Společná rybolovná politika

Společná rybolovná politika v rámci Evropské unie je zaměřena na zajištění rybolovné produkce, rozvoj rybolovu a ochranu životního prostředí. Obecně je jako politika EU definována v článcích 38-44 Smlouvy o fungování Evropské unie společně se společnou zemědělskou politikou a posléze v příslušných aktech sekundárního unijního práva a dalších pramenech.

Vznik společné rybolovné politiky

Společná rybolovná politika byla na rozdíl od SZP vytvářena až od 80. let (tato oblast byla zprvu ošetřena vnějším obchodním tarifem). Impulzy k vytvoření politiky představovalo několik momentů:

• tlak rybářů (zájem o podporu)
• spory mezi členskými státy o rybolovná teritoria
• snaha o stabilizaci těžby ryb a zabránění jejich přelovení

Vymezení společné rybolovné politiky

Samotné principy společné rybolovné politiky byly schváleny již v roce 1970. Zahrnovaly:

• rovné právo na vstup do teritoriálních vod členských zemí (kromě 3 mil od pobřeží)
• vznik strukturální pomoci rybářskému průmyslu
• vytvoření organizace výrobců pro správu rybího trhu
• stanovení referenční ceny pro dovoz rybích produktů (aby neznemožňovala konkurenceschopnost produkce)
• výhradní právo místních rybářů do 6 mil od pobřeží (po vstupu VB v některých oblastech - Grónsko, VB, Irsko, částečně Dánsko; v roce 1977 bylo toto zrušeno)

Principy a nástroje společné rybolovné politiky

Nástroje společné rybolovné politiky byly vymezeny se vstupem jihoevropských států do Společenství (které přineslo dílčí konflikty a především nárůst významu otázky rybolovu). V roce 1983 se státy dohodly na pravidlech:

• rybolovná zóna zahrnuje 200 mil od pobřeží, země mají možnost vyhradit si 12 mil pro sebe
• budou stanovován povolený výlov jednotlivých druhů ryb
• budou aplikována dohodnutá průvodní opatření (např. povolené způsoby lovu, rybářské vybavení apod.)

Došlo k reorganizaci trhu s rybami a byly definovány podmínky pro určitou kvalitu produkce. Od roku 1983 musí mít rybářské lodě licenci k lovu a jejich pohyb je satelitně monitorován. Úkol sledovat situaci a navrhovat limity náleží Komisi, plnění pravidel dozoruje rybolovná inspekce.

Od roku 1993 je rybolovná politika financována z Finančního nástroje pro řízení rybolovu (FIFG).

Současný stav společné rybolovné politiky

V roce 2001 byla vydána zelená kniha, která odstartovala reformu společné rybolovné politiky. Mezi cíle této reformy patří:

• předcházení krizím spojeným s úbytkem příliš lovených ryb
• ochrana mořského ekosystému
• ekonomické zajištění rybářských flotil
• ochrana spotřebitele (zajištění kvality produktů)

Komise následně vydala některé související dokumenty, např. Strategii pro udržitelný rozvoj evropské akvakultury a Akční plán pro potírání nelegálního rybolovu.

V roce 2007 vznikl Evropský rybářský fond (EFF), který nahradil FIFG a Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu (CFCA). Byla vydána modrá kniha Integrovaná námořní politika pro EU (snaha o formulaci komplexní námořní politiky).

V roce 2008 vznikl projekt Unie pro Středomoří, který se týká i námořní politiky.

Od roku 2014 platí nová společná rybolovná politika.^[1]

Kritika

Společná rybolovná politika je podstatným důvodem proč rybolovné státy jako je Norsko, ^[2] Island,^[3] Grónsko a Faerské ostrovy^[4] jsou mimo EU.

Reference

Související články

• Politiky Evropské unie
• Společná zemědělská politika
• Společný trh (Evropská unie)

Literatura

FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, 803 s. ISBN 9788073251802.