Spencer Compton
| Spencer Compton | |
|---|---|
.jpg) | |
| Premiér Velké Británie | |
| Ve funkci: 16. únor 1742 – 2. červenec 1743 | |
| Panovník | Jiří II. |
| Předchůdce | Robert Walpole |
| Nástupce | Henry Pelham |
| Lord prezident Tajné rady | |
| Ve funkci: 31. prosince 1730 – 13. února 1742 | |
| Předchůdce | Thomas Trevor, 1. baron Trevor |
| Nástupce | William Stanhope, 1. hrabě z Harringtonu |
| Předseda Dolní sněmovny | |
| Ve funkci: 1715 – 1727 | |
| Předchůdce | Sir Thomas Hanmer |
| Nástupce | Arthur Onslow |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Whigové |
| Narození | 1673 Compton Wynyates, Warwikshire |
| Úmrtí | 2. červenec 1743 Londýn |
| Místo pohřbení | Compton Wynyates |
| Rodiče | James Compton, 3rd Earl of Northampton a Mary Noel |
| Příbuzní | George Compton, 4th Earl of Northampton[1] (sourozenec) |
| Alma mater | Trinity College, Oxford |
| Profese | politik |
| Ocenění | Podvazkový řád |
| Podpis |  |
| Commons | Spencer Compton, 1st Earl of Wilmington |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Spencer Compton, 1. hrabě z Wilmingtonu (1673 – 2. červenec 1743) byl britský státník, člen strany Whigů, který byl členem vlády nepřetržitě od roku 1715 až do své smrti. Od roku 1742 byl formálně premiérem, zatímco faktickým předsedou vlády byl John Carteret, ministr zahraničí. Je považován za druhého britského premiéra po Robertu Walpoleovi.
Mládí
Compton byl třetím synem Jamese Comptona, 3. hraběte z Notrhamptonu. Vzdělání absolvoval na St Paul's a Trinity College v Oxfordu a poté byl přijat na Middle Temple. Poprvé se stal poslancem Dolní sněmovny roku 1698, kdy byl zvolen za obvod Eye v Suffolku. I když členové jeho rodiny byli Toryové, sám se stal, po hádce se svým bratrem, členem strany Whigů. V parlamentu se brzy stal výraznou postavou Whigů a zahájil spolupráci s Robertem Walpolem, která pak trvala téměř čtyřicet let.
Politická kariéra
Roku 1707 se stal pokladníkem úřadu vyplácejícího královské důchody. V této pozici setrval dalších šest let a to i po roce 1710, kdy opustil parlament, pro nesouhlas se svým patronem lordem Cornwallisem. Svou pozici si udržel i v době vlády Toryů, kteří očekávali podporu členů jeho rodiny. Roku 1715 se stal znovu poslancem, tentokrát za obvod East Grinstead.
Stal se pokladníkem prince z Walesu, krátce nato byl jednomyslně zvolen předsedajícím dolní komory parlamentu a tuto pozici zastával v letech 1715 až 1727. Rok nato se stal členem Tajné rady. Když se roku 1721 stal Walpole vůdčím představitelem vlády, objevily se spekulace o budoucím vývoji po nástupu Jiřího II. na trůn. Ten preferoval Comptona a prohlásil, že Walpoleho odvolá. Aby se tomu vyhnul, snažil se Walpole udržet Comptona v dosahu vlády a jmenoval ho hlavním pokladníkem, což byla velmi výnosná funkce. Roku 1725 vstoupil do Walpoleho vlády jako správce královské pečeti a byl mu udělen Řád lázně.
Promeškaná šance
Roku 1727 nastoupil Jiří II. na trůn a chtěl realizovat výměnu premiéra. Nicméně Compton se necítil připraven na tuto pozici a zřejmě nebyl schopen soupeřit s Walpolem o přízeň krále. Na schůzce těchto tří osobností se vyjádřil, že se necítí být připraven vést vládu. Tím promeškal poslední šanci chopit se reálného vlivu v politice a jeho vliv výrazně poklesl. Stále zůstal v blízkém kontaktu s Jiřím, ale šance, že by byl vybrán jako premiér pominula.
Aby ho odstranil z dolní komory parlamentu, jmenoval ho Walpole roku 1728 baronem z Wilmingtonu a o dva roky hrabětem z Wilmingtonu a jmenoval ho předsedou tajné rady. Compton se stal spojencem skupiny Whigů, která kritizovala Walpoleho, ale v rámci jednání parlamentu se držel oficiální linie vlády. Předsedou tajné rady byl až do roku 1742.
Předseda vlády
V lednu 1742 nastoupil po Walpoleovi jako ministr financí a v únoru i jako formální premiér, protože hlavní postavou vlády byl lord Carteret. Jeho zdraví se zhoršovalo a zjišťoval, že jmenování různých funkcionářů je prováděno bez konzultace s ním. V úřadu setrval až do své smrti. Zemřel jako svobodný mládenec bez potomků. Jeho nástupcem se stal Henry Pelham.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spencer Compton, 1st Earl of Wilmington na anglické Wikipedii.
- ↑ Kindred Britain.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Spencer Compton na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
The Earl of Wilmington's signature.
_(St_Edwards_Crown).svg)
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Coat of Arms of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland in the style used by the Government of Queen Elizabeth II from 1952 to 2022 (as used in all places except Scotland).
| “ | Quarterly, First and Fourth Gules three lions passant guardant in pale Or armed and langued Azure (for England), Second quarter Or a lion rampant within a double tressure flory counter-flory Gules (for Scotland), Third quarter Azure a harp Or stringed Argent (for Ireland), the whole surrounded by the Garter; for a Crest, the imperial crown Proper; for Supporters, dexter a lion rampant guardant Or crowned as the Crest, sinister a unicorn Argent armed, crined and unguled Proper, gorged with a coronet Or composed of crosses patée and fleurs de lys a chain affixed thereto passing between the forelegs and reflexed over the back also Or; Motto 'Dieu et mon Droit’ ('God and my Right') below the shield. | ” |
- PINCHES, J.H & R.V., The Royal Heraldry of England, 1974, Heraldry Today.