Souhvězdí Blíženců
Souhvězdí Blíženců | |
---|---|
![]() Souhvězdí Blíženců | |
Latinský název | Gemini |
Latinský genitiv | Geminorum |
Latinská zkratka | Gem |
Rektascenze | 6 h až 8 h 8 m[1] |
Deklinace | 9° až 35°[1] |
Rozloha | 514[1] čtverečných stupňů |
Viditelnost na zeměpisné šířce | +90° až -60°[1] |
Nejlepší pozorovatelnost v ČR | Únor[1] |
Počet hvězd jasnějších než 3m | 4[1] |
Nejjasnější hvězda | Pollux (β Gem)[1] (1,14m) |
Sousední souhvězdí | Rys Vozka Býk Orion Jednorožec Malý pes Rak |
Blíženci (latinsky Gemini – „dvojčata“, symbol , Unicode ♊) jsou jedním ze souhvězdí zvěrokruhu a nacházejí se na severní obloze. Souhvězdí Blíženců leží částečně v Mléčné dráze. Je nejlépe pozorovatelné na zimní obloze a lze ho nalézt mezi souhvězdím Býka, které leží západně, a Raka, ležícím východně od Blíženců. Dalším možným způsobem jak najít toto souhvězdí, je postupovat ve směru spojnice hvězd β a α souhvězdí Orionu, která míří ke hvězdám Castor a Pollux v Blíženci.
Původ jména
Toto souhvězdí představuje dvojčata Castora a Polydeuka (Polluka), kteří pluli s Iásónem a argonauty pro zlaté rouno. Otcem Polydeuka byl Zeus, který v podobě labutě svedl jejich matku, spartskou královnu Ledu, zatímco Castorův otec byl Ledin manžel, spartský král Tyndareós. Oba se vylíhli z vejce. Polydeukes se od bratra lišil tím, že byl nesmrtelný a po smrti svého bratra směl vstoupit na Olymp. Tam ale prosil Dia, aby směl jeden den trávit na Olympu a druhý den s bratrem v podsvětí. Za odměnu je Zeus proměnil v souhvězdí Blíženců. Dvě nejjasnější hvězdy se proto jmenují Pollux a Castor. V římské mytologii byly hvězdy pojmenovány podle Romula a Rema.
Grafická vizualizace
Hvězdy v tomto souhvězdí mohou být alternativně spojeny tak, že vzniknou postavy dvojčat držící se za ruku.
Dvojče vpravo je Castor, jehož nejjasnější hvězdou je Castor (alfa Geminorum) s magnitudou hodnoty 2 a představující Castorovu hlavu. Vlevo od něj je Pollux, jehož nejjasnější hvězda beta Geminorum (známější jako Pollux) má magnitudu 1,14 a představuje Polluxovu hlavu.
Zbytek Polluxovy hlavy je představován hvězdou upsilon Geminorum, Polluxova pravá ruka pak hvězdou iota Geminorum, zatímco levá hvězdou kappa Geminorum: všechny tyto tři hvězdy mají magnitudu velikosti 4. Polluxova pánev je představována hvězdou delta Geminorum, Polluxovo pravé koleno zeta Geminorum, Polluxova pravá noha pak gamma Geminorum, Polluxovo levé koleno lambda Geminorum a jeho levá noha ksí Geminorum. Gamma Geminorum je hvězdou druhé magnitudy, zatímco delta a ksí Geminorum třetí magnitudy.
Castorova pánev je představována hvězdou tau Geminorum, Castorova levá ruka iotou Geminorum (kterou sdílí s Polluxem), Castorova pravá ruka thetou Geminorum: všechny tyto tři hvězdy jsou čtvrté magnitudy.
Castorova pánev je představována hvězdou epsilon Geminorum, levá noha ný Geminorum, pravá noha hvězdami mí Geminorum a eta Geminorum: hvězdy epsilon, mí a eta Geminorum jsou třetí magnitudy.
Objekty v souhvězdí Blíženců
Významné hvězdy
- β Geminorum (Pollux) – Červený obr s hvězdnou velikostí 1,1m, je vzdálená 34 světelných let od Slunce.[2]
- α Geminorum (Castor) – Vícenásobná soustava, jasnost hlavní hvězdy je 1,6m. Vzdálená 52 světelných let od Slunce.
- γ Geminorum (Alhena) – Modrobílý podobr zářící jasností 1,9m. Od Slunce vzdálen 105 světelných let.
- δ Geminorum (Wasat) – Dvojnásobná soustava – bílá hvězda (3,5 mag) a oranžový trpaslík (8,2 mag). Vzdálenost 60 světelných let od Slunce.
- ε Geminorum (Mebsuta) – Žlutý veleobr vzdálený 900 světelných let od Slunce zářící jasností 3,0m.
- ζ Geminorum – Proměnná hvězda s periodou 10,2 dne. Jasnost se pohybuje v rozmezí 3,6-4,2 magnitudy. Vzdálená 1200 světelných let od Slunce.
- η Geminorum (Propus) – Trojnásobný systém rudých a žlutých obrů, hlavní hvězda je proměnná v rozsahu 3,1m-3,9m, její vzdálenější společník má magnitudu 6,5m.
Hvězdokupy
- M35 – Otevřená hvězdokupa vzdálená 2 800 světelných roků od Slunce. Její hvězdná velikost je 5,1 mag, takže je za velmi příznivých podmínek viditelná i pouhým okem. Několik hvězd v ní ukáže i triedr.[2]
- NGC 2158 – Je to nezvykle bohatá a velmi stará otevřená hvězdokupa s jasností 8,6 mag vzdálená od Slunce 16 500 světelných roků.
