbec.[2]

Život

Sonja Henie v roce 1936

Sportovní kariéra

Sonja Henie se narodila 8. dubna 1912 v Oslo, měla staršího bratra Leifa. Otec byl bohatý kožešník a sportovec, který své děti vedl ke sportu. Sonja projevovala už v raném věku talent pro bruslení, tanec a hudbu. Otec ji materiálně podporoval na začátku kariéry, najal nejlepší trenéry a taneční mistry včetně ruské primabaleriny Tamary Karsavinové. Stal se jejím manažerem a měl významný podíl na její popularitě. Sonja byla cílevědomá a pilná, trénovala až 8 hodin denně a její vzdělávání zajišťovali soukromí učitelé. V roce 1923 získala v jedenácti letech titul mistryně Norska v krasobruslení.[3] O rok později startovala na zimní olympiádě v Chamonix, i když některé závodnice měly výhrady kvůli jejímu nízkému věku. Byl to její první mezinárodní start, a přestože skončila jako poslední z osmi účastnic, získala si diváky svou bezprostředností a odvahou. V roce 1927 vyhrála mistrovství světa v Oslo a to jí zajistilo účast na ZOH 1928 ve Svatém Mořici. Pod dohledem otce se pečlivě připravovala, trénovala, vystupovala na různých závodech a exhibicích. Výrazně jí pomohla spolupráce s ruskou tanečnicí Annou Pavlovou, která ovlivnila její celkový projev na ledě. Na olympiádě předvedla nejen vynikající povinné cviky, ale zaujala uměleckým projevem ve volné jízdě, spojením tanečních a krasobruslařských prvků. Pozornost vzbudilo i její na tehdejší dobu odvážné oblečení: bílé boty, krátká sukénka nad kolena, tenké punčochy a přiléhavý dres. Po vítězství se o ni začali zajímat i filmaři, natočila svůj první film. Absolvovala řadu exhibičních vystoupení po různých evropských městech, byla častým hostem ve vysokých společenských kruzích.[3]

V roce 1930 poprvé přijela do USA a její turné mělo obrovský úspěch. Představila se v revui s názvem Země půlnočního slunce. Po návratu do Evropy se jejím trenérem stal uznávaný Howard Nicholson, který jí pomohl zlepšit technickou stránku jízdy a pohybový projev. Na ZOH 1932 v Lake Placid Sonja Henie předvedla perfektní volnou jízdu a obhájila zlatou medaili. Norská vláda jí jako vůbec první ženě udělila vyznamenání za vynikající výkony ve sportu.[3] Sonja Henie byla také výbornou tenistkou, plavala, lyžovala a jezdila na koni. O několik let později obdržela Rytířský řád svatého Olafa.[3]

V následujících sezónách její krasobruslařská kariéra úspěšně pokračovala. Absolvovala exhibiční turné po Evropě s novým programem nazvaným Umírající labuť. Až do roku 1936 tato drobná dívka (měřila jen 155 cm) získala všechny tituly norské, evropské i světové šampionky. Na olympijských hrách v Garmisch-Partenkirchenu byla volná jízda Sonji Henie posledním bodem celého programu. Potřetí se stala olympijskou vítězkou a po mistrovství světa v Paříži ve 24 letech ukončila amatérskou závodnickou dráhu.[3]

Sonja Henie a Adolf Hitler v roce 1936

K jejím obdivovatelům patřil také Adolf Hitler, který ji na olympiádě v Ga-Pa pozval na soukromý oběd do svého sídla v Berchtesgadenu a věnoval jí fotografii s podpisem. Henie byla svými krajany kritizována, že ho na krasobruslařské exhibici před olympiádou veřejně pozdravila nacistickým pozdravem – zvednutou paží – a byly jí přisuzovány sympatie k fašistickému hnutí. Hitlerova fotografie, vystavená v domě jejích rodičů, zachránila při okupaci Norska jejich majetek před konfiskací.

