Spolkový život Němců v českých zemích a v Československu

Spolkový život Němců umožnila v českých zemích, ostatně jako i dalším národnostem Rakouska-Uherska, zejména prosincová ústava z roku 1867, v níž císař František Josef I. uzákonil občanské právo „shromažďovat se a tvořit spolky“. V českých zemích se tak rozvinula mezi zdejším německým obyvatelstvem široká základna německých spolků. Ve spolcích mohli sdílet a prohlubovat své společné zájmy s ostatními německými obyvateli obcí a měst zemí Koruny české a později i mezi německým obyvatelstvem na území Československa. 80. léta 19. století vedla u Němců i u Čechů ke vzniku masových nacionálních spolků, jejichž heslem bylo „udržení a rozšíření národní državy“.^[1]

Ve spolcích se jednotliví občané setkávali za účelem společných zájmů a cílů. Proto také plnily spolky významnou roli při prosazování zájmů jednotlivých skupin obyvatelstva, rozšiřování jejich myšlenek a názorů. Některé spolky měly zcela charitativní ráz nebo plnily funkci ryze zábavnou či vzdělávací. Ačkoliv spolky byly dobrovolné a zakládat je mohly všechny sociální vrstvy, přece jen v nich hrála roli příslušnost k etniku a vedení spolku příslušelo většinou někomu z obecní či městské elity – právníkům, učitelům a profesorům, majitelům průmyslových nebo zemědělských podniků, velkostatkářům nebo na malé vesnici mlynářům, farářům a velkým sedlákům.^[1]

Nejprve se Němci sdružovali na úrovni profesní a to do cechů, spolků tovaryšů apod. Od 30. let 19. století se objevovaly spolky náboženské, dobročinné nebo živnostenské a průmyslové, u kterých ale nehrála etnická příslušnost žádnou roli. Jednalo se totiž o prestižní záležitost svobodného obyvatelstva. Politika se rozebírala spíše po kavárnách a hostincích u stolů „štamgastů”, příslušníků městské nebo obecní inteligence, obchodníků a jiných významných představitelů, kteří kritizovali převážně Metternichův absolutismus a další palčivé otázky, které sebou tehdejší politická situace přinášela. S revolučním rokem 1848 se postupně rozpoutávala v českých zemích národnostní třenice mezi německým a českým etnikem a vznikala tak dvě oddělená národní společenstva. Německé prostředí, které bylo nesporně vyspělejší, nechtělo v žádném případě přistoupit na jakoukoliv debatu o samostatnosti českého národa, který svým razantním vývojem Němce v jejich dosavadním postavení ohrožoval. V této době začínaly vznikat první spolky českých Němců s politickým podtextem.^[1]

František Josef I. zrušil na konci roku 1851 ústavu vyhlášenou na jaře 1849, která ve skutečnosti nikdy nebyla uvedena v platnost a tím došlo k nastolení nové absolutistické vlády samotného císaře a jeho nejbližších spolupracovníků. Jeho pravou rukou se stal ministr vnitra Alexander Bach. Bach zavedl po celé monarchii přísnou cenzuru a posílil policejní aparát. Všechny politické spolky, politická shromáždění, noviny a časopisy s protichůdnou politikou byly zakázány. Teprve až doba konstituční monarchie a zejména období po uzákonění práva „shromažďovat se a tvořit spolky“ nabídly prostor pro zakládání spolků. Po celé monarchii nastal doslova boom všemožných společenských aktivit. Zakládání spolků, které se ze začátku odvíjelo především ve městech, se rozmáhalo i na venkově. V době národnostního pření vznikaly přirozeně spolky české a německé. Němci se snažili rozvíjet svou národní identitu, setkávat se s ostatními příslušníky německého etnika a rozvíjet společné zájmy. Zrovna tak vznikaly obdobně na české straně spolky, které svým typem odpovídaly sdružením německým.^[1]

