Společnost Maxe Plancka

Společnost Maxe Plancka
Vznik26. února 1948
Právní formazapsaný spolek
SídloMnichov, Německo
Souřadnice
Členové1 383 (2022)
LídrPatrick Cramer (od 2023)
Správní radaAdolf Butenandt, Otto Hahn a Hans F. Zacher
Tržby2,6 mld. € (2021)
2,5 mld. € (2020)
Aktiva3,6 mld. € (2021)
3,4 mld. € (2019)
Počet zaměstnanců23 963 (2019) a 23 950 (2021)
OceněníCena kněžny asturské za mezinárodní spolupráci (2013)
Oficiální webwww.mpg.de/en a www.mpg.de/de
LEI894500C5L6W4ADC12P82
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Společnost Maxe Plancka pro rozvoj vědy (německy Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften; zkráceně MPG) je formálně nezávislá, nevládní a nezisková asociace německých výzkumných ústavů. Společnost byla založena v roce 1911 jako Společnost císaře Viléma (Kaiser-Wilhelm-Gesselschaft).[1] Po druhé světové válce byla obnovena a v roce 1948 přejmenována na Společnost Maxe Plancka na počest svého bývalého prezidenta, nositele Nobelovy ceny za fyziku Maxe Plancka.[2]

Pod MPG spadá 86 ústavů a výzkumných zařízení (k 1. lednu 2021); pět ústavů a jedno výzkumné pracoviště se nachází v zahraníčí.[3]

Společnost Maxe Plancka podporuje základní výzkum v přírodních, společenských, humanitních vědách a umění, ve třech sekcích:

  • Biologicko-medicinská sekce
  • Chemicko-fyzikální a technická sekce
  • Sekce společenských a humanitních věd

Vedle ústavů provozuje MPG badatelské skupiny (MPFG) a Mezinárodní výzkumné školy (IMPRS) pro doktorské studenty v úzké spolupráci s řadou univerzit, včetně zahraničních.

Společnost má právní formu spolku a je financována z prostředků spolkové vlády, jednotlivých zemských vlád a ze sponzorských darů. Rozpočet na rok 2018 činil něco přes 1,8 miliardy EUR. Zaměstnává 23 767 osob, z toho přes 800 stipendistů a téměř 2000 hostujících vědců a vědkyň. 54,6% vědeckých pracovníků nejsou občané Spolkové republiky, stejně jako 33% všech zaměstnanců.[3]

Společnost Maxe Plancka se těší značné vědecké autoritě. S celkovým počtem 37 nobelistů jde o jednu z největších a nejprestižnějších vědeckých institucí na světě.[4]

V žebříčku Times Litterary Supplement 2006 byla MPG na prvním místě mezi neuniverzitními vědeckými zařízeními na světě a na třetím místě (za AT&T a Argonne National Laboratory) ve výzkumu technologií. V žebříčku Nature se v roce 2018 MPG umístila mezi největšími přispěvateli do 82 předních časopisů ve všech vědeckých disciplínách. V indexu se MPG umístila třetí, po Čínské akademii věd a Harvardově univerzitě.[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max-Planck-Gesellschaft na německé Wikipedii.

  1. Chronik der Kaiser-Wilhelm-Gesellschaft. www.mpg.de [online]. [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. (německy) 
  2. Chronik der Max-Planck-Gesellschaft. www.mpg.de [online]. [cit. 2022-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-26. (německy) 
  3. a b Zahlen & Fakten. www.mpg.de [online]. [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. (německy) 
  4. VĚDAVÝZKUM.CZ. Věda s budoucností: Rozhovor se členy Max Planck Sustainability Network. vedavyzkum.cz [online]. [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  5. The top 10 global institutions for 2018. Nature. 2019-06-19. Dostupné online [cit. 2022-09-21]. DOI 10.1038/d41586-019-01922-z. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

München - Max-Planck-Gesellschaft.JPG
Autor: Maximilian Dörrbecker, Licence: CC BY-SA 2.5
München, Hofgartenstraße: Eingang zum Hauptsitz der Max-Planck-Gesellschaft mit der Skulptur Minerva von Fernando de la Jara