Společenská smlouva

Společenská smlouva je pojem z filosofie a společenských věd. Jedná se o teorii, podle níž veškeré právní a mocenské vztahy ve společnosti jsou dány jakousi implicitní dohodou mezi všemi členy dané společnosti. Motivací je nejistota, kterou lidé pociťují. Výměnou za ztrátu části svobody se jim dostává ochrany jejich oprávněných práv a jistoty. Reprezentanty této teorie jsou Thomas Hobbes, John Locke a Jean-Jacques Rousseau. Hobbes se domníval, že lidé jsou ve své povaze špatní, proto musí být nad nimi suverén, který tuto špatnost trestá a vynucuje si dodržování svých norem. Naopak Rousseau si idealizuje stav před existencí společenské smlouvy. Glorifikuje divocha. Domnívá se, že civilizace naopak v člověku zabíjí jeho dobré vlastnosti.

Srovnávací tabulka teorií společenské smlouvy
Pojetí stavu přirozenostiSmlouva je založena na logiceHodnoty, které má
společenská smlouva zachovávat
a díky nimž lze státu legitimně odporovat
podle Hobbese
(Leviathan)
válka všech proti všembezpečnostní
(odloučit se od stavu přirozenosti)
bezpečnost a život
každého jednotlivce
podle Locka
(Two Treatises of Government - II.)
každý má přirozená práva
(právo na život, na svobodu a na soukromé vlastnictví)
liberální
(zaručit přirozená práva)
svoboda
soukromé vlastnictví
podle Rousseaua
(Du contrat social - O společenské smlouvě)
každý jedná
podle svého soukromého zájmu
bezpečnostní a demokratická
(odloučit se od stavu přirozenosti
lid se má stát suverénem
směřování jeho činnosti ke všeobecnému zájmu)
obecná vůle