Soudní dvůr Evropské unie

Evropská unie
Vlajka Evropské unie

Tento článek je o:
Politice a institucích
Evropské unie

  

Soudní dvůr Evropské unie (dříve Evropský soudní dvůr; ESD) je nejvyšším soudem Evropské unie. Byl zřízen v roce 1952 a sídlí v Lucemburku na rozdíl od většiny ostatních institucí EU, které sídlí v Bruselu. V čele Soudního dvora EU je předseda a za každý stát EU v něm je 1 soudce. Soudní dvůr Evropské unie zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění smluv EU, konkrétně

  • přezkoumává legalitu aktů orgánů Evropské unie,
  • dbá na dodržování povinností členských států vyplývajících ze Smluv a
  • vykládá právo Unie na žádost vnitrostátních soudů.

Soudní dvůr Evropské unie zahrnuje dva soudní orgány, Soudní dvůr a Tribunál.

Historie

ESD byl zřízen v roce 1952 Pařížskou smlouvou v rámci Evropského společenství uhlí a oceli. Původně se skládal ze sedmi soudců. Tento počet byl shledán ideálním z hlediska reprezentativnosti soudu a také vzhledem k tomu, že se nikdy nemohlo stát, že by rozhodování dopadlo nerozhodně. Na základě Římských smluv se v roce 1958 stal společnou soudní institucí Evropského společenství uhlí a oceli, Euratomu a Evropského hospodářského společenství.

Když v roce 1992 Maastrichtská smlouva vytvořila Evropskou unii, název tohoto soudu se na rozdíl od názvu ostatních institucí nezměnil. Ale jeho kompetence se nadále týkaly hlavně věcí spadající pod první pilíř EU.

Složení, organizace

Interiér starého paláce Soudního dvora EU

Od Maastrichtské smlouvy počet soudců odpovídá počtu členských států. V současnosti je složen ze 27 soudců volených na dobu 6 let (opětovné jmenování je možné) na základě dohody členských států. V praxi každý členský stát navrhuje svého soudce. Soudce musí být z řad osob, které v tomto státě mohou zastávat nejvyšší soudní funkce. Ze svého středu soudci volí předsedu na dobu tří let. V zájmu efektivnosti není založen na rozhodování v plénu, nýbrž obvykle zasedá jako „velký senát“ složený pouze ze 13 soudců nebo v senátech po pěti nebo třech soudcích. Soudci jsou samozřejmě povinni být nezávislí, a to jak obecně, tak na členských státech. To mimo jiné znamená, že nesmí přijímat žádné instrukce od států, který je do ESD delegoval.

Kromě soudců působí u soudního dvora (nyní v počtu devíti) také tzv. generální advokáti. S běžně chápaným pojmem „advokát“ nemají ovšem generální advokáti nic společného. Mohou se dotazovat účastníků soudního řízení a podávat vlastní "názory" na řešení konkrétní věci ještě před tím, než soudci rozhodnou. Soudci nejsou oficiálně povinni se těmito názory řídit. Od roku 2003 jsou generální advokáti požádání o vyslovení svého názoru zpravidla jenom tehdy, pokud soud řeší nějakou novou právní otázku. Smysl tohoto jejich počínání je v tom, že dochází k dvojímu právnímu posouzení dané věci, a je tak částečně kompenzována jednoinstančnost Soudního dvora. Soudní dvůr se ve svém rozhodnutí může ztotožnit se závěry generálního advokáta, nebo také rozhodnout zcela jinak.

Jednotlivé druhy řízení

Soudní dvůr rozhoduje spory mezi orgány Společenství, mezi orgány Společenství a členskými státy a mezi členskými státy navzájem; výjimečně může řízení zahájit i vnitrostátní subjekt (jednotlivec). K Soudnímu dvoru lze přímo podat zejména následující žaloby:

1. Žaloba na porušení povinnosti – Tato žaloba směřuje proti členskému státu, který nesplnil některou svou povinnost (typicky neprovedl směrnici). Může ji podat jiný členský stát nebo Komise. V praxi státy tuto žalobu podávají zřídkakdy a raději tuto nevděčnou možnost přenechávají Komisi. Soudní dvůr ve svém rozsudku může konstatovat porušení povinnosti. Pokud i po takovémto rozsudku členský stát své povinnosti neplní, může za to být postižen pokutami.

