Spirit (jezero)

Spirit
Poloha
SvětadílSeverní Amerika
StátUSAUSA USA
Washington
Spirit
Spirit
Zeměpisné souřadnice46°16′23″ s. š., 122°8′6″ z. d.
Rozměry
Rozloha8,9 km²
Délka6 km
Šířka4 km
Objem325,6 mil. m³
Max. hloubka34 m
Ostatní
Typsopečné
Nadm. výška1038 m n. m.
Přítok vodydešťové srážky a drobné potoky
Odtok vodyodvodňovací tunel do potoka South Coldwater Creek
Ostrovy10 malých ostrůvků
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Spirit (anglicky Spirit Lake) je jezero sopečného původu, nacházející se v USA, ve státě Washington. Zhruba 6 kilometrů na jihozápad se nad ním tyčí jedna z aktivních sopek Kaskádového pohoří, Mount St. Helens. Její slavná erupce v roce 1980 jezero velmi znatelně poškodila a pozměnila.

Erupce sopky St. Helens

V březnu 1980 se přilehlá sopka St. Helens, vzdálená 6 km na jihozápad, probudila sérií zemětřesení, čímž se ukončilo její 123 let dlouhé období nečinnosti. Na konci dubna odborníci s překvapením zjistili, že stoupající magma se v útrobách hory odklonilo a hromadilo se uvnitř jejího severního svahu. Ten se vyboulil až o 150 m. 18. května 1980 (v 08:32 místního času) se celý severní svah sesunul. Ihned na to, na tomtéž místě, magma proráží na povrch v podobě silné, laterálně (bočně) směřované erupce. Vzniká masivní pyroklastický proud o teplotě 360 °C, který brzy zrychlí a na krátko dosáhne dokonce i rychlosti zvuku. Během několika minut zničí severní úpatí až do vzdálenosti 30 km. Úplně zpustošená oblast zaujímala plochu 600 km². Jezero Spirit se nacházelo přímo v dráze, jak sesuvu, tak pyroklastického proudu. Když k němu dorazily, vzniklo megatsunami vysoké 180–260 m. Masa vody při nárazu na protější břehy vystoupala po horských svazích na severním pobřeží a smetla tamější vrostlý les. Vracející se voda poté stáhla kmeny stromů zpět do jezera. Ty dodnes plavou na jeho hladině a zabírají zhruba 40% jeho rozlohy.[1][2] Depozita sesuvu a vulkanického materiálu snížila objem Spiritu o přibližně 56 milionů m³. Stejný materiál zablokoval jeho přirozený odvod vody. Nadmořská výška hladiny se zanesením zvedla o 60–63 m. Plocha jezera ze zvětšila z 5,26 km² na 8,9 km², kdežto maximální hloubka se z původních 58 m snížila na 34 m. Po erupci se vody Spiritu staly toxickými tím, jak do nich ze dna probublávaly sopečné plyny. Jeden měsíc po erupci v něm nebyl rozpuštěn žádný kyslík a obývaly ho pouze bakterie. Odborníci předpovídali, že se jezero vzpamatuje velmi pomalu, ovšem po znovuobjevení fytoplanktonu roku 1983, se hladina kyslíku opět obnovila. Později ho začali kolonizovat obojživelníci (např. žáby a mloci) a v roce 1993 také ryby (pstruh duhový).

Suť ze sesuvu, depozita pyroklastického proudu a později i uloženiny laharů, nejenže zaplnily značnou část jezera, ale také v podobě přírodní hráze zcela zablokovaly jeho přirozený odtok v jeho jihozápadní části, kudy voda odtékala do severní zdrojnice řeky Toutle. Hladina Spiritu začala po erupci nekontrolovatelně stoupat. Pokud by dosáhla kritické úrovně, mohla by být hráz protržena a řekou Toutle by se prohnala masivní povodeň. V roce 1985 se proto vyhloubil odvodňovací tunel skrz Harryho hřeben na západním břehu. Dosahuje délky 2580 m a odtékající vodu gravitačně odvádí do potoka South Coldwater Creek. Hladina Spiritu se tak stabilně udržuje na kótě 1038 m n. m.[3][4][5][6][7]

Geografie

Jezero Spirit se nachází na úpatí aktivní sopky Mount St. Helens, v okrese Skamania v jihozápadní části Washingtonu, na severozápadě Spojených států amerických. Má přibližně tvar písmene „V“, orientované ve směru severovýchod–jihozápad. Obě ramena směřují severním až severovýchodním směrem, přičemž to východní je delší a rozlehlejší. Jezero vzniklo před 4 tisíci lety, kdy depozita laharů a pyroklastických proudů postupně přehradila přítok severní větve řeky Toutle.

