Spojené loďstvo

Spojené loďstvo
連合艦隊 / 聯合艦隊
Rengó Kantai
Vlajka japonského císařského námořnictva
Vlajka japonského císařského námořnictva
ZeměJaponské císařství
Existences přestávkami 1894 až 10. října 1945
TypHlavní složka japonského císařského námořnictva pro působení na širém moři
VeliteléSukejuki Itoh
Heihačiró Tógó
Isoroku Jamamoto
Mineiči Koga
Soemu Tojoda
a další…
Nadřazené jednotkyJaponské císařské námořnictvo
Účast
VálkyPrvní čínsko-japonská válka
Rusko-japonská válka
Druhá světová válka

Spojené loďstvo (japonsky 連合艦隊 Rengó Kantai) byla hlavní složka japonského císařského námořnictva pro působení na širém moři, obdobně jako německé Širokomořské loďstvo v Kaiserliche Marine. Před druhou světovou válkou se většinou nejednalo o stálé loďstvo. V době míru spadaly jednotlivé jednotky císařského námořnictva pod různá velení, ale v době konfliktu nebo kvůli námořním cvičením se dočasně zformovaly do jedné síly s jedním velením – do Spojeného loďstva. Kromě období probíhajících cvičení bylo Spojené loďstvo aktivní zejména během první čínsko–japonské války, rusko–japonské války a pak nastálo od roku 1933 až do konce druhé světové války.

Spojenému loďstvu velel vrchní velitel Spojeného loďstva (連合艦隊司令長官 rengó kantai šireičókan), pod kterého spadal štáb Spojeného loďstva v čele s náčelníkem štábu (連合艦隊参謀長 rengó kantai sambóčó). V roce 1903 – tedy těsně před rusko–japonskou válkou – podléhal vrchní velitel (a tudíž i celé Spojené loďstvo) přímo císaři. V roce 1941 podléhal vrchní velitel Spojeného loďstva císařskému generálnímu štábu (大本営 daihonei), konkrétně jeho námořní polovině tvořené zástupci námořního generálního štábu (軍令部 ~ gunreibu).[1]

U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém
Při přepisu japonštiny byla použita česká transkripce

Historie

Počátky: První čínsko–japonská válka (1894–95)

Sukejuki Itoh již jako hakušaku (伯爵 ~ hrabě) a taišó (大将 ~ admirál)

Spojené loďstvo poprvé vzniklo 19. července 1894 spojením Džóbi kantai (常備艦隊 ~ stálé loďstva) a Saikai kantai (西海艦隊 ~ západní loďstvo).[2] Džóbi kantai, která vznikla roku 1889, obsahovala nejmodernější a bojeschopné lodě.[3] Saikai kantai vznikla téhož dne přejmenováním Keibi kantai (警備艦隊 ~ strážní loďstvo), která byla zformována 13. července téhož roku[4] (Evans & Peattie klade vznik Saikai kantai už do roku 1893) a byla druhým japonským loďstvem s prvoliniovými jednotkami. Po svém založení těsně před první čínsko–japonskou válkou disponovalo Spojené loďstvo celkem deseti prvoliniovými jednotkami.[3]

Prvním velitelem Spojeného loďstva se již 18. července 1894 stal dosavadní vrchní velitel Stálého loďstva čúdžó (中将 ~ viceadmirál) Sukejuki Itoh. Ten vedl Spojené loďstvo i během první čínsko–japonské války a po jejím ukončení ho vystřídal čúdžó Šinanodžó Ariči.[5] Dne 16. listopadu 1895 bylo Spojené loďstvo rozpuštěno.[5][6]

Reinkarnace: Rusko-japonská válka (1904-05)

„Nelson východu“: Heihačiró Tógó

Znovu bylo Spojené loďstvo zformováno o osm let později v roce 1903, když zhoršující se vztahy s carským Ruskem předznamenávaly nový konflikt. Dne 28. prosince 1903 bylo Stálé loďstvo deaktivováno a místo něj opět vzniklo Spojené loďstvo. Téhož dne se velení ujal dosavadní velitel námořního arsenálu Maizuru čúdžó Heihačiró Tógó.[7][5] Spojené loďstvo se skládalo ze dvou loďstev (艦隊 ~ kantai):[8]