2. Žaloba na neplatnost aktu Společenství – Touto žalobou lze napadnout legalitu aktů Společenství, kdy žalující může tvrdit nesplnění procedurálních pravidel nutných pro přijetí napadaného rozhodnutí, překročení pravomocí orgánu, který akt přijal, či existenci formálních vad aktu (např. neexistenci povinného odůvodnění). Může ji podat členský stát, Rada, Parlament, nebo Komise. Výjimečně ji může podat i jednotlivec, ale jen v případě kdy je napadeným aktem přímo dotčen. Tuto žalobu lze podat pouze do dvou měsíců od zveřejnění aktu v Úředním věstníku, případně od doby kdy se o něm adresát dozvěděl. Soudní dvůr může prohlásit akt za neplatný.

3. Žaloba na nečinnost – Touto žalobou lze napadnout nepřijetí rozhodnutí Komisí, Radou či Parlamentem pokud je tato nečinnost v rozporu se zřizovacími smlouvami Společenství. Mohou ji podat ostatní orgány Společenství, případně i jednotlivec, pokud má být akt určen jemu. Soudní dvůr může (pouze) konstatovat nepřijetí aktu.

4. Žaloba na náhradu škody – Touto žalobou lze požadovat náhradu škody, která byla způsobena orgány Společenství nebo jeho zaměstnanci při výkonu jejich funkcí. Škodu lze ovšem uplatňovat pouze v případě protiprávnosti tohoto jednání, nikoliv pokud byla někomu způsobena újma postupem v souladu s právem. Žalobu může podat kdokoliv.

Kromě toho lze k soudnímu dvoru podat dvě žaloby nepřímo:

1. Žaloba na neaplikovatelnost aktu – Tato žaloba může směřovat pouze proti aktu v podobě nařízení. Lze ji podat pouze v rámci jiného řízení před Soudním dvorem. Jedná se o žalobu podobnou žalobě na neplatnost aktu, s tím rozdílem, že v tomto případě se nevyslovuje neplatnost aktu (nařízení nepřestane být součástí práva Společenství), ale jen jeho neaplikovatelnost, kdy se tento akt nepoužije v konkrétním případě. Další rozdíl spočívá v tom, že podání této žaloby není omezeno dvouměsíční lhůtou.

2. Prejudiciální řízení (řízení o předběžné otázce) – Jedná se o velmi specifické řízení mimořádného významu. Jeho smyslem je zajistit jednotnou a správnou aplikaci norem Společenství vnitrostátními soudy členských států. Vnitrostátní soudy se mohou, respektive v případech řízení, ve kterých má být vydáno rozhodnutí, proti kterému není řádného opravného prostředku se musejí, obrátit na Soudní dvůr, pokud pro své rozhodnutí potřebují vyřešit otázku platnosti či výkladu aktů Společenství. Soudní dvůr v prejudiciálním řízení tuto otázku závazně rozhodne a teprve poté může vnitrostátní soud rozhodnout ve věci samé. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že Soudní dvůr není nadřízeným soudem soudů členských států. Jeho působnost v řízení o předběžné otázce je striktně vymezena na otázky platnosti a výkladu práva Společenství, rozhodně nemůže např. řešit otázky skutkového stavu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že rozhodnutí o prejudiciální otázce může fakticky určit jak pak vnitrostátní soud v dané věci rozhodne. V případě, kdy vnitrostátní soud poruší své povinnosti v souvislosti se řízením o předběžné otázce, např. nepoloží otázku Soudnímu dvoru, když tak učinit měl, může dojít ke vzniku nároku jednotlivce na náhradu škody vůči členskému státu jehož soud takto pochybil.

Význam

Soudní dvůr představuje hnací motor pro rozvoj práva Evropské unie (dříve nazývaného "komunitární právo") i Evropské unie vůbec. Jeho význam spočívá nejenom v jeho pravomoci rozhodovat v právě uvedených řízeních, ale i v tom, že v rámci těchto řízení se vyslovuje i k zásadním otázkám celého práva Společenství a svým výkladem toto právo dotváří. Rozhodnutími Soudního dvora tak například byla rozpracována problematika účinků práva Společenství v členských státech nad rámec toho, co by bylo možné na první pohled vyčíst ze zřizovacích smluv. Soudní dvůr totiž postupuje nejen s ohledem na doslovné znění právní úpravy, ale ve svých rozhodnutích se odvolává i na její smysl a zejména na obecné zásady právní a postupy obvyklé v mezinárodním právu včetně právních zvyklostí.

