Sovětské varné reaktory

(c) insider51, CC BY-SA 3.0
Nedostavěná Voroněžská jaderná elektrárna
Kurská JE. V popředí je vidět nedostavěný 5. blok, vlevo jsou bloky 1–2 a vpravo 3–4. Všechny reaktory zde jsou typu RBMK-1000
Reaktory AMB v Bělojarské JE
Ignalinská JE má 2 reaktory typu RBMK-1500

Sovětské varné reaktory byly reaktory, stavěné výhradně na území bývalého SSSR.

AM – použit v Obninsku, úplný počátek a základ sovětských varných reaktorů. Výkon byl zhruba 5 MW a byl moderován grafitem a chlazen obyčejnou vodou.

AMB 100, 200 – v překladu z ruštiny „Atom Mírový Bělojarský“, už název prozrazuje jméno JE, ve které byl použit. V Bělojarské JE byly tyto reaktory vystavěny celkem dva, jeden o výkonu zhruba 60 MW a druhý 143 MW. Vzhled reaktoru byl téměř totožný s reaktorem AM-1, AMB 200 je přímý předchůdce reaktorů RBMK. AMB-100 byl odstaven v roce 1983 a AMB-200 v roce 1990.

RBMK-1000 – nejrozšířenější varný reaktor v bývalém SSSR (Leningradská JE, Kurská JE, Smolenská JE, Černobylská JE). Dělí se na tzv. RBMK-1000 1. generace a RBMK-1000 2. generace, rozdíl je však jen v počtu palivových tyčí. Instalovaný výkon reaktoru činí 1000 MW. Kromě JE Černobyl, jednoho bloku JE Kursk a dvou bloků JE Leningrad jsou zatím všechny reaktory RBMK-1000 v provozu. Nevýhodou jsou vysoké nároky na místo. Na výšku má reaktor cca 7 m a na šířku 12 m. Kladná reaktivita je další velmi závažný problém, způsobuje nestabilitu v případě přehřátí. Stejné konstrukce byl plán reaktoru MKER-1000, rozdíl byl však v tom, že tento typ už měl mít ochrannou obálku, tzv. kontejnment.

RBMK-1500 – na tento typ reaktoru bylo v plánu hned několik JE: Kostroma, Ignalina bloky 3 a 4, Tatar, Jihouralská JE. Nakonec byla spuštěna jen JE Ignalina a to jen 2 bloky. Celou dobu ale její 2 bloky pracovaly na snížený výkon 1350 MW, protože byl pozorován neuspokojivý vliv na palivové tyče. Elektrárna dodávala celkem 79 % energie v Litvě. Po nástupu do Evropské unie však musely být oba dva bloky uzavřeny. První ukončil svůj provoz v roce 2004 a druhý na Silvestra v roce 2009. Stejné konstrukce je i MKER-1500, u kterého však byl myšlen i ochranný kontejnment.

RBMKP-2400 – gigantický reaktor nevídaných rozměrů – až 30 m na šířku. Výkon měl být cca 2400 MW. Plány na stavbu JE ani nebyly dokončeny.

AST-500 – pokusný, ale neúspěšný varný reaktor. Tento reaktor byl posledním plánovaným varným reaktorem v SSSR. Jaderné elektrárny s tímto typem reaktoru nebyly nikdy dokončeny – jedná se o JE Voroněž a JE Gorki. Reaktor měl v plánu i ochranný kontejnment. Měl zároveň také sloužit k vytápění měst. Od tohoto typu se měl odvíjet AST-300 a AST-500M určené na export.

Koncem stavby varných reaktorů byla černobylská havárie a rozpad SSSR.

Související články

Média použitá na této stránce

Курская АЭС.JPG
Autor: Dmitriy 92, Licence: CC BY-SA 4.0
Kursk NPP. Autumn 2010
Воронежская АСТ - panoramio.jpg
(c) insider51, CC BY-SA 3.0
Воронежская АСТ
Ignalina Kerncentrale 2.jpg
Autor: Martijn Munneke, Licence: CC BY 2.0
De Ignalina centrale is de grootste kerncentrale ter wereld. De centrale levert 1500 megawatt per unit, en voorziet in ongeveer driekwart van de Litouwse energiebehoefte. De centrale bestaat uit twee kernreactoren van het type RBMK. Een oudere versie van dit type was ook in gebruik in de verongelukte kerncentrale van Tsjernobyl. De reactoren in Ignalina zijn naar aanleiding van deze ramp ingrijpend gemoderniseerd.
-Zaretsjny main street crop.jpg

Beloyarsk Nuclear Power Plant

Main street of the Russian town of Zarechny