Rašeliník

Jak číst taxoboxRašeliník
alternativní popis obrázku chybí
(c) Christian Fischer, CC BY-SA 3.0
Vědecká klasifikace
Doménaeukaryota (Eucaryota)
Říšerostliny (Plantae)
Podříševyšší rostliny (Embryobionta)
Oddělenímechy (Bryophyta)
Třídarašeliníky (Sphagnopsida)
Řádrašeliníkotvaré (Sphagnales)
Čeleďrašeliníkovité (Sphagnaceae)
Rodrašeliník (Sphagnum)
L., 1753
Druhy
  • Sphagnum affine
  • Sphagnum apiculatum
  • Sphagnum auriculatum
  • Sphagnum balticum
  • Sphagnum capillifolium
  • Sphagnum compactum
  • Sphagnum cuspidatum
  • Sphagnum cymbifolium
  • Sphagnum fallax
  • Sphagnum fuscum
  • Sphagnum girgensohnii
  • Sphagnum magellanicum
  • Sphagnum majus
  • Sphagnum molle
  • Sphagnum palustre
  • Sphagnum papillosum
  • Sphagnum platyphyllum
  • Sphagnum riparium
  • Sphagnum rubellum
  • Sphagnum russowii
  • Sphagnum squarrosum (rašeliník kostrbatý)
  • Sphagnum subnitens
  • Sphagnum subsecundum
  • Sphagnum warnstorfii (rašeliník Warnstorfův)

a další

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rašeliník (Sphagnum L., 1753) je botanický rod čítající 150–350 druhů mechů rostoucích převážně na rašeliništích, která pokrývají cca 1 % souše. V Evropě se vyskytuje přibližně 54 druhů, v ČR 32[1].

Ekologie a fyziologie

Zástupci tohoto rodu mohou ve svých buňkách pojmout velké množství vody; některé druhy dokonce i dvacetinásobek hmotnosti sušiny, díky čemuž se také rašeliníky a rašelina používají jako zahradnický substrát. Rašeliník může okyselovat své prostředí tím, že z vody odebírá dvoumocné kationty, jako je vápník nebo hořčík, a místo nich vydává vodíkové ionty.

Rašeliník je mech s neukončeným růstem - na vrcholku lodyžky neustále přirůstá a na spodku postupně odumírá. Proto nelze určit, jak stará může konkrétní lodyžka být. Z odumřelých částí lodyžek se tvoří rašelina.

Vzhled

(c) James Lindsey at Ecology of Commanster, CC BY-SA 3.0
rašeliník s tobolkami

Rašeliníky na rozdíl od jiných mechů nemají rhizoidy. Lodyžka je obvykle vzpřímená. Z lodyžky vyrůstají lodyžní lístky a ve svazečcích větvičky s větevními lístky. V horní části lodyžky jsou větve nahloučeny v hlavičku (capitulum). Lístky jsou jednovrstevné, bez středního žebra, s typickou anatomickou strukturou. Buňky lístku jsou dvojího druhu - chlorocyty a hyalocyty. Chlorocy(s)ty jsou zelené buňky zajišťující fotosyntézu, zatímco mnohem větší bezbarvé hyalocy(s)ty slouží k zadržování vody. Buňky vnější hyalodermis lodyžky i hyalocyty lístků mohou obsahovat různé typy a počty pórů, přepážek a vzpěr, které jsou důležité při určování druhů. Důležitým určovacím znakem v terénu je především tvar lodyžních lístků, celkové uspořádání větviček a lístků ve větvičkách, aj[1].

Sporofyt je tvořen pouze tobolkou. Na rozdíl od jiných skupin mechů sporofyt postrádá štět, který je nahrazen zelenou stopkou (pseudopodiem; pseudopodium je součástí gametofytu). Nezralá tobolka je zelená, při dozrávání výtrusů černá, otevírá se pomocí víčka, při tom jsou výtrusy vystřelovány do okolí. Své výtrusy dokáže vymrštit rychlostí až 110 km v hodině.[2]

Nomenklatura

Sphagnum L., 1753

Typ - S. palustre L., 1753 – rašeliník člunkolistý

Galerie obrázků

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
SphagnumFallax.jpg
(c) Christian Fischer, CC BY-SA 3.0
Probably Sphagnum fallax.
Sphagnum rubellum pendent branch tip.jpg
Autor: Des_Callaghan, Licence: CC BY-SA 4.0
Tip of young and dehydrated pendent branch of the peatmoss Sphagnum rubellum
Sphagnum Capitulum.jpg
Autor: OolaEei, Licence: CC BY-SA 3.0
Two individuals of different Sphagnum species. The upper part is shown, so that the Capitula is visible.
Sphagnum spec.-.lindsey.jpg
(c) James Lindsey at Ecology of Commanster, CC BY-SA 3.0
'Sphagnum spec. from Commanster, Belgian High Ardennes .
Sphagnum austini.png
Diagrammatic copperplate of Sphagnum austini. The image's key is in Latin:
  1. Planta naturali magnitudine.
  2. Pars caulis cum ramulorum fasciculo et foliis caulinis.
  3. Folia ramulina.
  4. Sectio transversalis folii.
  5. Folium caulinum.
  6. Areolatio ejusdem.
  7. Areolatio folii ramulini.
  8. Pars caulis transversim secti.
  9. Pars externa ramuli, ejusdem sectio transversalis.
  10. Capsula et operculum, calyptrae pars basilaris, pseudopodium et perichaetium.
  11. Folium perichaetiale, ejusdem aerolatio.
Red Sphagnum Closeup.JPG
Close-up view of red sphagnum near Carrbridge, Scotland