Soufrière (Svatý Vincenc)

Soufrière
Stratovulkán Soufrière
Vrchol	1 234 m n. m.
Prominence	1 234 m ↓ Karibské moře
Seznamy	Nejvyšší hory amerických zemí
Poznámka	nejvyšší hora Svatého Vincence a Grenadin
Poloha
Světadíl	Amerika
Stát	Svatý Vincenc a Grenadiny Svatý Vincenc a Grenadiny
Souřadnice	13°20′ s. š., 61°11′ z. d.
Soufrière
Typ	stratovulkán
Erupce	duben 2021
Hornina	andezit, čedič
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

La Soufrière (1 234 m n. m.) je aktivní stratovulkán nacházející se v severní části ostrova Svatý Vincenc ve východním Karibiku ve státě Svatý Vincenc a Grenadiny. Je to nejvyšší vrchol na ostrově Svatý Vincenc a od roku 1718 bylo zaznamenáno pět erupcí. Vrchol sopky je tvořen 1,6 km širokým kráterem, jehož severovýchodní stěna je narušena následkem erupce v roce 1812. Na přelomu let 2020–2021 proběhla poslední a pro ostrov ničivá erupce. Od dubna téhož roku je vulkán v klidu.

S 1 234 m je La Soufrière nejvyšší vrchol ostrova Svatého Vincence, stejně tak jako nejvyšší vrchol Svatého Vincence a Grenadin.^[1] V kráteru se nachází vulkanické jezírko a v jeho středu menší lávový dóm vzniklý při erupci v roce 1979. Jedná se o nejmladší vulkanické centrum ostrova (starší sopečné útvary jsou Morne Garu, Grand Bonhomme a celá jihovýchodní část ostrova). Během období nečinnosti si návštěvníci mohou prohlédnout sopečný kráter po turistické stezce, která stoupá přes deštný prales až k okraji.^[2]

La Soufrière vybuchla během zaznamenávané historie pětkrát.^[3] Stalo se tak v letech 1718, 1812,^[4] 1902, 1979 a 2021. Slavný obraz od Williama Turnera zobrazující erupci 30. dubna 1812 patří Victoria Gallery & Museum na Liverpoolské univerzitě.^[5][6]

Výbuch na Svatém Vincentu 6. května 1902 zabil 1 680 lidí, hodiny před tím, než výbuch Mont Pelée na Martiniku zabil 29 000 lidí. Zprávy o výbuchu La Soufrière zapříčinily, že obyvatelé města Saint-Pierre nedbali na varovné signály sopky Mont Pelée, neopustili město a následující den je usmrtily početné pyroklastické proudy řítící se po svazích vulkánu. Zóna smrti, kde zemřeli téměř všichni, byla převážně v prostředí ostrova Karibů, původních obyvatel Malých Antil v Karibiku. Tento poslední velký zbytek karibské kultury byl tedy v důsledku výbuchu sopky zničen.^[7] V roce 1907 byla sopka považována za neaktivní a kráterové jezero se reformovalo.^[8]

V roce 1971 došlo k menší události,^[9] která změnila strukturu kráterového jezera sopky.^[10][11]

Erupce v dubnu 1979 nezpůsobila žádné ztráty, protože předběžné varování umožnilo tisícům místních obyvatel se evakuovat na nedaleké pláže.^[12][13] Erupce roku 1979 vytvořila velký oblak popela, který dosáhl Barbadosu, ležící 160 km východně od sopky.^[13] Zpráva v novinách uvádí, že dvě děti zemřely během evakuace asi 1 500 lidí, ale tato zpráva nebyla potvrzena. Finanční a hmotnou pomoc poskytlo Spojené království a USA.^[14]

V prosinci 2020 byla pozorována zvýšena aktivita. Dne 27. prosince začala poklidná výlevná erupce formovat nový lávový dóm uvnitř hlavního kráteru vedle stávajícího dómu z roku 1979.^[15][16][17] Vládní úředníci začali komunikovat s obyvateli v této oblasti v průběhu prosince a ledna, aby přezkoumali evakuační plány pro případ, že by sopečná činnost na sopce eskalovala.^[13] Efuzivní vulkanismus pokračoval do ledna, během čehož se lávový dóm rozšířil o 100 až 200 m a prodloužil o 900 m.^[18] V únoru 2021 stále rostl, přičemž z jeho vrcholu unikaly sopečné plyny a oblaka páry.^[19] 22. února 2021 měřil sopečný útvar 105 m do výšky, 243 m do šířky a 921 m do délky.^[20] 8. dubna 2021, po trvalém růstu vulkanické a seismické aktivity v předcházejících dnech, bylo vyhlášeno červené varování a evakuační příkaz, protože se úřady domnívaly, že výbuch přijde téměř bezprostředně po tom.^[21][22]

