Sphenoclea zeylanica

Jak číst taxoboxSphenoclea zeylanica
Sphenoclea zeylanica
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádlilkotvaré (Solanales)
ČeleďSphenocleaceae
RodSphenoclea
Binomické jméno
Sphenoclea zeylanica
Gaertn., 1788
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sphenoclea zeylanica je jeden ze dvou druhů rostlin z čeledi Sphenocleaceae. Je to vzpřímená bylina, dosahující výše až 150 cm. Pochází z tropů Starého světa, jako plevel rýžových polí se však postupně rozšířila do tropů celého světa.

Rozšíření

Je to rostlina pocházející z afrických tropů, tj. z Gambie, Ghany, Guineje, Mali, Senegalu, Sierry Leone, Keni, Tanzanie, Ugandy, Malawi, Mosambiku, Zambie a Madagaskaru která se druhotně rozšířila do dalších tropických oblastí. V Asii od Íránu přes indický subkontinent (Pákistán, Nepál, Indie, Srí Lanka a Bangladéš) do jihovýchodní Asie (Myanmar, Thajsko, Kambodža, Laos, Vietnam, Filipíny, Malajsie a Indonésie), na Šalomounovy ostrovy, Havajské ostrovy, do severní Austrálie i do Nového světa, kde v Severní Americe roste na jihu Spojených států severoamerických, ve Střední AmericeNikaragui, Kostarice a v Jižní AmericeKolumbii, Ekvádoru, Peru, Venezuele, Surinamu, Bolívií a v Paraguayi.

Tato rostlina vyrůstá na vlhkých půdách, podél příkopů, v močálech a nejčastěji na rýžových polích, kde utlačuje sazeničky rýže. Požaduje hodně světla a živin, je citlivá na silný vítr. V mnoha oblastech je hodnocena jako invazivní.[2][3]

Popis

Jednoletá rostlina s hladkou, od spodu silně se větvící lodyhou která dosahuje do výše až 150 cm. Lodyha má v průměru asi 1 cm, je dutá a ve spodní části obsahuje bílou houbovitá tkáň, kde jsou mezi rostlinnými buňkami prostory se vzduchem nadnášející rostlinu. Lysou, dužnatou lodyhu hustě obrůstají střídavé jednoduché listy bez palistů s krátkým řapíkem do 1 cm délky. Listové čepele, shora světle zelené a ze spodu našedlé, jsou tvaru eliptického, kopinatého nebo vejčitě kopinatého, bývají veliké 2 až 9 × 0,5 až 2 cm.

Nahloučené bílé až zelené, přisedlé oboupohlavné květy s drobnými vejčitými listeny a párovými listenci vytvářejí až 7,5 cm dlouhá, hustá, válcovitá hroznovitá květenství se stopkami do 8 cm dlouhými. Pětičetné květy dosahují maximální velikosti 2 mm. Kališní vejčitě okrouhlé zelené lístky jsou velké 0,8 mm. Široce trubkovitá koruna má mělce laločnaté, někdy trojúhelníkovité bílé lístky dlouhé 1,5 mm. V květu je pět tyčinek střídající se s korunními lístky, mají krátké nitky srostlé s trubkou koruny, nesou vejčité prašníky. Spodní dvoupouzdrý semeník obsahuje mnoho vajíček, krátká hladká čnělka je zakončena rozeklanou bliznou se dvěma kulovitými laloky. Placentace je axiální. Rostliny s ohledem na tropické podnebí průběžně vyrůstají a kvetou téměř po celý rok.

Plody jsou tobolky otvírající se horním víčkem, jsou dlouhé 2 až 4 mm. Uvnitř jsou drobná žlutá semena jen 0,5 mm veliká. Rostlina se rozmnožuje výhradně semeny plovoucími po vodě nebo přenášené v ptačím trusu.[3][4][5][6][7]

Význam

Sphenoclea zeylanica je téměř ve všech oblastech považována za obtížnou plevelnou rostlinu, která velmi škodí na rýžovištích. Odčerpává tam svým širokým kořenovým systémem živiny a zastiňuje hlavně mladé rostlinky. Udává se, že jejím zaviněním jsou výnosy při pěstování rýže nižší o 25 až 50 %.

V některých místech, např. v Indonésii a hlavně na ostrově Bali je Sphenoclea zeylanica, pod místním názvem "Gonda" naopak uměle pěstována. Obsahuje asi 70 % sacharidů, 18 % bílkovin a 4 % tuku a je tam velmi populární zeleninou, které není v určitých ročních obdobích dostatek. Proto se přistupuje k jejímu pěstování jako meziplodiny na rýžových polích a soudí se, že dokonce bude pro místní pěstitele finančně výnosnější než rýže. Nutným předpokladem je ale dobrá dostupnost na městská tržiště.[3][8]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. GRIN Taxonomy for Plants: Sphenoclea zeylanica [online]. United States Department of Agriculture, USA, rev. 31.10.2001 [cit. 2011-11-11]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  3. a b c Rice Knowledge Bank: Sphenoclea zeylanica [online]. IRRI, International Rice Research Institute, Manila, Filipíny [cit. 2011-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-14. (anglicky) 
  4. Pacific Island Ecosystems at Risk: Sphenoclea zeylanica [online]. HEAR, Hawaiian Ecosystems at Risk project [cit. 2011-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Flora of China: Sphenoclea zeylanica [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2011-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Sphenoclea zeylanica [online]. Can Tho University, Can Tho, Vietnam [cit. 2011-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-05-09. (anglicky) 
  7. Sphenoclea zeylanica [online]. AWRDC, The World Vegetable Center, Shanhua, Taiwan [cit. 2011-11-11]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  8. Sphenoclea zeylanica [online]. Udayana University. Dempasar, Bali, Indonésie [cit. 2011-11-11]. Dostupné online. (indonésky) [nedostupný zdroj]

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Sphenoclea zeylanica MS 2295.JPG
(c) I, Marco Schmidt, CC BY 2.5
Sphenoclea zeylanica, SW Burkina Faso