Soos

Národní přírodní rezervace Soos
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Naučná stezka Soos
Základní informace
Vyhlášení	7. listopadu 1964
Vyhlásil	Ministerstvo školství a kultury
Nadm. výška	432–442 m n. m.
Rozloha	268,30 ha[1][2]
Poloha
Stát	Česko Česko
Okres	Cheb
Umístění	Dvorek, Milhostov, Nová Ves, Nový Drahov, Povodí, Vonšov
Souřadnice	50°8′51″ s. š., 12°24′22″ v. d.
Soos
Další informace
Kód	404
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Soos je národní přírodní rezervace asi 4,5 kilometru severovýchodně od Františkových Lázní v okrese Cheb. Předmětem ochrany je soubor lesních ekosystémů, slatinišť, oligotrofních jezírek a tůní s výskytem vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, ke kterým patří hnědásek chrastavcový. K chráněným jevům patří také útvary neživé přírody: mofety (významné výskytiště), minerální prameny a vrstvy křemeliny.

Název

Název rezervace je odvozen z němčiny, ale existují různé výklady původu slova. Může vycházet ze slov Moos (mech) nebo Satz (sedlina, usazenina). Podle jiné verze slovo Soos znamená v egerlandském nářečí močál.^[3]

Historie

V osmnáctém a devatenáctém století probíhala v prostoru celé rezervace těžba rašeliny používané jako palivo nebo k lázeňským účelům. Během těžby se hloubily odvodňovací příkopy, jejichž účelem bylo snížení hladiny podzemní vody, a získaný materiál se odvážel po železničních vlečkách.^[4] V devatenáctém století se další těženou surovinou stala křemelina, ze které se vyráběly žáruvzdorné cihly a firma Mattoni z ní do roku 1936 vyráběla minerální soli a slatinný louh. Křemelina se naposledy těžila v padesátých letech dvacátého století.^[5] Na hranicích rezervace se nacházejí ložiska žáruvzdorných a pórovinových jílů, jejichž těžba v minulosti ovlivňovala chráněné území zejména vypouštěním důlních vod.^[4] Asi třetina území rezervace leží nad ložiskem hnědého uhlí, s jehož těžbou se kvůli ochraně minerálních pramenů využívaných ve Františkových Lázních nepočítá.^[5]

Vzhledem k těžbě nerostných surovin bylo celé území od osmnáctého století odlesněné. Pokusy o výsadbu stromů se nezdařily a zůstaly po nich jen solitérní stromy nebo skupiny smrků ztepilých, borovic lesních, borovic vejmutovkek a modřínů opadavých. Nepůvodní lesní porosty na starých odvalech se postupně navracejí k přírodě blízkému lesu.^[6] Až do roku 1974 probíhala v části rezervace pastva skotu a do šedesátých let dvacátého století se zde kosila tzv. čalounická tráva, která se v množství 10–20 vagonů ročně odvážela.^[7]

Nejstarší ochranná opatření na území Soos se vztahují k Císařskému prameni, který byl roku 1877 prohlášen za veřejný léčivý pramen. V okruhu přibližně 1500–2000 metrů od něj bylo vyhlášeno ochranné pásmo, ve kterém byla zakázána těžební činnost. První návrh na ucelenou ochranu území se objevil v roce 1887, ale navzdory tomu těžba surovin pokračovala. Další návrh na ochranu byl podán roku 1947 a po sedmnácti letech jej realizovalo ministerstvo školství a kultury.^[6]

Chráněné území poprvé vyhlásilo ministerstvo školství a kultury dne 7. listopadu 1964 v katetorii státní přírodní rezervace. Podruhé rezervaci vyhlásilo ministerstvo kultury ve stejné kategorii s rozlohou 221 hektarů s účinností od dne 29. prosince 1987.^[8] Naposledy bylo území prohlášeno národní přírodní rezervací ministerstvem životního prostředí dne 1. února 2016,^[8] kdy se rozloha rezervace zvětšila^[6] na přibližně 262 hektarů.^[8] V roce 2020 bylo u rezervace otevřeno nové infocentrum se zázemím pro návštěvníky a badatelnou určenou pro zájemce o geologii a balneologii.^[9]