Explozivní erupce začala 9. dubna v 8:41 ráno místního času. Oblak popela vystoupal do výšky přibližně 8 km^[23][24] a větry ho unášely na východ směrem k Atlantskému oceánu.^[25][26] Do té doby bylo z okolí sopky evakuováno přibližně 20 tisíc lidí.^[13] Ten samý den bylo vydáno varování, že erupční aktivita bude „pravděpodobně pokračovat dny, ne-li týdny“.^[27] Druhý silný výbuch byl hlášen odpoledne tentýž den.^[25][28] K večeru (v 18:45 místního času) podle Centra pro seismický výzkum University of the West Indies proběhl i třetí.^[28]

Sopečné výbuchy pokračovaly také 11. dubna a přibližně 16 tisíc lidí se z oblasti muselo evakuovat. Premiér Ralph Gonsalves řekl zpravodajským médiím „dodávky vody na většinu ostrova byly přerušeny a jeho vzdušný prostor je uzavřen kvůli hustým oblakům sopečného popela, vyskytujících se v atmosféře“.^[29]

V pondělí 12. dubna ve 04:15 začala další exploze, kdy erupční sloupec atakoval výšku 12,8 km. Jeho nestabilita měla za následek jeho kolaps a ten se „rozlil“ po jižních a západních svazích v podobě žhavých pyroklastických proudů, které se dostaly až k pobřeží. Zejména na tom západním bylo zaznamenáno rozsáhlé poškození vegetace. Oblak popela z výbuchu zamířil k nedalekému Barbadosu, který následně zaznamenal jeho spad.^[30] Zprávy uvádějí, že sopka „nadále vybuchuje“ a vytváří pyroklastické proudy,^[31] které „ničí vše, co jim stojí v cestě“.^[32]

Série vulkánských explozí se objevila 13. dubna v 06:30 a trvala asi 30 minut. Byla doprovázena velkými seismickými otřesy. Hustý oblak popela vystoupal do výšky 11 km a atmosférické proudění ho unášelo severovýchodním až jižním směrem. Výsledné pyroklastické proudy doputovaly až k oceánu. Další 40 minut trvající výbuch nastal v 20:30 a pyroklastické proudy směřovaly k řece Rabacca. V oblasti Sandy Bay vznikl lahar – sopečný bahnotok. Třetí velká exploze byla detekována ve 23:00. Monserrat, jeden ze sousedních ostrovů, vzdálený 390 km, nahlásil sirný zápach a menší množství popela. Poslední erupční aktivita se objevila 22. dubna, kdy oblaka popela vystoupala do výšky 8 km a následně byla unášena severním směrem. Pyroklastický proudy se prohnaly po západním úbočí a rovněž byl detekován silný seismický otřes. K večeru seismografy odhalily několik laharů.

Erupce, jež na indexu vulkanické aktivity dosáhla stupně VEI 4, byla srovnatelná s událostí, ke které došlo v roce 1902.^[33]

Svatá Lucie, Grenada i Antigua a Barbuda se dohodli na převzetí evakuovaných. Premiér Ralph Gonsalves vyzval lidi evakuující se do útulků jinde na Svatém Vincenci, aby si nechali píchnout vakcínu proti covidu-19.^[26] Venezuelský ministr zahraničí Jorge Arreza přes Twitter oznámil, že jeho země pošle dodávky humanitárních potřeb a odborníky na rizikové situace.^[34] Společnost Carnival Cruise Lines poslala lodě Carnival Paradise a Carnival Legend k přepravě až 1 500 obyvatel na sousední ostrovy. Společnost Royal Caribbean Group poslala lodě Serenade of the Seas a Celebrity Reflection.^[35]

Pomoc a nouzovou finanční podporu poskytovalo několik blízkých ostrovů, Spojené království a agentury, jako je OSN. První významnou nabídku dlouhodobého financování ve výši 20 milionů USD oznámila Světová banka 13. dubna 2021.^[36]

Mnoho sopek v Karibiku se jmenuje Soufrière (francouzsky: „vývod síry“). Mezi ně patří Soufrière Hills na Montserratu a La Grande Soufrière na Guadeloupe. Také byly tématem filmu La Soufrière od Wernera Herzoga z roku 1977.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Soufrière (Svätý Vincent a Grenadíny) na slovenské Wikipedii a La Soufrière (volcano) na anglické Wikipedii.

• Seznam sopečných erupcí podle počtu obětí

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Soufrière na Wikimedia Commons
• Soufrière na Peakbagger.com
• Soufrière na Global Volcanism Program Archivováno 1. 9. 2006 na Wayback Machine.
• Centrum seismického výzkumu University of the West Indies Archivováno 9. 4. 2021 na Wayback Machine.
• Národní organizace pro zvládání mimořádných událostí Svatého Vincence a Grenadin Archivováno 10. 4. 2021 na Wayback Machine.
• UND Soufriere St. Vincent