Spalovna Vysočany
| Spalovna Vysočany | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Architekt | František Roith |
| Výstavba | 1933 |
| Přestavba | 1982 |
| Zánik | 2003 |
| Stavebník | město Praha |
| Poloha | |
| Adresa | Poděbradská, Praha 9 - Vysočany,  Česko |
| Souřadnice | 50°6′11,24″ s. š., 14°30′37,71″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Spalovna Vysočany (Pražská spalovací stanice odpadků, teplárna a elektrárna) je zaniklá spalovna v Praze, která stála v ulici Poděbradské v Praze 9 - Vysočanech.[1]
Historie
Spalovna byla postavena v letech 1931–1933 podle projektu architekta Františka Roitha, ocelové svařované konstrukce, které nesly kotelnu se strojovnou, navrhl profesor pražské techniky František Faltus.[1] Po technologické stránce projekt zpracovaly Škodovy závody a.s. Přijímací a třídící budovu postavila firma Müller & Kapsa; tato budova měla vyzdívanou železobetonovou konstrukci a výrazné točité schodiště.[1]
Rekonstrukcí prošel areál v letech 1959–1982, zároveň byl přistavěn druhý komín. V roce 1997 byl provoz byl ukončen, budovy zbořeny roku 2003[1] (usměrňovací stanice roku 2006). Její funkci převzala Spalovna Malešice.
Popis
Objekt spalovny byl zároveň výkonnou teplárnou a elektrárnou. V přijímací budově se vyprazdňovaly speciální svážecí vozy Praga-Kuka, které zde měly garáže. Z uskladňovacích bubnů se odpad dopravoval korečkovým výtahem do třídírny a poté do kotelny. Zde se spaloval s přidáním práškového uhlí a ze vzniklé strusky se vyráběly tvárnice. Na kotelnu navazovala strojovna elektrárny a 100 metrů vysoký límcový komín.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e BERAN, Lukáš, ed. a VALCHÁŘOVÁ, Vladislava, ed. Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy: průvodce. 2., rozš. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, ©2007. 303 s. ISBN 978-80-01-03586-3. Kapitola 09 Vysočany, 225 Pražská spalovací stanice odpadků, teplárna a elektrárna, s. 181.
Literatura
- BERAN, Lukáš, ed. a VALCHÁŘOVÁ, Vladislava, ed. Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy: průvodce. 2., rozš. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, ©2007. 303 s. ISBN 978-80-01-03586-3. Kapitola 09 Vysočany, 225 Pražská spalovací stanice odpadků, teplárna a elektrárna, s. 181
- HLUŠIČKOVÁ, Hana, ed. a kol. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 2001-2004. 4 sv. ISBN 80-7277-042-X. Svazek 3 P-S, Praha. S. 420
- HOLEČEK, Vladimír. Pražská spalovna odpadků ve Vysočanech a s ní související sběr a odvoz pevných odpadků z domácností a živnostenských závodů. Ve Vysočanech: Pražská spalovna odpadků, 1934. 69 s.
- KURANDA, Miroslav. Městská část Praha 9. Díl 1, Vysočany. Praha: Městská část Praha 9 ve vydavatelství a nakl. Maroli, 1999. 241 s. ISBN 80-902513-3-1. Kapitola Spalovna Praha - Vysočany, s. 117–118. Dostupné online (s omezením).
Související články
Externí odkazy
- Spalovna Vysočany na KODA
Média použitá na této stránce
Autor:
- derivative work: Bazi (talk)
- ArchitectureIcon.svg: Ludvig14
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“