Spitzerova vila (Janovice)

Spitzerova vila
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Slohhistorizující regionalismus a art deco
ArchitektGustav Schöler
Výstavba19291930
StavitelRudolf Schubert
StavebníkJulius Spitzer
Současný majitelAlfa Plastik a.s., Bruntál
Poloha
AdresaHřbitovní č.p. 35/1, Janovice, ČeskoČesko Česko
UliceHřbitovní
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky34569/8-94 (PkMISSezObrWD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Spitzerova vila v Janovicích u Rýmařova se nachází v okrese Bruntál. Vilu na Hřbitovní ulici 1 v Janovicích dal postavit obchodní ředitel Vítkovického horního a hutního těžířstva Julius Spitzer (1871–1956).[1]

Vila byla v roce 1963 zapsána do státního seznamu kulturních památek.[2]

Historie

Na pozemku zakoupeném od hraběte Harracha dal v roce 1929 Julius Spitzer postavit vilu podle projektu vídeňského architekta Gustava Schölera. Stavbu provedl místní stavitel Rudolf Schubert.[3] Vila po dostavbě v roce 1930 měla sloužit k setkávání celé rodiny Spitzerů. Stavba byla ovlivněna tyrolskou architekturou 16. století a uměleckými proudy dvacátých let 20. století. Rodina Julia Spitzera přečkala dobu okupace v ústraní v Janovicích. V roce 1944 byl Julius Spitzer deportován do koncentračního tábora, protože pocházel z židovské rodiny. Vila pak byla využívána nacisty jako rekreační středisko. Po válce byla vila opět využívána manželi Spitzerovými, ale po smrti J. Spitzera v roce 1959 byla vila jeho manželce Josefině zabavena. Vilu spravoval Krajský národní výbor v Olomouci a byla využívána např. Svazem českých spisovatelů či Teplotechnou Praha. Po roce 1989 vila nebyla navrácena dědicům.[1] V roce 1994 vilu provozovala firma Pozemní stavitelství a.s., Praha. V roce 1996 byla provedena rekonstrukce vily a nově vzniklo v podkroví apartmá pro novomanžele. Objekt byl veřejně přístupný a spravován jako Penzion Janovice. V roce 2004 byla vila zakoupena společností Pátá stavební a.s., která ji obratem prodala v roce 2005 firmě Alfa Plastik a.s., Bruntál.[3][4] Objekt není veřejnosti přístupný.[5]

Architektura

Vila z vnějšku připomíná hrad. Vila je zděná patrová stavba na půdorysu ve tvaru Y. Srostlice tří křídel se rozevírá k jihu širokým průčelím dvojicí obytných křídel ukončených nárožními věžemi s jehlancovými helmicemi. V přední části průčelí je terasa v podobě válcového rondelu. Vila má vysokou zvalbenou střechu s vikýři krytou břidlicí. Jižní fasáda je sedmiosá s malými okny s okenicemi. Konstrukci ocelového krovu vyrobily Vítkovické železárny, pokrývačská břidlice pochází z ložisek Nízkého Jeseníku. Zadní křídlo přiléhá kolmo k ose předního křídla. V podkroví střechy byly zřízeny zděné světnice se čtyřdílnými okny.

Hospodářské stavby

K vile náleží další stavby. Ve svahu stojí budova s garáží, bytem řidiče a studeným skleníkem, který byl později přestavěn na saunu. Objekt byl třídílný obdélného půdorysu. První část byla vstupní s valbovou střechou krytou břidlicí, se třemi sdruženými okny s půlkruhovým záklenkem. Druhá část byl skleník, nižší než vstupní část, se sedlovou střechou a vysokým komínem. Třetí část byla patrová stavba s valbovou střechou krytou břidlicí. K patru vedlo schodiště kryté prosklenými stěnami po stranách. V zadní fasádě dvoukřídlá vrata do garáže.[6]

Další stavbou byl studený skleník později přestavěn na kulečníkový sál.[5]

Zahrada

Dobové fotografie zachycují kolem vily okrasnou zahradu, kterou navrhl profesor Vyšší ovocnářské a zahradnické školy v Lednici profesor Friedrich Hennem. Příjezdovou komunikaci lemovaly vzrostlé stromy. Postupem doby se zahrada proměnila ze slunečné květinové na parkovou se vzrostlými stromy, které v době vegetace zakrývají výhled na vilu. V zahradě byl vybudován tenisový kurt.[6][4] Celý pozemek je vymezen zvláštním oplocením s bránou a brankou.[1]

Interiér

Interiér Spitzerovy vily byl navržen v duchu art deco architektem a malířem Františkem Kyselou. Štukovou výzdobu provedl Simon Novák z Přívozu. Část vybavení, obrazy, cennosti byla po zabavení vily v roce 1959 rozprodána v dražbě (knihovna včetně bibliofilských tisků byla prodána do antikvariátu v Olomouci).[4]

V suterénu se nacházela recepce, jeden apartmán a hospodářské zázemí. V přízemní části byla původně apartmá paní domu a pána domu. Apartmány zahrnovaly pracovny, ložnice, šatny a koupelny. Společenská místnost byla ve střední části patra s přilehlou jídelnou a kuchyní v západní části, s výstupem na terasu.[1] Z původního vybavení byly zachovány interiéry části jídelny (např. krb s keramickým reliéfem[3]), společenská hala (např. kachlová kamna s expresívní atikou a bohatě členěným pláštěm[3]), komunikační haly, pracovny a části apartmánů. Bylo zachováno vybavení koupelen, štuková výzdoba stropů, intarzovaný nábytek, původní lustry, mramorové kryty radiátorů a další.[5] V podkroví byly dětské pokoje a koupelna, které byly přestavěny v roce 1996 na apartmány s několika pokoji. Další apartmán je přístupný po točitém schodišti ve střední části pod vyvýšenou střechou. Celková užitná plocha 1149,44 m2 (z toho suterén 331,82 m2 a přízemí 416,62 m2) zahrnovala sedm apartmánů, čtrnáct obytných místností, sedm koupelen, šest dalších hygienických zařízení, provozní a stravovací zázemí, jídelnu a společenskou halu.[5]

Odkazy

Reference

  1. a b c d MEZEROVÁ, Ľubica. DOMY S HISTORIÍ: Vila Julia Spitzera. Bruntálský a krnovský deník. 2010-10-28. Dostupné online [cit. 2018-01-28]. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-01-28]. Identifikátor záznamu 146297 : Spitzerova vila. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. a b c d GORYCZKOVÁ, Naďa. Slavné vily Moravskoslezského kraje. 1. vyd. v jazyce českém. vyd. Praha: Foibos, 2008. 197 s. ISBN 9788087073094. OCLC 294938629 S. 88–90. 
  4. a b c Spitzerova vila v Janovicích. S. 9–10. RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT [online]. 2011-12-02 [cit. 2018-01-29]. S. 9–10. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-23. 
  5. a b c d HLUCHÝ, Michal. Spitzerova vila na prodej | chateau.cz. Chateau.cz. 2017-08-18. Dostupné online [cit. 2018-01-28]. (anglicky) 
  6. a b Detail dokumentu - G0189054. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2018-01-28]. Dostupné online. 

Literatura

  • GORYCZKOVÁ, Naďa (ed.). Slavné vily Moravskoslezského kraje. 1. vyd. Praha: Fobios, 2008. ISBN 9788087073094

Média použitá na této stránce

No building photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“