Sovětský hladomor 1932–1933

Velký hladomor v Sovětském svazu v letech 1932–1933
Alexander Wienerberger: Holodomor, umírající muž
Základní informace
Trvání	1932 - 1933
Stát	Sovětský svaz Sovětský svaz / Ukrajinská SSR Ukrajinská SSR, Kazašská SSR Kazašská SSR, RSFSR RSFSR
Příčina	důsledek industrializace, kolektivizace a povinných odvodů úrody
Statistika
Úmrtí	6–8 milionů osob

Sovětský hladomor v letech 1932–1933 (někdy se období rozšiřuje na 1930-1934) zasáhl hlavní oblasti produkce obilí v SSSR, zejména tehdejší Ukrajinskou a Kazašskou SSR, severní Kavkaz a oblast Povolží,^[1] jižní část Uralu a západní Sibiř.^[2][3] Nejhůře zasáhl hladomor tehdejší Ukrajinskou SSR, kde je obvykle znám pod názvem Holodomor. Celkem si toto tragické období dějin vyžádalo několik milionů mrtvých.

K hlavním faktorům, které přispěly k hladomoru, patří nucená kolektivizace v Sovětském svazu v rámci prvního pětiletého plánu a nucené výkupy či přímo konfiskace obilí v kombinaci s rychlou industrializací a úbytkem pracovních sil v zemědělství. Zdroje se rozcházejí v názoru na možnou roli sucha. V tomto období sovětská vláda vystupňovala pronásledování kulaků. Sovětský vůdce Josif Stalin nařídil kulaky, což byli relativně bohatí rolníci vlastnící půdu, „zlikvidovat jako třídu“. Jejich pronásledování probíhalo již od ruské občanské války a nikdy zcela neustalo. Jakmile byla kolektivizace v plném proudu, persekuce kulaků zesílila, což vyvrcholilo sovětskou kampaní politických represí, včetně zatýkání, deportací a poprav velkého počtu těchto osob v letech 1929-1932. Někteří kulaci na to reagovali sabotážemi, například zabíjením dobytka a ničením plodin určených ke spotřebě dělníků v továrnách. Navzdory rostoucímu počtu mrtvých se Stalin rozhodl pokračovat v pětiletém plánu a kolektivizaci. Do roku 1934 Sovětský svaz vytvořil základní průmyslovou úroveň, avšak za cenu milionů lidských životů.

Na rozdíl od ruského hladomoru v roce 1921, který vypukl na vlastním území bolševického Ruska (pozdější Ruské sovětské federativní socialistické republiky neboli RSFSR), informace o hladomoru v letech 1932–1934 byly sovětskou historiografií falšovány, nejen Stalinovým režimem, ale také jeho nástupci.^[4] Teprve s nástupem glasnosti (uvolnění státní cenzury, které doprovázelo perestrojku), kterou zahájil Michail Gorbačov v letech 1986 až 1987, byla oficiálně uznána jeho existence. Někteří badatelé a instituce tento hladomor označují jako genocidu, namířenou především proti Ukrajincům, případně Kazachům.^[5]

Americká Encyklopedie Britannica odhaduje, že na hladomor tehdy v SSSR zemřelo 6 až 8 milionů lidí, přičemž 4 až 5 milionů zemřelých byli Ukrajinci.^[6]

Britský historik Robert Conquest ve své knize The Harvest of Sorrow: Soviet collectivization and the terror-famine (Sklizeň bolesti: sovětská kolektivizace a hrůza hladomoru) odhaduje, že v období 1932–1933 zemřelo nejméně 11 milionů osob (z toho sedm milionů na Ukrajině, dva miliony v severní oblasti Zakavkazska a dva miliony na dalších územích).^[7] V dalším období 1930–1937 autor odhaduje počet mrtvých na 11 milionů rolníků, se smrtí tří a půl milionů dalších v pracovních táborech v dalších letech. Jinými slovy celkem čtrnáct a půl milionu osob zemřelo (šest a půl milionu v důsledku dekulakizace, jeden milion v důsledku kazašské demografické katastrofy a sedm milionů během hladomoru v letech 1932–1933).