Pro pochopení role Soudního dvora je potřebné si uvědomit, že Evropská unie sestává z řady států, z nichž každý má své vlastní vnitrostátní právo. Evropské právo je však jen jedno a bylo třeba zabránit tomu, aby bylo v každém členském státě při své aplikaci vykládáno jinak. Proto byla Soudnímu dvoru svěřena úloha tento výklad sjednocovat a Soudní dvůr neváhá této své pravomoci hojně využívat.

Tribunál

Podrobnější informace naleznete v článku Tribunál (Evropská unie).

Vedle dvora funguje od roku 1989 Tribunál (před Lisabonskou smlouvou a v některých jazykových verzích Lisabonské smlouvy dodnes pojmenovaný Soud prvního stupně), který rozhoduje některé spory v první instanci. Soudní dvůr v těchto sporech má roli odvolacího soudu. Specializovaným orgánem Soudního dvora byl do 1. září 2016 i Soud pro veřejnou službu, který rozhodoval pracovní spory mezi Společenstvím a jeho zaměstnanci. Dále Tribunál rozhoduje o žalobách podaných jednotlivci.

Předsedové Soudního dvora

ObdobíPředsedaStát
1952–1958Massimo PilottiItálie
1958–1964Andreas Matthias DonnerNizozemsko
1964–1967Charles Léon HammesLucembursko
1967–1976Robert LecourtFrancie
1976–1980Hans KutscherNěmecko
1980–1984Josse Mertens de WilmarsBelgie
1984–1988John Mackenzie-StuartVelká Británie
1988–1994Ole DueDánsko
1994–2003Gil Carlos Rodriguez IglesiasŠpanělsko
2003–2015Vassilios SkourisŘecko
2015–dosudKoen LenaertsBelgie

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Eurozone.svg
Eurozone
  Countries using the Euro de jure
  Countries and territories using the Euro de facto
  EU member states that are outside the Eurozone
European stars.svg
The twelve golden European Union stars.
EP 2009 PIE.png
Autor: JLogan, Licence: CC BY-SA 3.0
Chart of the results of the 2009 European election by the groups in Parliament, intended to replace Image:Composition of the European Parliament.svg.
  • In order to allow the chart to be used on all wikis, the chart has no annotations in English.
  • The colours follow the convention established on English Wikipedia and are coloured to the following schema:

  Conservative/Christian Democrat (EPPD)
  Conservatives only (ECR)
  Social Democrats (S&D)
  Communist/Far-Left (EUL/NGL)
  Liberal/Centrist (ALDE)
  Green/Regionalist (,G/EFA)
  Independents (NI)
  Eurosceptics (,EFD)
European Union legislative triangle.svg
Autor: aJAX, Licence: CC BY-SA 4.0
The legislative triangle of the European Union
EP Groups 1979-2009.png
Autor: JLogan, Licence: CC BY-SA 3.0
Chart of the results of each European election by their group in Parliament, intended to replace Image:Ep1979-2004.png.
  • In order to allow the chart to be used on all wikis, the chart has no annotations in English.
  • The chart has no exact percentages on it because exact percentages vary dependent on which source you're looking at: the problems inherent in assembling results from multiple member states, who supply results in different languages at different dates, using different methods, means that even reliable sources differ slightly when compared to each other. To get around this problem, the percentages depicted are based on the agreed average on English Wikipedia.
  • The colours follow the convention established on English Wikipedia and are coloured to the following schema:

  Conservative/Christian Democrat (CD,EPP (79-92),EPP (92-99),FE,EPP-ED)
  Conservatives only (C,ED,ECR)
  Social Democrats (S,SOC,PES,S&D)
  Communist/Far-Left (COM,LU,EUL,EUL/NGL)
  Liberal/Centrist (L,LD,LDR,ERA,ELDR,ALDE)
  National Conservatives (UDE,EPD,EDA,UFE,UEN)
  Greens only (G)
  Green/Regionalist (RBW (84-89),RBW (89-94),G/EFA)
  Heterogeneous (CDI,TGI)
  Independents (NI)
  Eurosceptics (EN,I-EN,EDD,IND/DEM,EFD)
  Far-Right Nationalist (ER,DR,ITS)
CJEU 60.JPG
Autor: Qasinka, Licence: CC0
Level 8 of the Ancien Palais building of the Court of Justice of the European Union in Kirchberg, Luxembourg City, Luxembourg, June 2014.
Schengen Agreement map.svg
Autor: Ssolbergj; description by Martinvl, Licence: CC BY-SA 4.0
Map showing the extent of theSchengen Agreement.
  Signatories to the Schengen Agreement
  Signatories to the Common Travel Area (Cooperates with the Schengen Area)
  Legally bound to join the Schengen Area