  • 1. kantai pod osobním Tógóovým velením[9] obsahovala všech šest japonských bitevních lodí a čtyři chráněné křižníky ve dvou divizích (戦隊 sentai) označovaných lichými číslicemi:[7]
    • 1. sentai: bitevní lodě Mikasa, Asahi, Fudži, Jašima, Šikišima, Hacuse a aviso Mijako
    • 3. sentai: chráněné křižníky Čitose, Takasago, Kasagi a Jošino
  • 2. kantai velel čúdžó Hikonodžó Kamimura[10] a skládala se ze čtyř pancéřových křižníků a čtyř většinou starých chráněných křižníků ve dvou divizích označovaných sudými číslicemi:[7]
    • 2. sentai: pancéřové křižníky Izumo, Azuma, Asama, Jakumo, Tokiwa, Iwate a avizo Čihaja
    • 4. sentai: Naniwa, Takačiho, Akaši a Niitaka

Mimo Spojené loďstvo pak existovala ještě 3. kantai, které velel čúdžó Šičiró Kataoka[11] a která se skládala převážně z menších a starších plavidel ve třech divizích (5., 6. a 7.).[8]

Takto organizované Spojené loďstvo se pod Tógóovým vedením úspěšně zúčastnilo rusko–japonské války, po jejímž ukončení bylo 20. prosince 1905 opět rozpuštěno.[5][12] Přesto že bylo rozpuštěno, model organizace Spojeného loďstva do dvou hlavních kantai nebyl zapomenut[7] a využíval se až do konce druhé světové války.

Hlavním plánovačem Spojeného loďstva, který navrhl plány všech významných námořních operací během rusko–japonské války, byl Sanejuki Akijama.[13]

Meziválečné období

Po rusko–japonské válce Spojené loďstvo vznikalo a zanikalo vždy pouze na pár měsíců v roce kvůli cvičení nebo přehlídkám.[14] Poprvé se tak stalo v roce 1908, poté až roku 1915 a pak již každoročně.[5] Teprve v roce 1933 bylo – v souvislosti se vzrůstajícím mezinárodním napětím a hlavně kvůli možnosti konfliktu s USA – Spojené loďstvo opět obnoveno jako stálá složka císařského námořnictva.[14]

Druhá světová válka

Isoroku Jamamoto

Za druhé světové války velel Spojenému loďstvu až do své smrti taišó (大将 ~ admirál) Isoroku Jamamoto. Hlavní údernou sílu představovaly 1. a 2. kantai, zatímco 3. kantai představovala spíše směsici pomocných plavidel (hlídková a výcviková plavidla, ale i nosiče hydroplánů). Byla též zřízena oblastní loďstva (方面艦隊 hómen kantai) pro operace v jednotlivých částech nově dobytého japonského impéria. Po bitvě u Midway došlo 14. července 1942 k velké pomidwayské reorganizaci loďstva. Během ní se ze 3. kantai stala katai letadlových lodí.

Dne 18. dubna 1943 byl Jamamoto sestřelen a zabit Američany a ve funkci vrchního velitele Spojeného loďstva ho nahradil taišó Mineiči Koga. Koga zahynul při leteckém neštěstí 31. března 1944 a nahradil ho taišó Soemu Tojoda.[5]

Nikdo z velitelů Spojeného loďstva ale nedokázal zastavit postup Spojenců – zejména Američanů – v Pacifiku. Spojené loďstvo postupně vykrvácelo jak po stránce materiální, tak v případě vycvičeného personálu. Loďstvo zužoval nedostatek paliva v Japonsku, ponorky a vzdušná a technická převaha nepřítele. Poslední tři Tojodovy pokusy o zvrácení výsledku války – bitva ve Filipínském moři, bitva u Leyte a operace Ten-gó – skončily téměř úplnou destrukcí císařského námořnictva a Spojeného loďstva jakožto akceschopné formace.