Černá kniha komunismu, vydaná v roce 1997 u příležitosti 80. výročí bolševické revoluce, odhaduje asi šest milionů úmrtí na dvouleté období 1932/1933.^[8] Nejvyšší cenu čtyř milionů životů zaplatili ukrajinští rolníci. Kazašští kočovníci byli připraveni o svá hospodářská zvířata a násilně usazováni, v důsledku čehož zahynul milion osob. Stejný počet osob zahubil hladomor na severním Kavkaze a v oblasti Středního Černozemi.^[9]

Na druhou stranu bádání z roku 2004 The Years of Hunger: Soviet Agriculture, 1931-1933 (Roky hladu: Sovětské zemědělství, 1931-1933), kterou napsali R. W. Davies a S. G. Wheatcroft, odhaduje počet mrtvých na 2,5 a 3,5 milionu.^[10] Další studie založená na údajích poskytnutých odhady Daviese a Wheatcrofta, odhaduje, že během krátkého období mezi lety 1930 a 1933 v důsledku hladomoru a represí zemřelo na 4,5 milionům lidí.^[11]

Jiné odhady hovoří, že na Ukrajině zemřelo 3,3 až 5 milionu lidí, v Rusku 2 až 3,3 miliony a v Kazachstánu 1,5 až 2 miliony (z toho 1,3 milionu etnických Kazachů). Když se k tomu připočítá kazašský hladomor v letech 1919-1922, přišel Kazachstán během 15 let o více než polovinu obyvatel. Hladomor učinil z Kazachů menšinu ve vlastní republice. Před ním tvořili Kazaši asi 60 % obyvatel republiky, po něm to bylo jen asi 38 % obyvatel.^{[12][13][14][15][16]}

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hambruna soviética de 1932-1933 na španělské Wikipedii.

• Conquest, Robert (1986). Sklizeň smutku: sovětská kolektivizace a hladomor. Oxford University Press. V angličtině. ISBN 0-19-505180-7.
• Courtois, Stéphane (1998) [1997]. „Zločiny komunismu“. V Černé knize komunismu. Francouzsko-španělský překlad Césara Vidala. Barcelona; Madrid: Espasa-Calpe a Planeta. ISBN 84-239-8628-4.
• Davies, R. W. a Wheatcroft, S. G. (2004). Industrializace sovětského Ruska. Roky hladu: Sovětské zemědělství, 1931-1933. Svazek V. Palgrave Macmillan.
• Engerman, David C. (2003). Modernizace z druhého břehu: američtí intelektuálové a romance ruského rozvoje. Harvard University Press. V angličtině. ISBN 9780674036529.
• Werth, Nicolas (1998) [1997]. „Stát proti svým lidem. Násilí, strach a represe v Sovětském svazu “. V Černé knize komunismu. Francouzsko-španělský překlad Césara Vidala. Barcelona; Madrid: Espasa-Calpe a Planeta. ISBN 84-239-8628-4.

• Deportace národů v Sovětském svazu
• Stalinismus
• Velká čistka
• Hladomor v Povolží z roku 1921
• Holodomor (hladomor na sovětské Ukrajině )
• Kazašský hladomor v letech 1932-1933 (hladomor v sovětském Kazachstánu )
• Zákon tří klasů

• More light on the scale of repression and excess mortality in the Soviet Union in the 1930s (“Más luz sobre la escala de la represión y el exceso de mortalidad en la Unión Soviética en los años 1930], por S. G. Wheatcroft, Soviet Studies, abril de 1990.
• Hiroaki Kuromiya, The Soviet famine of 1932–1933 reconsidered (“La hambruna soviética de 1932-1933 reconsiderada”), Europe-Asia Studies (ex Soviet Studies), volumen 60, número 4, junio de 2008, páginas 663–675.
• Carla Thorson, The Soviet Famine of 1931–33: Politically motivated or ecological disaster? (“La hambruna soviética de 1931-33: ¿Políticamente motivada o desastre ecológico?”), Instituto Internacional de la Universidad de California en Los Ángeles (UCLA), 5 de mayo de 2003.
• Aftermath of a Soviet famine (“Consecuencia de una hambruna soviética”), Washington Post, 27 de abril de 2008.
• Famine in the Soviet Union 1929-1934 (“Hambruna en la Unión Soviética 1932-1834”), colección de material de archivo, en el sitio web ruso www.rusarchives.ru