Spinosauridae

Jak číst taxoboxSpinosauridae
Stratigrafický výskyt: Svrchní jura až svrchní křída (před 148 až 93 miliony let)
alternativní popis obrázku chybí
Spinosaurus, nejznámější zástupce čeledi
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda
InfrařádTetanurae
NadčeleďMegalosauroidea
ČeleďSpinosauridae
Stromer, 1915
Podčeledi
  • Baryonychinae
  • Spinosaurinae
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Spinosauridae („spinosauridi/trnití ještěři“) byla čeleď specializovaných teropodních dinosaurů, žijících v období svrchní jury až svrchní křídy (asi před 148 až 93 miliony let) na území dnešní Jižní Ameriky, Afriky, Evropy a východní Asie.[1][2][3] Výskyt skupiny na území Severní Ameriky zatím nebyl bezpečně prokázán, je však poměrně pravděpodobný.[4] Spinosauři byli pravděpodobně jedinými známými "obojživelnými" teropody značně velkých tělesných rozměrů.[5][6]

Historie a systematika

Fosilní zuby spinosauridů byly známé již ve 20. letech 19. století (ačkoliv tehdy nemohly být správně určeny), prvním formálně popsaným druhem tak byl až Spinosaurus aegyptiacus, a to v roce 1915. Byl formálně popsán na základě fosilií, objevených v roce 1912 rakouským rodákem z Čech, Richardem Markgrafem.[7]

Tato skupina byla lépe pochopena až na konci 20. století, stále však nejsou známé její přesné vývojové trendy, geografické rozšíření a doba výskytu. Ukazuje se také, že taxonomie skupiny byla poměrně složitá, a to zejména kvůli výrazné morfologické variabilitě jednotlivých taxonů. Například odborná práce, vydaná v květnu roku 2020, shledává druh Sigilmassasaurus brevicollis za formálně neplatný, ve skutečnosti se má jednat o mladší synonymum druhu Spinosaurus aegyptiacus (stejně jako domnělý další druh spinosaura, S. maroccanus).[8]

Popis a paleobiologie

Spinosauridi byli velcí až obří dravci s charakteristicky úzkými "krokodýlovitými" čelistmi a zuby bez vroubkování. Většina druhů se zřejmě živila rybami, nepohrdli však ani mršinami velkých obratlovců nebo případným aktivním lovem. Někteří se živili i oportunisticky, například ptakoještěry, jak ukázal objev z roku 2004. Skupina byla pojmenována německým paleontologem baronem Ernstem Stromerem v roce 1915, ačkoliv jejich fosilie byly známé již v první polovině 19. století.[9] Nápadným znakem spinosauridů byl také zvětšený dráp na jednom z prstů přední končetiny, který mohl souviset s predátorským stylem jejich života.[10] Adaptace na obojživelný způsob života je u nich prokázán již v období rané křídy, a to u velkého jedince spinosaurida z Jižní Ameriky (Brazílie).[11]

Výzkum izolovaných fosilií zubů spinosauridů z Maroka ukázal, že spinosaurům a jejich příbuzným se zuby plně zformovaly za méně než 271 dní (zhruba 9 měsíců), přičemž obnova jejich dentice trvala asi 59 až 68 dní (přibližně dva měsíce).[12] Z toho důvodu jsou také fosilní zuby spinosauridů velmi početné a dají se nalézt ve značných množstvích.[13]

Výzkum mozkoven bazálních zástupců této skupiny (rody Baryonyx a Ceratosuchops) ukázal, že při vývoji nových adaptací (jako je přechod k semiakvatickému způsobu života) nebyly u spinosauridů nezbytné výrazné změny ve velikosti a struktuře mozku. Konzervativní tvar a velikost mozkoven přetrvala po velkou část doby evoluce těchto teropodních dinosaurů.[14]

Rozměry

Největším a zároveň nejznámějším zástupcem čeledi je samotný nominotypický druh Spinosaurus aegyptiacus. Tento severoafrický predátor byl zřejmě největším (nebo přinejmenším nejdelším) známým teropodem vůbec. V roce 2006 bylo odhadnuto, že délka spinosaura mohla dosáhnout asi 16 až 18 metrů. Také pozdější studie přicházejí s odhadem délky přes 14 nebo 15 metrů.[15] Zhruba 14 metrů délky mohl dosahovat i příbuzný druh Oxalaia quilombensis z Brazílie. Jiným dobře známým spinosauridem byl západoevropský Baryonyx walkeri z jižní Anglie, ten byl ale již podstatně menší (délka kolem 7 metrů).

