Sova (protipartyzánská operace)

Operace Sova
konflikt: Východní fronta
Trvání3. září – 7. září 1942
MístoVitebská oblast a Mohylevská oblast v okupovaném Bělorusku
PříčinySílící partyzánské hnutí narušující přepravu materiálu na frontu v týlové oblasti Skupiny armád Střed.
CíleZničit nebo alespoň co nejvíce oslabit partyzánské hnutí. Likvidace partyzánské brigády Čekist.
MetodyVojensko-policejní protipartyzánská operace
Stavukončená operace
NaplánovánoObklíčení a likvidace partyzánské brigády Čekist.
VýsledekBirgádě se podařilo za cenu těžkých ztrát uniknout.
Změny územíPartyzánská brigáda byla z oblasti vytlačena. Vrátila se do ní v dubnu 1943.
Strany
  • Německá říšeNěmecká říše Německá říše
    • 203. ochranná divize
    • 638. pěchotní pluk LVF
    • tanková, protiletadlová a dělostřelecká podpora
    • vzdušný průzkum
Velitelé
Síla
Německá říšeNěmecká říše Německá říše odhad podle obvyklého stavu divize 5 000 – 6 000 mužůSovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz necelých 2 000 partyzánů

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sova (rusky Сова́, německy Eule) byl krycí název pro trestnou protipartyzánskou operaci kárných sil ve Vitebské a Mohylevské oblasti v okupovaném Bělorusku probíhající ve dnech 3. září7. září 1942.[1] Operace byla součástí většího operačního plánu a jejím předchůdcem byla operace Greif a následovala ji operace Rys.[2]

Výchozí podmínky a cíle operace

Operace s krycím názvem Sova byla jednou z mnoha protipartyzánských operací prováděných nacistickými jednotkami na okupovaných územích SSSR během druhé světové války. Tato operace probíhala v září 1942 v okupovaném Bělorusku a jejím cílem bylo omezit operační možnosti partyzánů, kteří představovali významnou hrozbu pro německou okupační správu.[3]

Byla pokračováním předchozí kárné operace Greif a součástí širšího plánu velení Skupiny armád Střed na vyčištění oblasti od partyzánů a pacifikaci území podél železničních tratí BarysaŭSmolensk, Vitebsk – Smolensk a Vitebsk – Orša. Hlavní vojenské akce byly naplánovány v okolí měst Talačyn, Kruhlaje a Škloŭ.[1] Cílem této operace byla likvidace partyzánské brigády Čekist.[4]

Velitelé partyzánské brigády Čekist byli vysazeni na padácích dne 3. listopadu 1941.[5] Vlastní brigádu se jim podařilo zformovat v květnu 1942.[6] Příslušníci brigády útočili na policejní stanice, dařilo se jim ničit menší posádky a komplikovat zásobování německých vojsk, a to jak po železnici, tak i narušováním nucených odvodů potravin od místních obyvatel. Do léta 1942 se jim dařilo unikat pokusům o zničení.[5] Do srpna 1942 bojovníci partyzánské brigády vyhodili do vzduchu 30 lokomotiv, 307 vagonů s vojenskou technikou, zničili 14 plošin s tanky a dělostřelectvem.[7]

Nasazené síly

Německé okupační síly

Do akce byly nasazeny následující jednotky:[1]

  • 203. bezpečnostní[pozn. 1] divize Wehrmachtu (německy 203. Sicherungs-Division (Wehrmacht)), jíž velel generálmajor Gottfried Barton[8],
  • 638. pěchotní pluk LVF (francouzsky Légion des Volontaires Français contre le Bolchévisme)[pozn. 2][9]
  • tanková, protiletadlová a dělostřelecká podpora,
  • vzdušný průzkum,
  • operativní řízení SD[10].

Bezpečnostní divize obecně nebyly plně vybavené ani početně silné jako standardní bojové divize. Jejich početní stav se pohyboval obvykle v rozmezí 5 000 až 6 000 mužů. Tyto divize byly často tvořeny méně kvalitními jednotkami včetně starších vojáků nebo těch, kteří nebyli vhodní pro frontovou službu.

Sovětské síly

Operací byla zasaženy následující partyzánská brigáda:

  • partyzánská brigáda Čekist (rusky Чекист), jejímž velitelem byl Gerasim Alexejevič Kirpič[pozn. 3] (rusky Кирпич Герасим Алексеевич), 800[pozn. 4] osob.[6] V době provedení operace měla mít necelých 2 000[5] bojovníků.

Průběh operace

Hlavní úder byl směřován na Racevské lesy, které se rozkládají 10-12 kilometrů jižně od města Kochanovo (rusky Коханово)[11] v oblasti vesnice Racevo (rusky Рацево) v Talačynském okrese, kde byla dislokována partyzánská brigáda Čekist. Dne 3. září 1942 s podporou tanků a obrněných vozidel zahájil 3. prapor německých sil útok z měst Škloŭ a Kruhlaje. Útok probíhal severním směrem a německé jednotky se snažily partyzány zatlačit do obklíčení směrem k železniční trase Talačyn – Kochanovo (rusky Коханово). Na konci dne 3. září 1942 byly kárnými jednotkami obsazeny vesnice Ulanovo (rusky Уланово) a Dudakoviči (rusky Дудаковичи). U vesnice Staroselje (rusky Староселье) se strhla první bitva s partyzány. Kvůli nedostatku munice byli partyzáni nuceni ustoupit na sever k vesnici Olchovka (rusky Ольховка).[1] Partyzáni ustupovali před kárnými silami do lesa, kde měli k obraně příhodnější podmínky.[7]