Spirit napájí dešťové srážky a několik malých potoků. Do roku 1980 mělo svůj přirozený odtok a hladina se držela v nadmořské výšce 970 m,[8] ovšem po výbuchu St. Helens se stalo endorheické (tj. bezodtoké). Následně se musel kvůli samovolně stoupající hladině vyhloubit odtokový tunel. Povrch jezera je v současné době z velké části stále pokryt tisíci plavajícími kmeny stromů, které tu událost z roku 1980 zanechala.

Klima

Údaje z meteorologické stanice Spirit Lake Ranger naznačují, že oblast okolo jezera je z hlediska Köppenovy klasifikace podnebí klimatickým typem Dsc (subarktické klima se suchým létem) nebo Csc (středomořské klima s chladným létem). Oba typy jsou vzácné a ve světě se vyskytují pouze v některých regionech. Nicméně nedávná klimatická data z oblasti jezera Spirit nejsou k dispozici, aby potvrdila, zda se zde stále nachází některý z těchto vzácných klimatických typů.

Spirit (1932–1956) – podnebí
Obdobíledenúnorbřezendubenkvětenčervenčervenecsrpenzáříříjenlistopadprosinecrok
Nejvyšší teplota [°C]10131425283238343129171338
Průměrné denní maximum [°C]0,51,83,4811,31521,821,417,611,352,39,9
Průměrné denní minimum [°C]−4,2−4,1−3,3−1,30,63,17,17,35,42,8−0,4−2,30,9
Nejnižší teplota [°C]−26−26−24−14−8−3−10−2−10−21−18−26
Průměrné srážky [mm]3432672702502009323491702203443962 625
Sněžení [cm]1 9502 3201 6905701200002,51204801 3908 642,5
Zdroj: Western Regional Climate Center[9]

Využití

Jezero Spirit, podobně jako celé okolí sopky St. Helens, bylo oblíbenou rekreační oblastí. Do erupce 1980 se na březích rozkládalo šest kempů: Boy Scout (Camp Spirit Lake), Girl Scout Camp at Spirit Lake, Camp Loowit, Portland YMCA camp, Harmony Fall Lodge a další pro širokou veřejnost. Pro návštěvníky bylo k dispozici také několik chat, včetně Spirit Lake Lodge a Mount St. Helens Lodge. Poslední byla vlastněna a provozována Harrym R. Trumanem, významnou obětí sopky v roce 1980.

Galerie

  • Pohled ze Spiritu na St. Helens. Jezero bylo oblíbenou rekreační lokalitou.
    Pohled ze Spiritu na
    St. Helens. Jezero bylo oblíbenou rekreační lokalitou.
  • Spirit a St. Helens z hory Margaret. Po erupci se jeho rozloha zvětšila více než dvojnásobně.
    Spirit a St. Helens z hory Margaret. Po erupci se jeho rozloha zvětšila více než dvojnásobně.
  • Pyroklastickým proudem zpřelámané a spálené kmeny stromů v okolí jezera Boot, rozkládající se od sopky v téměř dvakrát větší vzdálenosti než Spirit.
    Pyroklastickým proudem zpřelámané a spálené kmeny stromů v okolí jezera Boot, rozkládající se od sopky v téměř dvakrát větší vzdálenosti než Spirit.
  • Oblast, kterou se při erupci St. Helens prohnal masivní pyroklastický proud. Foceno 4 měsíce poté.
    Oblast, kterou se při erupci St. Helens prohnal masivní pyroklastický proud. Foceno 4 měsíce poté.
  • Torzo sopky je o 400 m nižší než původní kužel.
    Torzo sopky je o 400 m nižší než původní kužel.
  • Odtokový tunel na západním břehu.
    Odtokový tunel na západním břehu.
  • Tisíce kmenů stromů, které megatsunami spláchlo z hornatých břehů, dodnes plavou na hladině.
    Tisíce kmenů stromů, které megatsunami spláchlo z hornatých břehů, dodnes plavou na hladině.
  • Vzpamatovávající se příroda jen několik kilometrů od Spiritu (25 let po erupci).
    Vzpamatovávající se příroda jen několik kilometrů od Spiritu
    (25 let po erupci).