Také na území západní Evropy však žili obří spinosauridi s tělesnou délkou nad 15 metrů, jak ukázaly objevy z ostrova Wight.[16] Tito raně křídoví zástupci spinosauridů mohli představovat největší dosud známé evropské teropody.[17]

Obojživelný způsob života

Vědecká studie z roku 2010 potvrdila, že někteří spinosauridi trávili značnou část života ve vodním prostředí, kde pravděpodobně lovili ryby a jiné vodní živočichy.[18] Novější fosilní materiál spinosauridů z Maroka potvrdil, že i na lebce měli tito teropodi množství adaptací pro obojživelný způsob života (například očnice "zvednuté" nad rovinu preorbitální části krania, podobně jako je tomu u současných krokodýlů nebo hrochů).[19] Spinosauridi tedy představovali jedny z mála dinosaurů, přímo adaptovaných na dlouhodobý pobyt ve vodě (zejména v řekách a jezerech).[20]

V případě samotného druhu Spinosaurus aegyptiacus byla doložena přítomnost vysokého a zploštělého ocasu, majícího podobu jakési ploutve, která mohla laterálním vlněním pohánět dinosaura při pohybu vodou. Účinnost ocasu jako pohonné jednotky byla stejná jako u současných krokodýlů a některých ocasatých obojživelníků. Jedná se o další doklad výrazné anatomické adaptace pro život ve vodním živlu.[21] Na rozdíl od ostatních teropodů navíc spinosauridi postrádali dutiny v kostech, což byla pravděpodobně druhotná adaptace na život ve vodě a na časté potápění.[22]

Také u druhu Irritator chalengeri byly prokázány adaptace pro pobyt ve vodním prostředí. Výzkum neuroanatomie lebky tohoto spinosauridního teropoda dokládá, že se pravděpodobně jednalo o piscivorní (rybožravý) druh, který byl anatomicky dobře uzpůsoben k rychlým výpadům pod vodní hladinu, sloužícím právě k lovu ryb a jiných vodních obratlovců.[23]

Podle odborné práce, publikované v březnu roku 2022 byl spinosaurus skvěle uzpůsoben pro aktivní lov přímo pod hladinou vody.[24]