- NGC 2129 – Toto je naopak velmi mladá otevřená hvězdokupa vzdálená od Slunce možná až 7 000 světelných let. Její jasnost je 6,7 mag.
- NGC 2266 – Stará otevřená hvězdokupa vzdálená od Slunce asi 10 000 světelných let, která má kvůli tomu jasnost pouze 9,5 mag.
- NGC 2331 – Jde o velmi starou a poměrně chudou otevřenou hvězdokupu, která je od Slunce vzdálená 4 200 světelných let. Má jasnost 8,5 mag.
- NGC 2420 – Toto je také velmi stará otevřená hvězdokupa, její stáří se odhaduje na asi 2 miliardy let. Má asi tisíc členů, od Slunce je vzdálená 8 200 světelných let a má jasnost 8,3 mag.
- NGC 2395 – Další stará otevřená hvězdokupa, která je od Slunce vzdálena pouze 1 670 světelných let, ale má málo členů, takže má pouze 8. hvězdnou velikost.
- NGC 2355 – Tato otevřená hvězdokupa je také stará, od Slunce je vzdálená 6 400 světelných let a dosahuje pouze 10. hvězdné velikosti.
- NGC 2304 – Stejnou 10. hvězdnou velikost má i tato otevřená hvězdokupa, protože je od Slunce vzdálená 14 400 světelných let.
- Koposov 2 – Tato kulová hvězdokupa byla objevena v roce 2007 a od Slunce je vzdálená 130 000 světelných let, takže je velmi slabá a je zcela mimo dosah běžných dalekohledů.
Mlhoviny
- IC 443 Medúza – Difúzní mlhovina, zbytek po supernově. Od Slunce je vzdálená asi 5 000 světelných let a má jasnost 12,0 mag.
- IC 444 – Reflexní mlhovina
- NGC 2371 – Planetární mlhovina vzdálená od Slunce asi 5 700 světelných let, samotná mlhovina má jasnost 11 mag a její ústřední hvězda má jasnost 15,5 mag.
- NGC 2392 – Tato planetární mlhovina vzdálená 4 100 světelných let od Slunce patří se svou jasností 9,1 mag mezi nejjasnější planetární mlhoviny na pozemské obloze.
Galerie
- Hvězdokupa M 35
- NGC 2371
- Mlhovina Eskymák
- Zjevující se Blíženci
- Hvězdy Blíženců
- Kresba Blíženců zhotovená Heveliem
Reference
Literatura
- RNDr. Oldřich Hlad, Ing. Jaroslav Pavlousek (1984), Přehled astronomie – SNTL, Praha
- Josip Kleczek (1986), Naše souhvězdí – Albatros, Praha
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Blíženci na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Blíženci ve Wikislovníku
- KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Blíženci [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné online.
- Detail souhvězdí: Blíženci [online]. Fakulta pedagogická ZČU, 2010-01-15 [cit. 2021-02-01]. Dostupné online.
- NOGA, Gabriel. Souhvězdí severní oblohy: Blíženci Gemini Gem [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-04. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Gemini zodiak sign
Autor:
Krunoslav Vardijan
Permission from Krunoslav Vardijan With this statement i approve to Vedran Vrhovac from Velika Gorica/Croatia ,using of my astrophotographic material, which is published on my web page,Cloudy Nights forum or Croatian Astroforum,for educational and commercial purposes. This statement can be authenticated on emailswedruza.observatory@email.t-com.hr, Licence: CC BY 3.0
Messier 35 Open Cluster
1 = Johannes Hevelius, Prodromus Astronomia, volume III: Firmamentum Sobiescianum, sive Uranographia, table DD: Gemini, 1690.
Image of NGC 2371
Autor: AugPi, Licence: CC BY-SA 3.0
Zvýraznění postav blíženců v souhvězdí Gemini původní soubor na anglické Wiki: Gemini_constellation_map_visualization.png
Eskimo nebula (NGC 2392). In its first glimpse of the heavens following the successful December 1999 servicing mission, NASA's Hubble Space Telescope captured a majestic view of a planetary nebula, the glowing remains of a dying, Sun-like star. This stellar relic, first spied by William Herschel in 1787, is nicknamed the "Eskimo" Nebula (NGC 2392) because, when viewed through ground-based telescopes, it resembles a face surrounded by a fur parka.
In this Hubble telescope image, the "parka" is really a disk of material embellished with a ring of comet-shaped objects, with their tails streaming away from the central, dying star. The Eskimo's "face" also contains some fascinating details. Although this bright central region resembles a ball of twine, it is, in reality, a bubble of material being blown into space by the central star's intense "wind" of high-speed material.
In this photo, one bubble lies in front of the other, obscuring part of the second lobe. Scientists believe that a ring of dense material around the star's equator, ejected during its red giant phase, created the nebula's shape. The bubbles are not smooth like balloons but have filaments of denser matter. Each bubble is about 1 light-year long and about half a light-year wide.
Scientists are still puzzled about the origin of the comet-shaped features in the "parka." One possible explanation is that these objects formed from a collision of slow-and fast-moving gases.
The Eskimo Nebula is more than 2,870 light-years from Earth in the constellation Gemini. The picture was taken Jan. 10 and 11, 2000, with the Wide Field and Planetary Camera 2. The nebula's glowing gases produce the colors in this image: nitrogen (red), hydrogen (green), oxygen (blue), and helium (violet).Autor: IAU and Sky & Telescope magazine (Roger Sinnott & Rick Fienberg), Licence: CC BY 3.0
IAU Gemini chart
Sternbild Zwillinge