Filmování a lední revue v USA

Přehled medailí
Olympijské kruhy Krasobruslení na ZOH
zlatoZOH 1928krasobruslení – ženy
zlatoZOH 1932krasobruslení – ženy
zlatoZOH 1936krasobruslení – ženy
Mistrovství světa v krasobruslení
stříbroMS 1926krasobruslení – ženy
zlatoMS 1927krasobruslení – ženy
zlatoMS 1928krasobruslení – ženy
zlatoMS 1929krasobruslení – ženy
zlatoMS 1930krasobruslení – ženy
zlatoMS 1931krasobruslení – ženy
zlatoMS 1932krasobruslení – ženy
zlatoMS 1933krasobruslení – ženy
zlatoMS 1934krasobruslení – ženy
zlatoMS 1935krasobruslení – ženy
zlatoMS 1936krasobruslení – ženy
Mistrovství Evropy v krasobruslení
zlatoME 1931krasobruslení – ženy
zlatoME 1932krasobruslení – ženy
zlatoME 1933krasobruslení – ženy
zlatoME 1934krasobruslení – ženy
zlatoME 1935krasobruslení – ženy
zlatoME 1936krasobruslení – ženy

Rozhodla se využít své celosvětové popularity a uzavřela profesionální smlouvu na sérii vystoupení v devíti městech USA, které zakončila triumfálním úspěchem v Polárním ledovém paláci v Hollywoodu. Následovaly nabídky filmových společností a po delších jednáních Sonja Henie podepsala pětiletou smlouvu se společností Twentieth Century Fox. Debutovala v romantickém muzikálu Královna ledu (One in a Million), v němž milostný příběh byl prokládán bruslařskými výstupy. Za choreografii krasobruslařských scén byl film nominován na Oscara[4] a stal se jedním z komerčně nejúspěšnějších snímků roku 1937. Své bruslařské schopnosti předvedla i v dalších hudebních komediích, jako Na tenkém ledě (Thin Ice, 1937), Šťastné přistání (Happy Landing, 1938), Melodie na bruslích (Second Fiddle, 1939) nebo Zasněžená romance (Sun Valley Serenade, 1941) s hudbou Glenna Millera. Její pokusy prosadit se jako dramatická herečka nebyly úspěšné, např. film Všechno se děje v noci (Everything Happens at Night, 1939). Do roku 1948 natočila celkem 13 snímků. Současně působila v krasobruslařských revuích po celých Spojených státech, propagovala pod svým jménem různé výrobky. V této době byla jednou z nejbohatších žen světa.[5] Prožila velkou lásku s hercem Tyronem Powerem, který ji však opustil kvůli jiné ženě. V roce 1938 vyšly její paměti Mitt livs eventyr, které byly vydány v překladu s názvem Wings on My Feet (Tančící brusle) v roce 1940 v New Yorku. Během druhé světové války se v Chicagu provdala za Dana Toppinga a v roce 1940 se stala americkou občankou.[3] Druhé manželství s Winthropem Gardinerem ml. skončilo, když se sblížila s norským lodním magnátem Nielsem Onstadem.

Návrat do Norska

Počátkem padesátých let zájem o její osobu v USA poklesl. Rozešla se s producentem a manažerem ledních revuí Arthurem Wirtzem a její samostatná produkce nebyla příliš úspěšná. V roce 1953 přenesla Henie své krasobruslařské podnikání do Evropy, kde slavila velké úspěchy ve spolupráci se souborem Holiday on Ice. V Oslu navštívilo její vystoupení přes čtyři sta tisíc diváků, kteří jí odpustili dřívější tolerantní přístup k Hitlerovi. V roce 1956 produkovala vlastní show v divadle Roxy v New Yorku. Jihoamerické turné však skončilo neúspěchem, Sonja Henie v té době hodně pila a svou bruslařskou kariéru musela ukončit. Zkoušela produkovat sérii cestopisných filmů, ale realizace se dočkal pouze film Hello, London (1958). Zklamána negativními kritikami, zanechala podnikání.