Přírodní poměry

Rezervace měří 268,2999 hektarů a nachází se v nadmořské výšce 432–442 metrů v katastrálních územích Dvorek, Milhostov, Nová Ves u Křižovatky, Nový Drahov, Povodí a Vonšov.^[8] Plocha rezervace se překrývá s rozsáhlejší evropsky významnou lokalitou Soos, jejíž součástí je také přírodní rezervace Děvín.^[10]

Geologie, geomorfologie, půdy

V geomorfologickém členění Česka lokalita leží v celku Chebská pánev a jejím stejnojmenném okrsku.^[11]

Základem geologické stavby území jsou žuly a svory krystalinika. Horniny jsou porušené tektonickými zlomy, v jejichž linii vedou údolí Vonšovského potoka a potoka Sázek. Blok hornin mezi zlomy byl v délce 2,2 kilometru a šířce 1,5 kilometru nejprve vyzdvižen, ale později došlo k jeho poklesu. V důsledku tohoto pohybu vznikla drobná Hájecká pánev vyplněná sedimentárními slíny a miocénními písky a jíly. Před deseti tisíci lety se v pánvi začala usazovat rašelina. Z počátku jednotná pánev byla rozdělena pískovým prahem na dvě části. Severní je vyplněna pouze rašelinou, zatímco v jižní části se vytvořila rašelina a vznikly v ní podmínky pro růst rozsivek. Jejich uložené křemité schránky vytvořily vrstvy tzv. křemeliny s mocností přes šest metrů.^[12]

Většinu povrchu pokrývá půdní typ oligotrofní organozem typická nebo organozem glejová. Místy se objevuje pseudoglej typický s náznaky zasolení a do okrajových částí zasahují kambizemě, které přecházejí do rašelinných podzolů.^[13]

Hydrologie

Z hydrologického hlediska tvoří Hájecká pánev samostatný celek. Vodou ji zásobují jen atmosférické srážky nebo minerální prameny, na které jsou vázané výrony suchého oxidu uhličitého zvané mofety. Většina pramenů vyvěrá v jižní části pánve a jejich celková vydatnost je asi 10 l·s⁻¹.^[12] K nejvydatnějším z nich patří Císařský pramen a pramen Věra.^[13]

Císařský pramen je studená, středně mineralizovaná železitá sírano-uhličitano-chloridová sodná kyselka se zvýšeným obsahem beryllia a arsenu. Teplota v jímce kolísá podle ročního období mezi 14–18 °C. Podle zvýšené teploty jde o termální vodu z hlubokého podloží, která vystupuje podél zlomu a cestou se mísí se studenými kyselkami v třetihorní pánevní výplni. Pramen je nejteplejším přírodním vývěrem v Chebské pánvi.^[14]

Podnebí

V rámci Quittovy klasifikace podnebí se rezervace nachází v mírně teplé oblasti MT4,^[8] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 500–750 milimetrů, sníh zde leží 60–80 dní v roce. Mrazových dnů bývá 110–130, zatímco letních dnů jen 20–30.^[15]

Flóra a fauna

V rezervaci žijí druhy chráněných živočichů a roste zde celá řada významných mokřadních a slanomilných rostlin. V rezervaci bylo zjištěno 31 druhů měkkýšů (29 druhů plžů a dva druhy mlžů).^[16]

Přístup

Objekt Muzea Soos a vstup do geologického parku se nachází přímo u železniční zastávky Nový Drahov na trati Tršnice – Luby u Chebu. Vstup do rezervace je zpoplatněn.^[17] Po červeně značené turistické stezce je vstup do národní přírodní rezervace z nádraží ve Františkových Lázních vzdálen necelých 6 km. Po přilehlé komunikaci podél hranic rezervace vede cyklotrasa č. 2133.

U vstupu na naučnou stezku se nachází muzeum s expozicemi Příroda Chebska a Příroda Soosu, pavilon s expozicí Dějiny Země, geologický park, modely prehistorických ještěrů v životní velikosti, stanice pro záchranu živočichů, expozice Ptačí svět Chebska v rámci stávajícího Muzea přírody a daňčí obora.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Soos na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Soos ve Wikislovníku
• Webové stránky Národní přírodní rezervace Soos
• Přírodní rezervace SOOS tak trochu připomíná zmenšený Island na Český rozhlas Plzeň