Společenství evangelických církví v Evropě

Společenství evangelických církví v Evropě (něm. zkratka GEKE, angl. zkratka CPCE) neboli Leuenberské společenství církví je svazem 94 protestantských církví z Evropy a Jižní Ameriky (které mají kořeny v Evropě). Jsou v něm sdruženy církve luterské, kalvínské, unionované, metodistické, jakož i církve vzešlé z obrodných hnutí před světovou (druhou) reformací (viz česká reformace).

Církve se společně hlásí k tzv. Leuenberské konkordii, která byla podepsána 16. 3. 1973[1] a v níž vyjadřují vzájemné uznání a rovnost navzdory konfesní rozdílnosti, rozdílnosti řádů a rozdílné zbožnosti. Tímto dokumentem jednotlivé denominace deklarují, že chtějí hledat shodu na tom, co je podstatné, totiž na evangeliu, a vyhlašují, že sdílejí společenství slova a svátostí. Překonávají tak historické rozdělení, napětí a odsudky, které mezi reformačními církvemi byly ve věci učení o svátostech, a které po staletí znemožňovaly společné slavení svátostí.

Velmi stručně to znamená, že zapojené církve v současnosti slaví společně bohoslužby i se svátostmi a vzájemně si také uznávají ordinaci duchovních, kteří se tudíž mohou při bohoslužbách zastupovat. Je to ekumenický model, který církve neslučuje, ale spojuje k jednotě v různosti. Podstatné pro jednotu je dílo Ježíše Krista, pluralita učení a liturgie může být považována za vzájené obohacení, pokud církve chtějí byž společně na cestě k hlubšímu poznávání evangelia.

Organizační struktura CPCE / GEKE je proto poměrně volná; tvoří ji mezinárodní Valné shromáždění, které se schází obvykle jednou za 6 let, třináctičlenný Výkonný výbor, tříčlenné Prezídium a sekretariát. Kancelář CPCE / GEKE je v současnosti ve Vídni. V intervalech mezi setkáními Valného shromáždění pracují regionální skupiny složené ze zástupců členských církví. Ty se věnují aktuálním společenským a teologickým otázkám, navzájem sdílejí zkušenosti z jednotlivých církví a připravují dokumenty, které mohou sloužit církvím v celospolečenské diskusi.

Dokumenty a studijní texty jsou dostupné elektronicky, některé z nich byly přeloženy do češtiny.[1]

V roce 2023 si CPCE / GEKE na mnoha místech připomínalo 50. výročí Leuenberské konkordie. V České republice se při této příležitosti slavila slavnostní ekumenická bohoslužba s připomínkou křtu a s večeří Páně. Shromáždění proběhlo 21. listopadu ve sboru CČSH v pražských Dejvicích, předsedala mu Jana Křížová (ECM) a kázáním posloužila Jana Hofmanová (ČCE). Představitelé leuenberských církví přijali službu u stolu Páně.[2]

Regionální skupiny

  • North West Group
  • South East Group (české církve patří do Jihovýchodní skupiny)
  • Forum of the Churches of the Northern Region
  • Conference of the Churches on the Rhine
  • Conférence des Eglises protestantes des Pays latins d’Europe CEPPLE

Leuenberské společenství církví v Česku

Členy Leuenberského společenství v České republice jsou následující církve:[3]

Tyto církve se od roku 2000 scházejí v dvouletých intervalech na českých synodech Leuenberského společenství. Iniciátorem tohoto modelu vzájemné ekumenické porady a společného promýšlení české situace protestantských církví byl Prof. ThDr. Pavel Filipi. Církve jsou na synodu zastoupeny rovnoměrně, delegáti společně slaví bohoslužby a sdílejí informace o dění v jednotlivých církvích. Podněty ze synodu jsou předkládány jednotlivým členským církvím v ČR jako doporučení. Jednotlivé církve se střídají v pohostinství synodu a organizaci zajišťuje předsednictvo, do něhož každá delegace jmenuje svého zástupce.

Od roku 2017 vychází každoročně z podnětu leuenberského synodu společná příručka Denní čtení (krátké úvahy nad Hesly Jednoty bratrské), tvořená příspěvky teologů nejen členských církví.

Přehled synodů leuenberských církví v ČR

  • 1. synod, 2000, téma: Vzájemné zastupování církví v diaspoře
  • 2. synod, 2002, Brno
  • 3. synod, 2004, Plzeň
  • 4. synod, 2006, 24.-25. 11., Praha, téma: Misie
  • 5. synod, 2008, 28.-29. 11., Smilovice, téma: Diakonie
  • 6. synod, 2010, 5.-6. 11., Praha 4, téma: Výchova k pevným vztahům
  • 7. synod, 2012, 23.-24. 11, Praha 6, téma: Bohoslužba
  • 8. synod, 2014, 21.-22.11., Praha, téma: Církev a (její) peníze
  • 9. synod, 2016, téma: Dědictví reformace
  • 10. synod, 2018, Písek u Jablunkova, téma: Náboženská pluralita
  • 11. synod, 2021, Pardubice, téma: Duchovní formace mládeže
  • 12. synod, 2023, Brno, téma: Církevní společenství

Odkazy

Reference

  1. ↑ HOFMANOVÁ, Jana. Díky Leuenbergu protestantské církve mohou společně slavit svátosti / Christnet.eu. www.christnet.eu [online]. [cit. 2024-01-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ PACOVSKÝ, Karel. Předsedkyní synodu leuenberských církví v Česku byla zvolena farářka ČCE. Český bratr [online]. [cit. 2024-01-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ Církve leuenburského společenství v České republice. Internetové stránky Synod leuenburských církví v ČR. [cit. 27. 12. 2021]

Literatura

  • ZAPLETAL, Aleš. Leuenberský synod v ČR. Praha, 2020. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Evangelická teologická fakulta. Vedoucí práce Martin Vaňáč. Dostupné online.
  • ROSKOVEC, Jan. O leuenberském modelu církevního společenství. Brno, 2013. Promluva. Dostupné online.

Externí odkazy