Klasifikace

Odkazy

Reference

  1. ↑ Carlos Roberto A. Candeiro; Stephen L. Brusatte & André Luis de Souza (2017). Spinosaurid Dinosaurs from the Early Cretaceous of North Africa and Europe: Fossil Record, Biogeography and Extinction. Anuário do Instituto de Geociências 40 (3): 294-302. doi: http://dx.doi.org/10.11137/2017_3_294_302
  2. ↑ Adun Samathi, P. Martin Sander & Phornphen Chanthasit (2021). A spinosaurid from Thailand (Sao Khua Formation, Early Cretaceous) and a reassessment of Camarillasaurus cirugedae from the Early Cretaceous of Spain. Historical Biology. doi: 10.1080/08912963.2021.1874372
  3. ↑ Chris T. Barker, Darren Naish & Neil J. Gostling (2023). Isolated tooth reveals hidden spinosaurid dinosaur diversity in the British Wealden Supergroup (Lower Cretaceous). PeerJ. 11: e15453. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.15453
  4. ↑ SOCHA, Vladimír. Představují se spinosauři. OSEL.cz [online]. 13. července 2017. Dostupné online.  (česky)
  5. ↑ https://sever.rozhlas.cz/stale-tajemni-spinosauri-a-pripominka-vyroci-periodicke-tabulky-prvku-8295192
  6. ↑ Rafael Terras, Mirian Carbonera, Guilherme Budke & Karla Janaísa Gonçalves Leite (2023). FAMÍLIA SPINOSAURIDAE (DINOSAURIA: THEROPODA): TAXONOMIA, PALEOBIOGEOGRAFIA E PALEOECOLOGIA (UMA REVISÃO). Paleontologia Em Destaque - Boletim Informativo Da Sociedade Brasileira de Paleontologia. 37 (77): 14-54. doi: https://doi.org/10.4072/paleodest.2022.37.77.02
  7. ↑ http://www.osel.cz/11145-jak-krajan-z-cech-objevil-spinosaura.html
  8. ↑ Robert S. H. Smyth, Nizar Ibrahim & David M. Martill (2020). Sigilmassasaurus is Spinosaurus: a reappraisal of African spinosaurines. Cretaceous Research, 104520. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104520
  9. ↑ http://dinosaurusblog.com/2014/11/04/jak-svet-poznal-spinosauridy/
  10. ↑ José M. Gasca, Ignacio Díaz-Martínez, Miguel Moreno-Azanza, José I. Canudo & Antonio Alonso (2017). A hypertrophied ungual phalanx from the lower Barremian of Spain: Implications for the diversity and palaeoecology of Spinosauridae (Theropoda) in Iberia. Cretaceous Research. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2017.11.011
  11. ↑ Tito Aureliano; et al. (2018). Semi-aquatic adaptations in a spinosaur from the Lower Cretaceous of Brazil. Cretaceous Research (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2018.04.024
  12. ↑ Nicola S. Heckeberg and Oliver W. M. Rauhut (2020). Histology of spinosaurid dinosaur teeth from the Albian-Cenomanian of Morocco: Implications for tooth replacement and ecology. Palaeontologia Electronica, 23(3): a48. doi: https://doi.org/10.26879/1041
  13. ↑ https://phys.org/news/2022-08-spinosaurid-dinosaur-teeth-accounts-overabundance.html
  14. ↑ Barker, C. T.; et al. (2023). Modified skulls but conservative brains? The palaeoneurology and endocranial anatomy of baryonychine dinosaurs (Theropoda: Spinosauridae). Anatomical Record (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1111/joa.13837
  15. ↑ SOCHA, Vladimír. Jak velký byl Spinosaurus?. OSEL.cz [online]. 20. únor 2017. Dostupné online.  (česky)
  16. ↑ Chris T. Barker, Jeremy A.F. Lockwood, Darren Naish, Sophie Brown, Amy Hart, Ethan Tulloch & Neil J. Gostling (2022). A European giant: a large spinosaurid (Dinosauria: Theropoda) from the Vectis Formation (Wealden Group, Early Cretaceous), UK. PeerJ. 10: e13543. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.13543
  17. ↑ https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/29335/nejvetsi-zabijak-v-dejinach-evropy-obri-predator-s-hrbetni-plachtou.html
  18. ↑ https://dinosaurusblog.com/2010/02/15/835604-obojzivelni-spinosauri/
  19. ↑ Thomas M. S. Arden, Catherine G. Klein, Samir Zouhri & Nicholas R. Longrich (2018). Aquatic adaptation in the skull of carnivorous dinosaurs (Theropoda: Spinosauridae) and the evolution of aquatic habits in spinosaurs. Cretaceous Research. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2018.06.013
  20. ↑ http://www.osel.cz/10848-umeli-dinosauri-plavat.html
  21. ↑ SOCHA, Vladimír. Spinosaurus byl dinosauřím obojživelníkem. OSEL.cz [online]. 4. května 2020. Dostupné online.  (česky)
  22. ↑ SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, Brno. ISBN 978-80-7670-033-8 (str. 138)
  23. ↑ Marco Schade, Oliver W. M. Rauhut & Serjoscha W. Evers (2020). Neuroanatomy of the spinosaurid Irritator challengeri (Dinosauria: Theropoda) indicates potential adaptations for piscivory. Scientific Reports, 10, Article number: 9259. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-020-66261-w
  24. ↑ Fabbri, M.; et al. (2022). Subaqueous foraging among carnivorous dinosaurs. Nature. doi: https://doi.org/10.1038/s41586-022-04528-0

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Spinosaurus swimming black background.jpg
Autor: Mike Bowler from Canada, Licence: CC BY 2.0
Spinosaurus