Sophia de Mello Breyner Andresenová

Sophia de Mello Breyner Andresenová
Narození	6. listopadu 1919 Porto
Úmrtí	2. července 2004 Lisabon, Portugalsko Portugalsko
Místo pohřbení	Kostel svaté Engrácie
Povolání	básnířka, překladatelka, autorka dětské literatury, spisovatelka a politička
Alma mater	Lisabonská univerzita
Žánr	poezie
Témata	poezie, literatura, literární činnost, kniha pro děti a překladatelská činnost
Ocenění	velkodůstojník Řádu svatého Jakuba od meče (1981) velkokříž Řádu prince Jindřicha (1987) velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče (1998) Camõesova cena (1999)
Politická příslušnost	Partido Socialista
Manžel(ka)	Francisco Sousa Tavares
Děti	Miguel Sousa Tavares[1]
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sophia de Mello Breyner Andresenová (6. listopad 1919, Porto – 2. červenec 2004, Lisabon) byla portugalská básnířka, dramatička a autorka literatury pro děti. Roku 1999 jí byla udělena Camõesova cena, nejprestižnější literární ocenění pro portugalsky píšící autory.

Život

Narodila se v zámožné šlechtické rodině, po pradědečkovi zdědila dánské jméno Andresen. Dětství prožila v Campo Alegre nedaleko Porta, kde rodina vlastnila rozsáhlé pozemky. Často také pobývala na letním rodinném sídle u pláže v Granje, které se často objevuje i v jejím díle. K literatuře ji přivedl dědeček z matčiny strany, čtvrtý vévoda z Mafry. Studovala klasickou filologii na univerzitě v Lisabonu, ale studia nedokončila.

Literárně debutovala v časopise Cadernos de Poesia (Básnické sešity). První sbírku jejích básní (Poesia) vydal roku 1944 její otec. Roku 1946 se vdala, odstěhovala se do Lisabonu a dlouho se věnovala výhradně rodině a svým pěti dětem. Tehdy začala vymýšlet vlastní pohádky, které o mnoho let později, roku 1957, vydala knižně pod názvy A Menina do Mar a A Fada Oriana. Jimi se vrátila do literatury a brzy vydala novou sbírku básní Mar Novo.

Novým aspektem její tvorby se stala političnost. Jakkoli byla hluboce věřící katolička, ostře se stavěla proti salazarovské diktatuře. Ještě aktivnější v tom byl její manžel, právník a novinář Francisco Sousa Tavares. I Andresenová se stále více zapojovala do opozičních aktivit, patřila kupříkladu k zakladatelkám Národní komise pro podporu politických vězňů. Po karafiátové revoluci se oba zapojili do politického života. Andresenová byla v prvních svobodných volbách zvolena za Socialistickou stranu poslankyní Ústavního shromáždění, kde působila dva roky. Poté, roku 1976, z politiky odešla a věnovala se již výhradně literatuře.^[2]

Vyznamenání

• velkodůstojník Řádu svatého Jakuba od meče – Portugalsko, 9. dubna 1981^[3]
• velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 13. února 1987^[3]
• rytíř velkokříže Řádu svatého Jakuba od meče – Portugalsko, 6. června 1998^[3]

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sophia de Mello Breyner Andresenová na Wikimedia Commons

Reference

Literatura

• Sofia de Mello Breyner Andresen, Příkladné povídky. Praha: Torst 2007