• hospodářské (Gewerbevereine), zemědělské a lesnické (Land und Forwstwirtschaftsvereine)
• profesní spolky – Jouristenverband, Deutscher Kaufmännischer Verein (Spolek obchodníků), Deutscher Handwerkerverein (Spolek samostatných řemeslníků)
• podpůrné (pro podporu v nemoci, veteránské) a charitativní
• dobrovolných hasičů
• vzdělávací – Lesevereine (čtenářské),
• zábavné
• kulturní – Deutscher Männergesangverein (Praha, 1861), Brünner Männergesangverein (1861), Troppauer Singakademie (1860) a Deutscher Sängerbund (1864),
• umělecké – Mährischer Kunstverein (Brno 1871), Verein zur Gründung und Ehaltung eines Landesmuseums für Kunst und Gewerbe (Opava 1882),
• učitelské
• tělocvičné, turistické, střelecké
• vědecké – Verein für die Geschichte der Deutschen in Böhmen či Deutscher Polytechnischer Verein,
• politické spolky – Verfassungsverein der Deutschen in Böhmen (Konstituční spolek Němců v Čechách), jehož pokračovatelem po roce 1882 byl Deutscher Klub (Německý klub), Deutscher Verein (Německý spolek; Praha 1869), Brünner Bürgerverein (Občanský spolek v Brně), Verein der Deutschen in Mähren (Spolek Němců na Moravě; Olomouc 1870), Bürgerverein (Opava 1869) a Deutscher Verein (1870),
• kasina – Katholisch politische Casino v Opavě (1870)
• pojišťovací, záloženské a konzumní – podle vzoru F. W. Raiffeisena
• penzijní a zaopatřovací
• okrašlovací

Společensky respektované a uznávané hasičské spolky (Feuermännervereine) patřily k těm nejrozšířenějším. Dobrovolní hasiči (Freiwillige Feuerwehr – FF) posilovali zejména ve vsích, kde jiný spolek neexistoval, místní kulturu. Dalšími spolky se širokou členskou základnou byly turnerské tělocvičné spolky podle vzoru Friedricha Ludwiga Jahna (Deutscher Turnverein, založený roku 1861 v Praze a v Brně a o tři roky později v Opavě). Od nich se pak odvíjely spolky bruslařské, turistické, cyklistické, veslařské a jiné. Kasino hrálo mezi všemi spolky určitý prim. Jednalo se o prominentní spolek německých liberálních elit se svojí základnou v Praze.^[1]

Od 80. let 19. století vznikaly v německém i českém táboře spolky nacionální. Zejména v národnostně smíšených oblastech se jednalo o tzv. obranářské spolky (Schutzvereine), které měly hájit především nacionální zájmy. Češi se počali formovat v moderní národ a zejména mladá německá generace reagovala na český hospodářský, sociální i kulturní růst vstupem do národnostních (völkisch) spolků. V této době vznikaly organizace vyloženě masového charakteru. Na podporu německého národního školství na jazykové hranici vznikl ve Vídni v roce 1880 Deutscher Schulverein, kterému na české straně odpovídala Ústřední Matice školská. Obě organizace se zasloužily o osvětu a financování škol, přesto se ale jednalo o spolky nacionální a národnostně mezi sebou soupeřily. Deutscher Schulverein se velmi rychle rozrůstal o další a další místní skupiny (Ortsgruppen). V roce 1908 měl již 1 344 skupin se 130 tisíci členy a právě v Čechách měl nejpočetnější zastoupení (50 % z celkového počtu členů). Tělovýchovné spolky Turnvereiny vedli sice představitelé místní elity, ale členská základna pocházela hlavně z nižších společenských vrstev – kvalifikovaní dělníci, studenti a živnostníci. Vedení spolku se snažilo vzdělávat své turnery společenskými a kulturními pořady či nepřeberným množstvím přednášek. Právě v turnerském hnutí se od poloviny 80. let projevoval radikální nacionalismus snad nejvíce a v některých tyto antisemitské tendence nakonec našly živnou půdu v prosazování árijských zákonů.^[1]

