Soví mlhovina

Soví mlhovina
The Owl Nebula M97 Goran Nilsson & The Liverpool Telescope.jpg
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typplanetární mlhovina
ObjevitelPierre Méchain
Datum objevu16. února 1781
Rektascenze11h 14m 47,71s[1]
Deklinace55°1′8,5″[1]
SouhvězdíVelká medvědice (lat. Ursa Major)
Zdánlivá magnituda (V)15,777[2][3], 15,414[3], 15,96[3], 16,194[3], 15,726 4[4], 16,71[5], 14,277[6], 10,934[6], 11,586[6], 13,01[6] a 13,178[6]
Úhlová velikost3,4′×3,3′[7]
Vzdálenost2 600 ly
Rudý posuv0
Fyzikální charakteristiky
Poloměr1[8] ly
Označení v katalozích
Messierův katalogM 97
New General CatalogueNGC 3587
2MASS2MASS J11144772+5501085
IRASIRAS F11118+5517 a IRAS 11119+5517
Jiná označeníM 97, NGC 3587
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Soví mlhovina (také M 97 nebo NGC 3587) je planetární mlhovina v souhvězdí Velké medvědice. Objevil ji Pierre Méchain 16. února 1781 a Soví mlhovinou ji nazval Lord Rosse roku 1848.[7]

Pozorování

Poloha Soví mlhoviny v souhvězdí Velké medvědice.

Malá úhlová velikost a poměrně nízká jasnost této mlhoviny jsou příčinou toho, že je mimo dosah triedrů, a to i při pozorování za mimořádně příznivých podmínek.[9] K jejímu nalezení je tedy potřeba alespoň malý hvězdářský dalekohled, který ji ukáže jako malou kulatou mlhavou skvrnku s ostrými okraji. Další podrobnosti, jako například dvě tmavší oblasti uvnitř mlhoviny, které připomínají oči sovy, jsou viditelné až většími dalekohledy.[10] Mlhovina leží mezi hvězdami Merak (β UMa) a Phekda (γ UMa), od hvězdy Merak leží 2,3° jihovýchodním směrem. Pouhých 48′ severozápadně od mlhoviny leží galaxie M108 a při malém zvětšení se oba tyto objekty vejdou do zorného pole dalekohledu.[10]

Mlhovina má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to v celé Evropě a severní Americe. Naopak na jižní polokouli je viditelná pouze do středně nízkých zeměpisných šířek mírného podnebného pásu.[11] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od ledna do srpna.

Historie pozorování

Kresba Soví mlhoviny z roku 1848 od Williama Parsonse

Tuto mlhovinu poprvé pozoroval Pierre Méchain 16. února 1781, popsal ji jako obyčejnou skvrnu blízko hvězdy β Ursae Majoris a poznamenal také, že je obtížně pozorovatelná.[9] Charles Messier ji pak přidal do svého katalogu a přitom zmínil další dvě mlhoviny, které spolu s ní pozoroval. Do svých zápisků potom ručně připsal jejich souřadnice a na základě toho byly tyto dva objekty do katalogu později také přidány pod označením M108 a M109.[7] William Herschel ji popsal jako stejnoměrně zářící mlhovinu a pokoušel se ji rozložit na jednotlivé hvězdy, což se mu nepodařilo, takže ji považoval za velmi vzdálený objekt.[9]

Mezi planetární mlhoviny ji zařadil admirál Smyth v roce 1844.[7] Lord Rosse při jejím pozorování 11. března 1848 vytvořil kresbu, na které zachytil její vzhled a popsal ji takto: „Ve středové oblasti jsou dvě od sebe značně vzdálené hvězdy. Oba spirální útvary obklopuje tmavý polostín.“[12] Rosse také poprvé použil název „Soví mlhovina“.[7] Mnoho dalších pozorovatelů však vidělo pouze jednu místo dvou popisovaných hvězd.[12] Aby Rosse pochopil její podstatu, opakovaně ji pozoroval až do roku 1874 a vytvořil mnoho jejích dalších kreseb.[9] William Huggins v roce 1866 pozoroval její spektrum a když v něm našel dvě spektrální čáry, objevil její plynnou podstatu.[7]

Vlastnosti

Snímek Soví mlhoviny (vpravo dole), galaxie M108 nahoře uprostřed) a komety 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák (vlevo dole). Autor: Kees Scherer