S manželem se v roce 1956 usadili v Oslu, kde se věnovali především sběratelství výtvarného umění. Vybudovali velkou soukromou sbírku moderního umění, kterou v roce 1961 darovali státu spolu s finančními prostředky na zřízení muzea. Umělecké centrum Henie Ostand Kunstsenter v Høvikodden ve městě Baerum nedaleko Osla bylo otevřeno v roce 1968.

Sonja Henie a král Olav V. na otevření Henie–Onstad centrum v roce 1968

V posledních letech Sonja Henie trpěla chronickou leukémií, pravidelně jezdila na léčení do Švýcarska. Při návratu do Norska v říjnu 1969 zemřela v letadle.[3] Je pohřbena s manželem v Oslu na kopci s výhledem na Umělecké centrum Henie Onstad.

Zajímavosti

O hvězdné kariéře Sonji Henie byl v roce 2018 natočen životopisný snímek Sonja: Královna ledu (v norském originále: Sonja).

Filmografie (kompletní)

  • 1927 Syv dage for Elisabeth (režie Leif Sinding)
  • 1936 Královna ledu (režie Sidney Lanfield)
  • 1937 Thin Ice (režie Sidney Lanfield])
  • 1937 Ali Baba Goes to Town (režie David Butler)
  • 1938 Šťastné přistání (režie Roy Del Ruth)
  • 1938 My Lucky Star (režie Roy Del Ruth)
  • 1939 Melodie na bruslích (režie Sidney Lanfield)
  • 1939 Everything Happens at Night (režie Edward Cronjager a Lucien N. Andriot)
  • 1941 Zasněžená romance (režie H. Bruce Humberstone)
  • 1942 Iceland (režie H. Bruce Humberstone)
  • 1943 Wintertime (režie John Brahm)
  • 1945 It's a Pleasure (režie William A. Seiter)
  • 1948 The Countess of Monte Cristo (režie Frederick De Cordova)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sonja Henie na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Norsk biografisk leksikon. Dostupné online.
  2. ↑ Popularitě Sonji Henie neublížil ani Hitler. ČT24 [online]. [cit. 2023-08-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g CODR, Milan; SELIG, Pavel. Přemožitelé času sv. 19. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Sonja Henieová, s. 178–181. 
  4. ↑ Browser Unsupported - Academy Awards Search | Academy of Motion Picture Arts & Sciences. awardsdatabase.oscars.org [online]. [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ www.csfd.cz [online]. [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 

Literatura

  • Wings on My Feet (1940) – autobiografie

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Olympic rings.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic rings without rims.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Canadian Red Ensign 1921-1957.svg
The Canadian Red Ensign used between 1921 and 1957.

This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The only change is making the maple leaves green from red. This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The most recent version of this image has changed the harp into one with a female figure; see [http://flagspot.net/flags/ca-1921.html FOTW
US flag 48 stars.svg
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
Flag of the United States (1912-1959).svg
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
US flag 49 stars.svg
US Flag with 49 stars. In use 4 July 1959–3 July 1960. It was defined in Executive Order 10798.
Flag of South Korea (1997–2011).svg
Flag of South Korea from October 1997 to May 2011. In May 2011, the exact colors were specified into their current shades.
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Olympic flag.svg
Olympijská vlajka
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Germany (state).svg
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Sonja Henie 1936b.jpg
Sonja Henie of Norway in action during her routine in the Women's Figure Skating event at the 1936 Winter Olympic Games in Garmisch-Partenkirchen, Germany. Henie won the gold medal.
Sonja Henie & Adolf Hitler 1936.jpg
Sonja Henie, Hitler, Göring at Berlin Olympics 1936
57314 Henie Onstad kunstsenter.jpg
Autor: Rigmor Dahl Delphin , Licence: CC BY-SA 4.0
From the opening of Henie-Onstad Art Centre in 1968. In front: Sonja Henie and King Olav V, behind: Crown Princess Sonja and Crown Prince Harald
Flag of Canada (1921–1957).svg
The Canadian Red Ensign used between 1921 and 1957.

This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The only change is making the maple leaves green from red. This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The most recent version of this image has changed the harp into one with a female figure; see [http://flagspot.net/flags/ca-1921.html FOTW