Dne 4. září 1942 se velení sovětské partyzánské brigády rozhodlo rozdělit síly do dvou skupin a pokusit se prorazit obklíčení přes silnici a železnici na úseku Barysaŭ – Orša. Čtyři oddíly vedené velitelem Gerasimem Alexejeviče Kirpičem úspěšně prorazily německé linie v oblasti vesnice Podběrezje (rusky Подберезье) v okolí města Talačyn. Podařilo se jim přesunout se do blízkosti vesnice Stajsk (rusky Стайск) v okolí města Lepel.[1]

Druhé skupině, pod velením A. S. Nikitčenka (rusky А.С.Никитченко), se nepodařilo prolomit obklíčení a byla vytlačena do Kruhlajské oblasti[6], kde se spojila s 8. partyzánskou brigádou.[1]

Operace Sova skončila 7. září 1942.[1]

Výsledky operace

Hlavní síly partyzánů se vyhnuly obklíčení a pokračovaly v útocích na důležité komunikační linie nepřítele.[1] Podle dalšího pramene byli zabiti velitelé oddílů a skupina utrpěla těžké ztráty.[5] V dubnu 1943 se brigáda vrátila do Racevských lesů[5], což by naznačovalo, že naopak německá operace byla úspěšná a partyzány z oblasti vyhnala.[pozn. 5]

Na základě udání místních obyvatel byly zničeny 3 partyzánské základny.[10] V průběhu celé operace bylo zničeno celkem 11 partyzánských základen. Byla ukořistěna 4 děla, 2 protitanková děla, 3 automobily, 1 motocykl, 1 polní kuchyně a 3 bedny granátů.[12]

Odkazy

Poznámky

  1. Pro tento typ vojenského útvaru se také používá název zajišťovací divize.
  2. Jednalo se o jednotku francouzských dobrovolníků v řadách wehrmachtu.
  3. Velitel partyzánské brigády byl předtím poručíkem pohraniční stráže.
  4. Počet osob je znám až ke dni rozpuštění partyzánské brigády v srpnu 1943.
  5. Pramen to charakterizuje tak, že policisté v německých službách, v dubnu 1943 akci partyzánů vůbec nečekali, což naznačuje, že v oblasti byl po operaci klid.

Reference

  1. a b c d e f g h ПОССЕ, Владимир Сергеевич. СОВА № 38, кодовое название карательной операции. belarusenc.by [online]. [cit. 2025-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-11-11. (rusky) 
  2. ГРИФ № 30, кодовое название карательной операции. belarusenc.by [online]. [cit. 2025-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-11-07. (rusky) 
  3. КАРАТЕЛЬНЫЕ ОПЕРАЦИИ, немецко-фашистских захватчиков на территории Беларуси в Великую Отечественную войну. belarusenc.by [online]. [cit. 2025-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-03-12. (rusky) 
  4. SHKLOVINFO. Восемь фактов о бригаде «Чекист». shklovinfo.by [online]. 2024-05-09 [cit. 2025-03-14]. Dostupné online. (rusky) 
  5. a b c d e Бригада "Чекист" [online]. Толочин: Толочинский историко-краеведческий музей [cit. 2025-03-15]. Dostupné online. 
  6. a b c Бригада «Чекист» (Кирпич, Г.А.) (Шкловская военно-оперативная группа) [online]. Minsk: Спецпроект Издательского дома «‎Беларусь сегодня» и Национального архива Беларуси [cit. 2025-03-09]. Dostupné online. (rusky) 
  7. a b Командир бригады «Чекист». История белорусской пограничной службы [online]. [cit. 2025-03-15]. Dostupné online. 
  8. 203. zajišťovací divize [1942-1944] : Bezpečnostní divize. Valka.cz [online]. 2011-04-21 [cit. 2025-03-14]. Dostupné online. 
  9. Карательная операция «Гриф» или «Подвиги» французов на территории СССР.... Пикабу [online]. 2025-02-04 [cit. 2025-03-09]. Dostupné online. (rusky) 
  10. a b КУЛИНОК, C.B. ИСПОЛЬЗОВАНИЕ НЕМЕЦКОЙ РАЗВЕДЫВАТЕЛЬНО-ДИВЕРСИОННОЙ АГЕНТУРЫ НАКАНУНЕ И В ПЕРИОД ПРОВЕДЕНИЯ НАЦИСТСКИХ КАРАТЕЛЬНЫХ ОПЕРАЦИЙ НА ОККУПИРОВАННОЙ ТЕРРИТОРИИ БЕЛАРУСИ В 1942–1944 гг. [online]. Минск: Национальный архив Республики Беларусь, 2021 [cit. 2025-03-15]. Dostupné online. (rusky) 
  11. A_DYUKOV. Карательные операции нацистов на территории Витебской области. Часть 2 [online]. 2007-05-24 [cit. 2025-03-09]. Dostupné online. 
  12. Совинформбюро о партизанской войне. Сентябрь 1942 (Олег Каминский) / Проза.ру. proza.ru [online]. [cit. 2025-03-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1933 to 1935.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1933 to 1935.
Balkenkreuz.svg
Insignia of the German Armed Forces in WWII.
Bandenkampfabzeichen, gold (cropped).jpg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
German Anti-Partisan Guerrilla Warfare Badge - 1944
Foreign France shield.svg
Autor: Skjoldbro, Licence: CC BY-SA 4.0
Arm shield badge worn on the arm as a sign of national origin by French collaborationists serving in certain units of the German Army and Waffen-SS in the Second World War.
Red Army Badge.svg
Army star of the USSR armed forces, here a version of the metallic five-pronged Soviet star, wore by the personnel of the Workers' and Peasants' Red Army (RA), and later Soviet Army (SA), since the 1920s.
COA Luftwaffe eagle gold.svg
Second version of the emblem of the (Wehrmacht) Luftwaffe, gold version. Used exclusively on helmets.