Souhláskové stupňování

Souhláskové stupňování (neboli souhlásková gradace) je druh souhláskové mutace, kde se souhlásky střídají v různých stupních. Vyskytuje se v určitých uralských jazycích, jako je např. finština, estonština, karelština, severní sámština nebo nganasanština. Z baltofinských jazyků má tento systém nejrozsáhlejší votština. Ve většině těchto jazyků probíhá střídání ve dvou stupních, avšak např. severní sámština má tyto stupně tři.

Souhláskové stupňování v jazycích

Finština

Ve finštině dochází k mutaci souhlásky v poslední slabice či předposlední slabice. Tato mutace funguje oběma směry jako zeslabování nebo zesilování.

Příkladem zeslabování je:

• halpa (levný) → halvan (gen. – levného)
• aloittaa (začít) → aloitan (začínám)
• katu (ulice) → kadussa (ines. – na ulici)

Příkladem zesilování je:

• tavata (potkat) → tapaan (potkávám)
• maata (ležet) → makaan (ležím)

Votština

Votština má oproti ostatním baltofinským jazykům rozsáhlejší systém souhláskového stupňování a podobně jako ve finštině probíhá ve dvou stupních. Kromě souhlásek existuje ještě změna samohlásky i na ďď, pokud i stojí mezi samohláskami.^[1] Změny jsou následující:

Jedna souhláska:

• kk → k, pp → p, tt → t, ss → s, šš → š, tts → ts, ttš → tš (ďď)
• k → g: hk → hg, lk → lg, nk → ng, rk → rg
• p → v: lp → lv, rp → rv
• t → d (ďď, jj, v), ť → ď
• t → němá: ht → h, nt → nn (n), lt → ll (l), rt → rr (r)
• s → z: hs → hz, rs → rz
• š → ž
• mp → mm

Kombinace souhlásek:

• tš → dž^[2] (němá, ď, g)
  • htš → hj (zg, sk, zz, hď^[2], zď^[2])
  • ntš → nď (nn, ńń, ndž^[2])
  • ltš → lg (ll)
  • rtš → rď (rj, rg, rdž^[2])
• fk → vg, pk → bg, tk → dg, šk → žg, sk → zg (zz)
• tšk → džg

Odkazy

Reference

Související články

• Souhlásková mutace

Externí odkazy

• (anglicky) O finském souhláskovém stupňování Archivováno 16. 7. 2012 na Wayback Machine.