Dne 29. května 1945 se velení zbytků Spojeného loďstva ujal čúdžó Džisaburó Ozawa. Po japonské kapitulaci bylo Spojené loďstvo 10. října 1945 rozpuštěno.[5]

Velitelé Spojeného loďstva

Vrchní velitelé Spojeného loďstva podle Nišidy:[5]

#HodnostJménoOdDo
1čúdžóSukejuki Itoh18940718a18. července 189418950511a11. května 1895
2čúdžóŠinanodžó Ariči18950511a11. května 189518951116a16. listopadu 1895
3čúdžó (od 19040606a6. června 1904 taišó)Heihačiró Tógó19031228a28. prosince 190319051220a20. prosince 1905
4čúdžóGoró Idžuin19081008a8. října 190819081120a20. listopadu 1908
5čúdžóMotaro Jošimacu19151101a1. listopadu 191519151213a13. prosince 1915
6čúdžóMotaro Jošimacu19160901a1. září 191619161014a14. října 1916
7taišóMotaro Jošimacu19171001a1. října 191719171022a22. října 1917
8taišóGentaró Jamašita19180901a1. září 191819181015a15. října 1918
9taišóGentaró Jamašita19190601a1. června 191919191028a28. října 1919
10taišóTanin Jamaja19200501a1. května 192019200824a24. srpna 1920
11taišóSodžiro Točinai19200824a24. srpna 192019201031a31. října 1920
12taišóSodžiro Točinai19210501a1. května 192119211031a31. října 1921
13čúdžó (od 19230803a3. srpna 1923 taišó)Isamu Takešita19221201a1. prosince 192219240127a27. ledna 1924
14taišóKantaró Suzuki19240127a27. ledna 192419241201a1. prosince 1924
15taišóKeisuke Okada19241201a1. prosince 192419261210a10. prosince 1926
16čúdžó (od 19270401a1. dubna 1927 taišó)Hiroharu Kato19261210a10. prosince 192619281210a10. prosince 1928
17taišóNaomi Taniguči19281210a10. prosince 192819291111a11. listopadu 1929
18čúdžó (od 19310401a1. dubna 1931 taišó)Eisuke Jamamoto19291111a11. listopadu 192919311201a1. prosince 1931
19čúdžó (od 19330330a30. března 1933 taišó)Seizo Kobajaši19311201a1. prosince 193119331115a15. listopadu 1933
20čúdžó (od 19340330a30. března 1934 taišó)Nobumasa Suecugu19331115a15. listopadu 193319341115a15. listopadu 1934
21čúdžó (od 19360401a1. dubna 1936 taišó)Sankiči Takahaši19341115a15. listopadu 193419361201a1. prosince 1936
22čúdžóMicumasa Jonai19361201a1. prosince 193619370202a2. února 1937
23taišóOsami Nagano19370202a2. února 193719371201a1. prosince 1937
24čúdžóZengo Jošida19371201a1. prosince 193719390830a30. srpna 1939
25čúdžó (od 19401115a15. listopadu 1940 taišó)Isoroku Jamamoto19390830a30. srpna 193919430418a18. dubna 1943 †
26taišóMineiči Koga19430521a21. května 194319440331a31. března 1944 †
27taišóSoemu Tojoda19440503a3. května 194419450529a29. května 1945
28čúdžóDžisaburó Ozawa19450529a29. května 194519451010a10. října 1945

Vlajkové lodě Spojeného loďstva

Pohled na pravobok chráněného křižníku Macušima – vlajkové lodě Spojeného loďstva během první čínsko–japonské války. Na vrcholu stožáru vlaje admirálská standarta

Vlajkovými loděmi velitelů Spojeného loďstva byly – v dobách existence Spojeného loďstva – tyto lodě:

  1. chráněný křižník Macušima
  2. bitevní loď Mikasa
  3. bitevní loď Šikišima
  4. bitevní loď Asahi
  5. bitevní loď Kongó – vlajkovou lodí od 1. prosince 1931, 11. května 1933 a od 3. října 1933[15]
  6. bitevní loď Jamaširo – vlajkovou lodí se stala po ukončení modernizace 30. března 1935[16]
  7. bitevní loď Nagato – vlajkovou lodí od 1. prosince 1925 a pak od 15. prosince 1938[17]
  8. bitevní loď Jamato – vlajkovou lodí od 12. února 1942[18]
  9. bitevní loď Musaši – vlajkovou lodí od 11. února 1943 do 28. března 1944, kdy se Koga na Palau rozhodl přenést vlajku na břeh a následně do Davao, ale při přesunu zahynul.[19]
  10. lehký křižník Ójodo – vlajkovou lodí od 30. dubna 1944 do 29. září 1944[20][21]

Dne 29. září 1944 se velení Spojeného loďstva přesunulo z Ójodo do podzemního velitelství v areálu univerzity Keio ve čtvrti Hijošidai na předměstí Tokia, kde zůstalo až do konce války.[21][20]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Combined Fleet na anglické Wikipedii a 連合艦隊 na japonské Wikipedii.