Hlavní náplní hospodářsko-obranných spolků („wirtschaftliche Schutzvereine“) byla starost o německý majetek a půdu, své soukmenovce v pohraničních oblastech hospodářsky či finančně podporovaly a pomáhaly jim při zprostředkování pracovních míst. Mimo to pořádaly kulturní akce a přebíraly i některé charitativní činnosti. Prvním hospodářsko-obranným spolkem byl Böhmerwaldbund (Pošumavský spolek), jež vznikl v roce 1884 v jižních Čechách. Nejvýznamnějším a největším obranným spolkem byl Bund der Deutschen in Böhmen (Svaz Němců v Čechách 1884), který měl na počátku 20. století 60 tisíc členů a v roce 1914 se počet jeho členů zdvojnásobil (Svaz Němců v severozápadních Čechách, v západních Čechách, východních Čechách či na Chebsku), na Moravě národně obrannou funkci přebíraly – Bund der Deutschen Nordmährens (1886) a Bund der Deutschen Südmährens (1899), ve Slezsku Nordmarka (1893)). Těmto spolkům konkurovaly organizace dělnické – například sociálně demokratická organizace (Verein der deutschen Arbeiter) a také postupně slábnoucí liberální strany a spolky.^[1]

Rozpad monarchie a vyhlášení československého státu neměly na oslabení spolkového života sudetských Němců zásadní vliv a po dvaceti letech fungování nového státu naopak aktivity německého obyvatelstva posílily. Spolky se ale musely novým podmínkám ve státě přizpůsobit a rozšiřovaly se i na Slovensko a Podkarpatskou Rus (1922 Deutscher Kulturverband, Deutscher Turnverein). Většina spolků byla novým státním zřízením donucena přerušit vazby na své rakouské a německé centrály a následně je zřídit v Československu. Mladá členská základna tak stále více opouštěla prorakouskou orientaci a obracela se nápadně k politickému směru Německa.^[1]

V roce 1919 Deutscher Kulturverband převzal 346 místních skupin bývalého německého školního spolku (Deutscher Schulverein) a během dvou let vzrostla jeho členská základna téměř čtyřnásobně. V roce 1921 disponoval při stavu téměř 200 tisíc členů vlastními devatenácti základními a osmdesáti pěti mateřskými školami. Ve 20. letech patřil Deutscher Kulturverband k nejmasovějším a finančně nejzabezpečenějším německým spolkům v Československu. Obdobná situace nastala i u turnerů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. V srpnu 1919 vznikla organizace Deutscher Turnverband (DTV). Ta měla počátkem 20. let 823 skupin a 109 000 členů. V masových tělovýchovných spolcích nastal poněkud odlišný fenomén. Při kolektivním cvičení docházelo k setření sociálních rozdílů - na cvičišti vedle sebe stáli „zednický pomocník, obchodník, řemeslník, úředník či dělník”. Bylo tedy nasnadě, že právě mezi turnery vyrůstali „přední funkcionáři pozdější Henleinovy Sudetendeutsche Heimatsfront” (Sudetoněmecká vlastenecká fronta).^[1]

Bund der Deutschen s jeho regionálními organizacemi ale ve dvacátých letech svoji centrální organizaci v Československu nevybudoval. Teprve Henleinova Sudetendeutsche Heimatsfront (SHF) a stoupající preference Hitlera v roce 1933 podpořily centralizaci regionálních svazů. V letech 1933 až 1937 měla na masové organizace podstatný vliv Sudetoněmecká strana. Politickým principům této strany se dokonce podvolil v roce 1937 i celkem liberální Deutscher Kulturverband.^[1] Přestože preference Sudetendeutsche Partei (SdP - Sudetoněmecká strana) rostly a úměrně tomu klesala popularita masových obranných spolků, disponovaly centralizované spolky stále širokou členskou základnou. BdD v letech 1937-1938 organizoval 10 %–12 % německého obyvatelstva českých zemí, což dohromady s členskou základnou dvou dalších nejvýznamnějších nacionálních „obranných“ svazů Deutscher Kulturverband a Deutscher Turnverband činilo 34 %–43 % obyvatelstva.^[2] Činnost sudetských německých spolků byla ukončena v roce 1939 na základě rozhodnutí o rušení organizací v Sudetech z 22. října 1938. Majetek spolků byl převeden na NSDAP, která převzala i úkoly někdejších německých spolků a organizací. Jediným povoleným spolkem zůstal Svaz dobrovolných hasičů.