Soví mlhovina se svým úhlovým rozměrem 3,4′ patří mezi největší a nejlépe pozorovatelné planetární mlhoviny na pozemské obloze.[7][10] Přesto patří mezi nejslabší objekty Messierova katalogu, ve kterém jsou zapsány pouhé čtyři planetární mlhoviny.[7] Od Země je vzdálená asi 2 600 světelných let[7][8][13] a její skutečný průměr je přibližně 3 světelné roky.[13] Je stará přibližně 6[7] až 8[14] tisíc let a její vnější halo je staré více než 40 000 let.[14] Její vzdálenost od Země se, jako u ostatních planetárních mlhovin, velmi těžko určuje. Různí autoři uvádí velmi odlišné hodnoty od 1 300 do 12 000 světelných let.[7]

Podobně jako jiné planetární mlhoviny je i M 97 výrazně jasnější vizuálně (9,9 mag) než fotograficky (12 mag), protože většinu světla vyzařuje na jedné spektrální čáře odpovídající zelené barvě.[7] Patří mezi složitější planetární mlhoviny. Její vzhled se dá vysvětlit tak, že má tvar válcovitého prstence, tedy mírně protáhlé kulové obálky s vyříznutými póly, jehož osa je od Země šikmo odkloněná, takže konce s menší hustotou materiálu odpovídají sovím očím.[7]

Ústřední hvězdou mlhoviny je bílý trpaslík, který měl původně hmotnost 150 až 200 % hmotností Slunce.[13] Po odvržení vnějších obálek ve formě planetární mlhoviny má tato hvězda hvězdnou velikost 16, hmotnost zhruba 0,7 hmotnosti Slunce a okolní hmota mlhoviny má 0,15 hmotnosti Slunce.[7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nebulosa Civetta na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b SIMBAD Astronomical Database: Results for M 97 [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Messier 97. Dostupné online. [cit. 2019-02-22]
  3. ↑ a b c d Orsola De Marco: The binary fraction of planetary nebula central stars – I. A high-precision, I-band excess search. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 15. listopadu 2012. DOI 10.1093/MNRAS/STS180.
  4. ↑ Gaia Data Release 2. 25. dubna 2018.
  5. ↑ VizieR Online Data Catalog: 2MASS All-Sky Catalog of Point Sources (Cutri+ 2003). červen 2003.
  6. ↑ a b c d e Jennifer K. Adelman-McCarthy: The SDSS Photometric Catalog, Release 8. 2011.
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 97 [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-28. (anglicky) 
  8. ↑ a b NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M97: Soví mlhovina [online]. astro.cz, 2009-05-15 [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  10. ↑ a b c KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Velká medvědice [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ Deklinace 55° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 35° od severního nebeského pólu. Severně od 35° severní šířky je tedy tato mlhovina cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 35° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  12. ↑ a b FROMMERT, Hartmut. Lord Rosse's drawings of M97, the Owl Nebula [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b c SIEGEL, Ethan. Messier Monday: The Owl Nebula, M97 [online]. 2013-01-28 [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b MANCHADO, A.; GUERRERO, M.; KWITTER, K. B.; CHU, Y.-H. A Halo of Red Giant Wind around the Owl Nebula. S. 1227. Bulletin of the American Astronomical Society [online]. Prosinec 1992 [cit. 2019-02-25]. Roč. 181, čís. 24, s. 1227. Dostupné online. Bibcode 1992AAS...181.6704M. (anglicky) 

Literatura

Knihy

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2019-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Soví mlhovina na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 97 [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 97 [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-03. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Velká medvědice [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. 
  • MYSLIVEC, Martin. Galaxie M108 a Soví mlhovina M97 [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-02. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Kometa, Sova a galaxie [online]. astro.cz, 2017-03-24 [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Velká medvědice [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. 
  • Galactic objects: M97 [online]. Instituto de Astrofísica de Canarias, 2015-11-20 [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

41P Tuttle-Giacobini-Kresak near M108 and M97 - 2017-03-22.jpg
Autor: Kees Scherer, Licence: CC0
Comet 41P/Tuttle-Giacobini-Kresak march 22, 2017 20:00-20:45 UTC near Messier 108 and Messier 97 (Owl Nebula).
Esprit 100 triplet APO/ Canon6Da. 17x120 seconds for the comet (Stacked in DeepSkyStacker Cometmode) and 40x240 sec iso1600 (17+18 march 2017). Both stacks combined with pixelmath in Pixinsight. Images for both stacks have the exact same center and orientation.
Knight Observatory, Tomar
M97map.png
Autor: Roberto Mura, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of M97
The Owl Nebula M97 Goran Nilsson & The Liverpool Telescope.jpg
Autor: Göran Nilsson & The Liverpool Telescope, Licence: CC BY-SA 4.0
HaRGB image of the Owl Nebula M97. Data from the Liverpool Telescope, a 2 m RC telescope on La Palma, processed by Göran Nilsson. 63 x 100s exposures totaling 1.8 hours