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Spirit Lake (Washington) na anglické Wikipedii a Lac Spirit na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ MEYER, William; CARPENTER, Philip J. Filling of Spirit Lake, Washington, May 18, 1980 to July 31, 1982. Open-File Report [online]. 1983. Dostupné online. DOI 10.3133/ofr82771. (anglicky) 
  2. ↑ LEE, Douglas B. Effects of the eruptions of Mount St. Helens on physical, chemical, and biological characteristics of surface water, ground water, and precipitation in the Western United States. Water Supply Paper [online]. 1996. Dostupné online. DOI 10.3133/wsp2438. (anglicky) 
  3. ↑ DALE, Virginia H.; SWANSON, Frederick J.; CRISAFULLI, Charles M. Ecological responses to the 1980 eruption of Mount St. Helens [online]. New York, NY: Springer, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-387-28150-6. (anglicky) 
  4. ↑ LARSON, Douglas. The Recovery of Spirit Lake. S. 166–177. American Scientist [online]. 1993 [cit. 2021-11-19]. Roč. 81, čís. 2, s. 166–177. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-06. ISSN 0003-0996. (anglicky) 
  5. ↑ SWIFT, C.H.; KRESCH, D. L. Mudflow hazards along the Toutle and Cowlitz Rivers from a hypothetical failure of Spirit Lake blockage. Water-Resources Investigations Report [online]. 1983. Dostupné online. DOI 10.3133/wri824125. (anglicky) 
  6. ↑ KRESCH, D. L. Development and routing of mudflow resulting from hypothetical failure of Spirit Lake debris dam, Washington. Water-Resources Investigations Report [online]. 1992. Dostupné online. DOI 10.3133/wri914028. (anglicky) 
  7. ↑ Corps'pondent [online]. 2015. Roč. 39, čís. 4. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ HOPSON, Clifford A. Geologic Map of Mount St. Helens, Washington Prior to the 1980 Eruption. Open-File Report [online]. 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ SPIRIT LAKE RS, WASHINGTON (457919) [online]. wrcc.dri.edu [cit. 2022-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

MSH80 blast area spirit lake with rainier 10-04-80 med.jpg
Spirit Lake, once surrounded by lush forest, is within the area devastated by blast from Mt. St. Helens. Remnants of the forest float on the surface of the lake. Another Cascade volcano, Mount Rainier (14,410 feet [4,392 meters]), is in the distance. The view is from the south.
Mt. St. Helens National Volcanic Monument pic 5.jpg
Autor: Trailbasher, Licence: CC BY-SA 4.0
This photo was taken from Mt Margaret. Photo was taken with an iPhone X on September 2, 2018. Photo is untouched.
View above Mount St. Helens National Volcanic Monument in Washington 2.jpg
Autor: Jeffhollett, Licence: CC BY-SA 4.0
View above Mount St. Helens National Volcanic Monument in Washington in The Pacific Northwest | Landscapes in The West by Jeff Hollett
SpiritLake2012Treemat02.JPG
Autor: Stephan Schulz, Licence: CC BY-SA 3.0
Tree mats drifting on Spirit Lake, with Mount St. Helens' open crater in the background. Taken in August 2012.
126 Massive timber blowdown around Boot Lake result of May 18th eruption Mt St Helens (36042495772).jpg
126 Massive timber blowdown around Boot Lake result of May 18th eruption Mt St Helens
054MSH80 st helens spirit lake before may 18 1980 resize (22027455892).jpg
054MSH80_st_helens_spirit_lake_before_may_18_1980_resize
Spirit Lake outlet tunnel.jpg
View of the Spirit Lake outlet tunnel, built in 1985, that allows water to drain out of Spirit Lake safely and maintain the lake's water level 100 ft (30 m) below the estimated overtopping level.
350 Mt St Helens and Spirit Lake from Mt Margaret, pre-eruption (35373342314).jpg
350 Mt St Helens and Spirit Lake from Mt Margaret, pre-eruption
Usa edcp relief location map.png
Autor: Uwe Dedering, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief location map of the USA (without Hawaii and Alaska).

EquiDistantConicProjection : Central parallel : 

* N: 37.0° N

Central meridian : 

* E: 96.0° W

Standard parallels: 

* 1: 32.0° N
* 2: 42.0° N

Made with Natural Earth. Free vector and raster map data @ naturalearthdata.com.

Formulas for x and y: 

x = 50.0 + 124.03149777329222 * ((1.9694462586094064-({{{2}}}* pi / 180))
      * sin(0.6010514667026994 * ({{{3}}} + 96) * pi / 180))
y = 50.0 + 1.6155950752393982 * 124.03149777329222 * 0.02613325650382181
      - 1.6155950752393982  * 124.03149777329222 *
     (1.3236744353715044  - (1.9694462586094064-({{{2}}}* pi / 180)) 
      * cos(0.6010514667026994 * ({{{3}}} + 96) * pi / 180))