  1. ↑ Evans & Peattie, schéma 1-4 na str. 28 (pro rok 1903) a schéma 13-1 na str. 459 (pro rok 1941)
  2. ↑ LENGERER, Hans. The Sino-Japanese War (I): Before the Declaration of War. In: LENGERER, Hans; AHLBERG, Lars. Contributions to the History of Imperial Japanese Warships. [s.l.]: [s.n.], 09. 2013. Ebook Paper XII. S. 55. (anglicky) – dále jako „Lengerer, Paper XII“
  3. ↑ a b Evans & Peattie, str. 34 a poznámka 6 na str. 546
  4. ↑ Lengerer, Paper XII, str. 54 a 55
  5. ↑ a b c d e f g h NISHIDA, Hiroshi. Offensive Forces: Commander-in-Chief, Combined Fleet [online]. 2002, rev. 2006-03-16 [cit. 2009-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-30. (anglicky) 
  6. ↑ Evans & Peattie, poznámka 6 na str. 546
  7. ↑ a b c d Evans & Peattie, str. 81
  8. ↑ a b Evans & Peattie, str. 81 a 95
  9. ↑ NISHIDA, Hiroshi. Offensive Forces: Commander-in-Chief, 1st Fleet [online]. 2002, rev. 2006-03-16 [cit. 2009-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-30. (anglicky) 
  10. ↑ NISHIDA, Hiroshi. Offensive Forces: Commander-in-Chief, 2nd Fleet [online]. 2002, rev. 2006-03-16 [cit. 2009-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-30. (anglicky) 
  11. ↑ NISHIDA, Hiroshi. Offensive Forces: Commander-in-Chief, 3rd Fleet [online]. 2002, rev. 2006-03-16 [cit. 2009-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-30. (anglicky) 
  12. ↑ Evans & Peattie, str. 124
  13. ↑ Evans & Peattie, str. 84 a 85
  14. ↑ a b Evans & Peattie, str. 289
  15. ↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; AHLBERG, Lars. IJN KONGO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1996, rev. 2009-09-03 [cit. 2009-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; AHLBERG, Lars. IJN YAMASHIRO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2000, rev. 2009-09-03 [cit. 2009-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; AHLBERG, Lars. IJN NAGATO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2000, rev. 2009-09-03 [cit. 2009-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. IJN YAMATO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2000, rev. 2009-09-02 [cit. 2009-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. IJN MUSASHI: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2000, rev. 2009-09-02 [cit. 2009-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ a b HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. IJN OYODO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2009-09-04 [cit. 2009-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ a b Evans & Peattie, poznámka 23 na str. 608

Literatura

  • EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. XXV, 661 s. Dostupné online. ISBN 9780870211928. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Naval Ensign of Japan.svg
Autor: David Newton, uploader was Denelson83, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlajka Japonskej cisárskej armády
Tōgō Heihachirō.jpg
Photo of Marshal-Admiral, the Marquis Tōgō Heihachirō (1848–1934) of the Imperial Japanese Navy with the Collar and the Grand Cordon of the Order of the Chrysanthemum.
Itoh Sukeyuki.jpg
Portrait of Ito Yuko (伊東祐亨, 1843 – 1914)
Japanese cruiser Matsushima 1895.jpg
Japanese cruiser Matsushima off Pescadoes Islands, 1895
Isoroku Yamamoto 1940 Nagato.jpg
Admiral Isoroku Yamamoto, Imperial Japanese Navy Planning meeting photograph on battleship Nagato sometime in 1940, when he was Commander in Chief, Combined Fleet. Note that this is an exerpt of a larger image that shows other staff members at the meeting, including one holding the large dividers partially seen here.