Sopwith Bee
Sopwith Bee | |
---|---|
Určení | experimentální letoun |
Výrobce | Sopwith |
První let | 1916 |
Vyrobeno kusů | 1 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sopwith Bee[p 1] byl malý dvouplošník vzniklý v roce 1916 jako osobní letoun pro Harryho Hawkera, hlavního zkušebního pilota firmy Sopwith.
Vznik a vývoj
Bee byl dvouplošník s jednokomorovým systémem vzpěr, poháněný rotačním motorem Gnome Omega o výkonu 50 hp (37 kW), zamýšlený jako Hawkerův osobní letoun a pro akrobacii. Podobně jako u soudobých stíhacích letounů společnosti Sopwith byla při konstrukci velká péče věnována snaze soustředit nejtěžší komponenty co nejblíže těžišti stroje ve snaze maximalizovat obratnost, to si vyžádalo velký výřez v odtokové hraně horního křídla nad kokpitem pilota. Ovládání v příčném směru zajišťovalo kroucení křídel.[1]
Letoun byl později vyzbrojen synchronizovaným kulometem Vickers ráže 7,7 mm, pravděpodobně s ohledem na požadavky Admirality na jednomístný ozbrojený průzkumný letoun schopný operací z torpédoborců, ale vývoj dál nepokračoval.[1]
Typ byl také někdy označován jako Tadpole.[p 2]
Specifikace
Údaje podle[1]
Technické údaje
- Osádka: 1 (pilot)
- Délka: 4,34 m (14 stop a 3 palce)
- Rozpětí křídel: 4,95 m (16 stop a 3 palce)
- Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený sedmiválcový rotační motor Gnome Omega
- Výkon pohonné jednotky: 50 hp[2] (37,3 kW)
- Vrtule: dvoulistá
Výzbroj
- 1 × kulomet Vickers ráže 7,7 mm
Odkazy
Poznámky
- ↑ Bee je angličtině včela.
- ↑ Anglicky pulec.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sopwith Bee na anglické Wikipedii.
Literatura
- KING, H.F. Sopwith Aircraft 1912-1920. London: Putnam & Company Ltd, 1981. Dostupné online. ISBN 0-370-30050-5. Kapitola Bee, s. 179–181. (anglicky)
- MASON, Francis K. The British Fighter since 1912. London: Putnam, 1992. ISBN 0-85177-852-6. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
- Sopwith Bee na www.valka.cz
- (anglicky) Sopwith Bee na British Aircraft Directory
- (anglicky) Sopwith Bee & Tadpole Archivováno 12. 1. 2019 na Wayback Machine na www.sopwithmike.org