Zakládání německých spolků přineslo i poptávku po odborné literatuře. Publikační činnost byla financována v podstatě z členských poplatků, což znamená, že každý spolek si financoval a vydával vlastní časopis. Rakouská tiskařství a nakladatelství jako třeba Gerold, Hölder, Manz, Hartleben, Pichler’s Witwe, L. W. Seidel, Lehmann & Wentzel, Gerlach & Schenk nevydávala jen knihy, ale také periodika a odborné časopisy. Nakladatelství se pro potřeby spolků odborně specializovala:^[3]

• Carl Fromme (k. k. Hofbuchdruckerei und Hof Verlagsbuchhandlung) – kalendáře lékařské, turistické, farmaceutické, hasičské, včelařské, zemědělské, zahradnické, lesnické atd.
• Moritz Perles – např. „Juristen-Kalender“, „Jagd-Kalender“
• Verlag der Wiener Volksbuchhandlung (Ignaz Brand & Co.) – např. sociálně-demokratický „Österreichischer Arbeiter-Kalender“, „Eisenbahn-Kalender“
• J. Steinbrener (Winterberg)

Frommeho kalendáře obsahovaly mimo klasického ročního přehledu a odborných informací také všeobecné informace, jako třeba genealogii císařské rodiny, rozpis ročních a týdenních trhů, rozpis cen fiakrů a koňských povozů, poštovní a telegrafní tarify, ceny kolků, ale i termíny z loterijních tažení, pohřební poplatky atd. Frommes vydával své kalendáře v německém, maďarském, polském, italském a francouzském jazyce. Kalendáře obsahovaly odborné články, pokyny, inzeráty, nové právní úpravy atd., jehož součástí byl i zápisník s předtištěnými kolonkami.^[4]

• Evangelischer Volks-Kalender
• Fischerei-Kalender
• Fromme’s Allgemeines Mass- und Gewichts-Taschenbuch
• Kalender für den österreichischen Landmann
• Dr. Johann Nepomuk Vogl’s Volks-Kalender
• Fromme’s Bienen-Kalender
• Fromme’s Edelweiss-Kalender
• Fromme's Einjährig-Freiwilligen-Kalender der Infanterie, Jägertruppe und Cavallerie
• Fromme’s Landwirthschaftlicher Schreib-Kalender
• Fromme's musikalische Welt

• COHEN, Gary B.: Němci v Praze 1861-1914. Praha 2000.
• GAWRECKÁ, Marie: Němci ve Slezsku 1918-1938. Opava 2002.
• GAWRECKI, Dan: Německé obranné spolky 1880-1938. Opava 1975.
• JANÁK, Jan: Spolky v českých zemích do roku 1951. In: Politické strany a spolky na jižní Moravě. XXII. Mikulovské sympozium, 7.- 8. října 1992, ed. Emil Kordiovský, s. 59-96.
• KÁRNÍK, Zdeněk (ed.): Sborník k problematice multietnicity. České země jako multietnická společnost: Češi, Němci a Židé ve společenském životě českých zemí 1848-1918. Praha 1996.
• KOSCHMAL, Walter – NEKULA, Marek – ROGALL, Joachim (eds.): Češi a Němci. Dějiny, kultura, politika. Praha-Litomyšl 2001.
• KŘEN, Jan: Konfliktní společenství. Češi a Němci 1780-1918. Praha 1990.
• LENDEROVÁ, Milena – JIRÁNEK, Tomáš – MACKOVÁ, Marie: Z dějin české každodennosti. Život v 19. století. Praha 2009.
• WAIC, Marek (ed.): Německé tělovýchovné a sportovní spolky v českých zemích a Československu. Praha 2008.
• ZVÁNOVEC, Mikuláš. Der nationale Schulkampf in Böhmen. Schulvereine als Akteure der nationalen Differenzierung (1880-1918). Berlin: 2021. ISBN 978-3-11072334-2.

• Bund der Deutschen
• Deutscher Schulverein
• Deutscher Turnverband
• Friedrich Ludwig Jahn
• Friedrich Wilhelm Raiffeisen
• Německé včelařské spolky na území Rakouska-Uherska
• Spolky c. k. vojenských vysloužilců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
• Německé alpské spolky v českých zemích
• Buršácký spolek

• Spolkový dům Slavonice - Deutsches Haus (Německý dům) Archivováno 29. 11. 2014 na Wayback Machine.
• Bund der Deutschen - dobové pohlednice na www.ansichtskarten-postcards.at